Bi2BP_EKOL Ekologie pro základní vzdělávání

Pedagogická fakulta
podzim 2006
Rozsah
0/2/0. 1 kr. Ukončení: z.
Vyučující
doc. RNDr. Boris Rychnovský, CSc. (cvičící)
Mgr. Robert Vlk, Ph.D. (cvičící)
Garance
doc. RNDr. Boris Rychnovský, CSc.
Katedra biologie – Pedagogická fakulta
Kontaktní osoba: doc. RNDr. Boris Rychnovský, CSc.
Rozvrh seminárních/paralelních skupin
Bi2BP_EKOL/01: Po 13:25–15:05 laboratoř 82
Bi2BP_EKOL/02: Po 10:40–12:20 laboratoř 82
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.
Mateřské obory/plány
Cíle předmětu
Ekologické faktory vodního prostředí, podnebí a ekologické faktory ovzduší, ekologické faktory půdy, komplexní autekologická studie na modelu vybraného rostlinného nebo živočišného druhu, ekologie populací (demekologie), vlastnosti biocenóz, základy fytocenologie, produkce a produktivita ekosystému, potravní vztahy, potravní řetězce, potravní sítě, potravní pyramidy, analýza potravního spektra, konstrukce schémat trofické struktury.
Osnova
  • 1. Ekologické faktory vodního prostředí I - tekoucí vody: abiotické faktory - proud, teplota, obsah O2; horizontální členění toku - rybí pásma; vertikální členění toku - reopelagiál, bentál, hyporeál; plankton - drift, bentos (+ perifyton), hyporeos; saprobita. 2. Ekologické faktory vodního prostředí II - stojaté sladké vody: vertikální a horizotální členění - pelagiál, bentál; litorál, sublitorál (profundál, abysál); plankton, nekton, bentos; skočná vrstva (termoklina), sezónní cyklus (stagnace x cirkulace); epilimnion x hypolimnion; eutrofizace, zazemňování. 3. Exkurze (1-2) k řece Svratce: např. Brněnská přehrada (stojatá voda), pstruhové pásmo (pod Brněnskou přehradou), parmové pásmo (Poříčí), cejnové pásmo (a ČOV v Modřicích). 4. Podnebí a ekologické faktory ovzduší: makro-, mezo- a mikroklima; záření, světlo, teplota, srážky a vlhkost, cirkulace vzduchu; ekologická pravidla. 5. Ekologické faktory půdy (základy pedobiologie): půdotvorné faktory; edafon (=terrikolní organismy), velikostní a ekologické členění zooedafonu, příklady nejdůležitějších zástupců mezofauny a makrofauny, megafauna; detritický potravní (trofický) řetězec. 6. Komplexní autekologická studie na modelu vybraného rostlinného nebo živočišného druhu: typ obývaného biotopu resp. společenstva, přehled vlastností (adaptací) druhu zvýhodňujících a nevýhodných, zařazení k r- resp. S- modelu strategie u živočichů nebo C-, R-, resp. S- modelu strategie u rostlin (tzv. Grime), způsob rozmnožování a šíření druhu a jejich výhody v boji o přežití druhu. 7. Ekologie populací (demekologie) I: disperze a denzita populace, migrace, natalita (fyziologická x ekologická), metody stanovení hustot na příkladu drobných savců. 8. Ekologie populací (demekologie) II: mortalita - tabulka úmrtnosti, výpočet specifické rychlosti vymírání a křivka prežívání na příkladu vybraného druhu (lesního) pěvce. 9. Vlastnosti biocenóz I: kvantitativní znaky - hustota druhů, abundance, produkce - biomasa, dominance na příkladu ornitocenózy (lesa, případně louky). 10. Vlastnosti biocenóz II: strukturální znaky - frekvence, faunistická podobnost = druhová identita, diverzita, ekvitabilita na příkladu ornitocenózy (lesa, případně louky). 11. Základy fytocenologie: cvičení pod odborným vedením RNDr. Zdeny Lososové, Ph.D. 12. Produkce a produktivita ekosystému, potravní vztahy, potravní řetězce, potravní sítě, potravní pyramidy. Struktura potravy - analýza potravního spektra na modelu ptačího predátora (rozbor vývržků např. sýčka obecného). Vybrané ekosystémy - konstrukce schémat trofické struktury na základě pravděpodobných poměrů.
Metody hodnocení
K získání zápočtu je třeba (kromě docházky do cvičení) dodat protokoly: vodní prostředí, hustota populace, mortalita populace, vlastnosti zoocenóz, analýza vývržků.
Informace učitele
Doporučená literatura: 1. Laštůvka Z., Krejčová P.: Ekologie, Konvoj, Brno, 2000. 2. Losos, B.: Cvičení z ekologie živočichů, MU, Brno, 1992. 3. Losos B. a kol.: Ekologie živočichů, SPN, Praha, 1985. 4. Slavíková J.: Ekologie rostlin, SPN, Praha, 1986.
Další komentáře
Předmět je vyučován každoročně.
Předmět je zařazen také v obdobích podzim 2005, podzim 2007, podzim 2008, podzim 2009, jaro 2010, jaro 2011, jaro 2012, jaro 2013, jaro 2014, jaro 2015, jaro 2016, jaro 2017, jaro 2018, jaro 2019.