Meziřada BD je v České republice vázána především na překryvy spraší. Souvisle se proto vyskytuje zejména v Dolnomoravském, Hornomoravském a Dyjsko-svrateckém úvalu a v České tabuli. Mimo oblast sprašových překryvů je výskyt meziřady BD vázaný především na bázické horniny, souvisleji se vyskytuje např. v Bílých Karpatech, Ždánickém lese, jinde je její výskyt převážně ostrůvkovitý. Geobiocenózy meziřady BD zaujímají cca 7 % území ČR.

Vyskytuje se především na spraších, sprašových a deluviálních hlínách, na vápnitých neogenních sedimentech, kde jsou vyvinuty hluboké půdy, v jejichž svrchní vrstvě je obsah bází snížen, takže půdní reakce není alkalická, ale mírně kyselá. Převládá málo členitý reliéf sprašových plošin a plochých pahorkatin. Na úpatí členitých pahorkatin a vrchovin náleží do meziřady BD geobiocenózy vzniklé na překryvech spraší a sprašových hlín, v nichž se velmi často vytvořily hluboké strže. Do meziřady BD patří i geobiocenózy na dalších neutrálních až bázických horninách, především na opuce, slínovci, vápenci, čediči a andezitu v oblastech členitých pahorkatin až vrchovin. V těchto případech jsou půdy mělčí.

Přechodný ráz mezotrofně bázické meziřady je podmíněn mírně kyselou až neutrální reakcí půd (pH 6,2 až 6,8), vzniklých na vápnitých a bázemi bohatých půdotvorných substrátech. Nejrozšířenějšími půdními typy jsou černozemě, hnědozemě a pararendziny, dále se vyskytují smonice, černice a šedozemě. K meziřadě BD řadíme i geobiocenózy na kambizemi rendzinové, fluvizemi karbonátové a některé geobiocenózy na litozemi bázické. Pro všechny typy půd je charakteristická příznivá humifikace, převažující humusovou formou je mulový moder (poměr C/N je pod 20). Půdy jsou sorpčně nasyceny (nasycení sorpčního komplexu je 60 % až 80 %).

Bioindikace:

Pro dřevinné patro přirozených lesních geobiocenóz je charakteristický výskyt alespoň některých druhů s
kalcifilní a bazifilní tendencí. Ve stromovém patře se uplatňuje jeřáb břek (Sorbus torminalis), v keřovém patře je charakteristický výskyt ptačího zobu obecného (Ligustrum vulgare), v některých oblastech se hojněji vyskytují i kalina tušalaj (Viburnum lantana), klokoč zpeřený (Staphylea pinnata), dřín jarní (Cornus mas). V lesních lemech a na postagrárních ladech v nejteplejších oblastech rostou též višeň křovitá (Cerasus fruticosa), růže galská (Rosa gallica), vzácněji i růže bedrníkolistá (Rosa pimpinellifolia). Především na segmenty meziřady BD jsou vázány i poslední ojedinělé lokality vzácného lýkovce vonného (Daphne cneorum) a mandloně nízké (Amygdalus nana) na jižní Moravě. V meziřadě BD mají těžiště výskytu řešetlák počistivý (Rhamnus catharticus), na Moravě též brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa). Na živných svěžích půdách se často vyskytuje i břečťan popínavý (Hedera helix).

Těžiště výskytu v meziřadě BD mají bazifilní mezotrofy, tedy druhy podrostu, zasahující jak do mezotrofní tak i eutrofně bázické (kalcifilní) řady. K běžným až dominantním druhům patří válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), ostřice nízká (Carex humilis), ostřice horská (Carex montana), kostřava walliská (Festuca valesiaca), marulka klinopád (Clinopodium vulgare), bukvice lékařská (Betonica officinalis), mochna bílá (Potentilla alba), prvosenka jarní (Primula veris), kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaerulea), prorostlík srpovitý (Bupleurum falcatum), kopretina chocholičnatá (Pyrethrum corymbosum), ožanka kalamandra (Teucrium chamaedrys), tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria), jahodník zelený (Fragaria viridis), kostival hlíznatý (Symphytum tuberosum), violka srstnatá (Viola hirta), smldník jelení (Peucedanum cervaria) aj. Typicky se zde vyskytuje i řada vzácných druhů s kalcifilní tendencí - např. ostřice Micheliova (Carex michelii), hvězdnice chlumní (Aster amellus), čilimník řezenský (Chamaecytisus ratisbonensis), plamének přímý (Clematis recta), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), orlíček planý (Aquilegia vulgaris), kosatec různobarvý (Iris variegata).

Do meziřady BD zasahují i eutrofní bazifyty s těžištěm výskytu v řadě D. Jsou to např. střevičník pantoflíček (Cypripedium calceolus), timoj trojlaločný (Laser trilobum), pryšec mnohobarvý (Euphorbia polychroma) aj.

V synusii podrostu se vždy vyskytují mírně acidofilní mezotrofy s těžištěm výskytu v řadě B. K dominantním druhům patří mařinka vonná (Galium odoratum), strdivka jednokvětá (Melica uniflora), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), na překryvech sprašových hlín a vápnitém flyši zejména v karpatské části Moravy bývá dominantní ostřice chlupatá (Carex pilosa). Druhovou garnituru doplňují euryekní taxony, např. konvalinka vonná (Convallaria majalis), jahodník obecný (Fragaria vesca). Z heminitrofilních mezotrofů se charakteristicky vyskytuje kopytník evropský (Asarum europaeum), jaterník podléška (Hepatica nobilis), pitulník žlutý (Galeobdolon luteum), plicník lékařský (Pulmonaria officinalis) aj.

Druhovou bohatostí vynikají náhradní travinná společenstva a to jak louky, tak postagrární lada s charakteristickým výskytem bazifilních mezotrofů - např. chrpa porýnská (Centaurea rhenana), řepík lékařský (Agrimonia eupatoria), chřest obecný (Asparagus officinalis), zvonek klubkatý (Campanula glomerata), oman vrbolistý (Inula salicina), chrpa Triumfettiho (Centaurea triumfettii), srpek obecný (Falcaria vulgaris), tužebník obecný (Filipendula vulgaris), modřenec chocholatý (Muscari comosum), strdivka sedmihradská (Melica transsilvanica), rozrazil klasnatý (Pseudolysimachion spicatum). K význačným druhům patří šalvěje (Salvia pratensis, S. verticillata, S. nemorosa). Vyskytují se zde i eutrofní bazifyty - např. bílojetel německý (Dorycnium germanicum), lnice kručinkolistá (Linaria genistifolia), černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora), hlaváč bledožlutý (Scabiosa ochroleuca), dobromysl obecná (Origanum vulgare), jetel načervenalý (Trifolium rubens). Do meziřady BD patří převážná část květnatých bělokarpatských luk. Z druhů s kalcifilní tendencí zde bývají dominantní např. hladýš širolistý (Laserpitium latifolium), plicník horský měkký (Pulmonaria mollis), ze vstavačovitých eutrofních bazifytů je nejhojnější vstavač vojenský (Orchis militaris).

Zdroje:

BUČEK, A. & LACINA, J. (1999): Geobiocenologie II. 1. vyd., Mendelova zemědělská a lesnická universita, Brno. 240 s., 5 s. obr. příl. + 1 tabulka. ISBN 8071574171

MADĚRA, P. & ZÍMOVÁ, E. eds. (2005): Metodické postupy projektování lokálního ÚSES. Ústav lesnické botaniky, typologie a dendrologie LDF MZLU v Brně a Löw a spol., Brno. [CD-ROM].

Biogeografie