Website Builder Free Web Templates Website Templates Web Design

Hydrická řada 5 - rašelinná

Rozšíření a charakteristické rysy ekotopu:

Častější výskyt rašeliništních geobiocenóz je v ČR jednak v Třeboňské pánvi, jednak v plochých částech hraničních hor (Šumava, Slavkovský les, Krušné hory, Jizerské hory, Javořická vrchovina). Na ostatním území se vyskytují jen v ojedinělých segmentech. Celková plocha rašelinišť dosahuje zhruba 0,1 % území ČR.

Hydrologický režim rašeliništní řady je obdobný jako v řadě mokré, ke které bývaly rašeliništní geobiocenózy přiřazovány. Vyčlenění do samostatné hydrické řady však lépe vystihuje specifika vodního režimu rašeliništních geobiocenóz. V bezodtokých sníženinách na nepropustném podloží se postupně vytváří trvale mokré organozemě typické. Do rašeliništní řady náleží geobiocenózy s vrstvou rašeliny nejméně 50 cm
mocnou.

Bioindikace:

Výhradně v rašeliništní řadě se vyskytuje borovice blatka (Pinus rotundata). V Krkonoších a v Jizerských horách se v rašeliništích vyskytuje též kosodřevina (Pinus mugo). Hybridizací s blatkou ovlivněná kosodřevina (P. x pseudopumilio) se zachovala na vrchovištích Krušných hor a Šumavy, vzácněji i Slavkovského lesa a Novohradských hor. Těžiště rozšíření v rašeliništní řadě mají bříza pýřitá (Betula pubescens), na šumavských rašeliništích i bříza trpasličí (Betula nana). V dřevinném patře se dále vyskytuje borovice lesní (Pinus sylvestris) často ve vyhraněných místních ekotypech (např. borovice krejcarská na pomezí Žďárských vrchů a Železných hor), v méně mokrých typech nastupuje smrk (Picea abies) a bříza bělokorá (Betula pendula).

Hlavním edifikátorem rašeliništních biocenóz jsou rašeliníky (Sphagnum sp.) vytvářející téměř souvislý pokryv. Kromě nich tvoří mechové patro např. ploník obecný (Polytrichum commune), ploník tuhý (P. strictum), vytvářející nápadné bochníkové polštáře. Právě z odumírajících mechorostů postupně vzniká převážná část organické hmoty, tvořící základ organozemí.

K charakteristickým rašeliništním druhům dále patří suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum), četné druhy ostřic (Carex limosa, C. nigra, C. pauciflora aj.), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia). Typický je hojný výskyt keříčků - rojovníku bahenního (Ledum palustre), kyhanky sivolisté (Andromeda polifolia), vlochyně (Vaccinium uliginosum), šichy oboupohlavné (Empetrum hermaphroditum), klikvy (Oxycoccus palustris).

Zdroje:

BUČEK, A. & LACINA, J. (1999): Geobiocenologie II. 1. vyd., Mendelova zemědělská a lesnická universita, Brno. 240 s., 5 s. obr. příl. + 1 tabulka. ISBN 8071574171

MADĚRA, P. & ZÍMOVÁ, E. eds. (2005): Metodické postupy projektování lokálního ÚSES. Ústav lesnické botaniky, typologie a dendrologie LDF MZLU v Brně a Löw a spol., Brno. [CD-ROM].