Mezotrofní trofická řada B
Rozšíření a charakteristické rysy ekotopu:
Mezotrofní řada B zaujímá téměř čtvrtinu území ČR. Souvisle na velkých plochách se vyskytuje především ve flyšové části moravských Karpat. V hercynské části ČR je zastoupena méně, převážně ostrůvkovitě, souvislý výskyt např. v Českém středohoří a v Doupovských vrších je v jiných oblastech méně častý.
Vyskytuje se na mírně kyselých až neutrálních horninách (biotitické žuly, ruly, droby, syenity, diority, flyšové jílovce, gabra aj.). V oblastech společného výskytu s meziřadou AB zaujímá řada B především ploché části reliéfu a přímé, případně mírně vyduté svahy, kdežto meziřada AB vypuklé části reliéfu. Řada B se vyskytuje i na hlubokých zvětralinách a svahovinách neutrálních až bazických hornin (čediče, andezity, amfibolity aj.). Převládajícím půdním typem jsou mezotrofní kambizemě a luvizemě. Půdní reakce je kyselá až mírně kyselá (pH nad 4,2). Humifikace je normální, převažující humusovou formou je typický až mulový moder, poměr C/N je pod 25. Jedná se o půdy nenasycené, nasycení sorpčního komplexu je nad 20 %.
Bioindikace:
Základem druhové garnitury jsou mírně acidofilní mezofyty. Dominantními druhy bývají mařinka vonná (Galium odoratum), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), lipnice hajní (Poa nemoralis), kostřava nejvyšší (Festuca altissima), starček Fuchsův (Senecio ovatus). Často se vyskytují např. svízel lesní (Galium sylvaticum), kozinec sladkolistý (Astragalus glycyphyllos), zvonek řepkovitý (Campanula rapunculoides), srha říznačka (Dactylis polygama), hrachor jarní (Lathyrus vernus), hrachor černý (Lathyrus niger), hrachor lesní (Lathyrus sylvestris), černýš hajní (Melampyrum nemorosum), strdivka nicí (Melica nutans), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), silenka nadmutá (Silene vulgaris), čistec lesní (Stachys sylvatica), vikev kašubská (Vicia cassubica), vikev plotní (Vicia sepium), violka lesní (Viola reichenbachiana) aj. V územích s karpatským vlivem bývá často dominantní ostřice chlupatá (Carex pilosa), hojně se vyskytuje pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides) a svízel Schultesův (Galium schultesii).
Druhovou garnituru pravidelně doplňují euryekní taxony, zejména šťavel kyselý (Oxalis acetosella), třtina křovištní (Calamagrostis epigeios), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), papratka samice (Athyrium filix-femina), ostřice prstnatá (Carex digitata), konvalinka vonná (Convallaria majalis), jahodník obecný (Fragaria vesca), jestřábník lesní (Hieracium murorum), třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), kopretina obecná (Leucanthemum vulgare), bika chlupatá (Luzula pilosa), bojínek luční (Phleum pratense), kokořík přeslenitý (Polygonatum verticillatum), ostružiníky (Rubus fruticosus, Rubus hirtus, Rubus idaeus), silenka nicí (Silene nutans), pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias), rozrazil rezekvítek (Veronica chamaedrys), violka psí (Viola canina) aj.
S menší pokryvností oproti meziřadě AB zasahují do řady B acidofilní oligo-mezofyty, např. bika bělavá (Luzula luzuloides), bika lesní (Luzula sylvatica), svízel drsný (Galium rotundifolium) aj.
S vyšší pokryvností a takřka
pravidelně zasahují do řady B některé z heminitrofilních
mezotrofů s těžištěm
výskytu v meziřadě BC. Jsou to např. samorostlík klasnatý (Actaea
spicata), válečka lesní (Brachypodium sylvaticum),
zvonek kopřivolistý (Campanula trachelium), lýkovec
jedovatý (Daphne mezereum),
vrbka horská (Epilobium montanum), pitulník žlutý (Galeobdolon
luteum), vrbina penízkovitá (Lysimachia nummularia),
pšeníčko rozkladité (Milium effusum), mateřka
trojžilná (Moehringia trinervia), plicník lékařský (Pulmonaria
officinalis), žindava evropská (Sanicula
europaea), vikev lesní (Vicia sylvatica) aj.
Obdobně, ovšem s menší pokryvností, se v řadě B mohou vyskytovat i některé bazifilní mezotrofy, např. bukvice lékařská (Betonica officinalis), kopretina chocholičnatá (Pyrethrum corymbosum) a medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum).
Zdroje:
BUČEK, A. & LACINA, J. (1999): Geobiocenologie II. 1. vyd., Mendelova zemědělská a lesnická universita, Brno. 240 s., 5 s. obr. příl. + 1 tabulka. ISBN 8071574171
MADĚRA, P. & ZÍMOVÁ, E. eds. (2005): Metodické postupy projektování lokálního ÚSES. Ústav lesnické botaniky, typologie a dendrologie LDF MZLU v Brně a Löw a spol., Brno. [CD-ROM].
- Autoři:
- Mgr. Jan Divíšek
- RNDr. Martin Culek, Ph.D.
- Mgr. Martin Jiroušek
- © 2010
- Geografický ústav, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita
- Tvorba této příručky byla podpořena projektem FRVŠ 2209/2010/G4 Zkvalitnění výuky předmětu Z0005 Biogeografie
- Návrat na úvodní stránku, Nahoru
- El-portál