5 Závěr

5. 1 Závěr pro teorii

V rozboru literatury koncipujeme strukturu kapitol na základě nejnovějších poznatků o jednotlivých determinantách techniky běhu přes 110 metrů překážek. Prostudováním dostupné literatury jsme zjistili u různých autorů mírné odchylky v doporučených hodnotách pro „ideální“ technické provedení přeběhu překážky, a proto se v naší práci přikláníme k hodnotám dle Millerové a kol. (2005) a dle Kněnického a kol. (1977). Zaměříme se na technické zhodnocení a porovnání vybraného přeběhu překážky probanda pomocí námi naměřených hodnot s doporučenou technikou přeběhu překážky a s hodnotami z dostupné literatury.

V první části naší diplomové práce charakterizujeme disciplínu běh na 110 metrů překážek. Sledujeme tuto disciplínu z biomechanického hlediska a provádíme rozbor pohybových dovedností, které ji determinují.

V druhé části se seznámíme s metodami zjišťování sledovaných ukazatelů. Sledujeme hlavní ukazatele úrovně techniky přeběhu překážky a dle nich se pokoušíme o zhodnocení zvládnutí techniky přeběhu překážky probanda a o vyvrácení nebo potvrzení stability technického provedení přeběhu překážky.

Pro splnění cílů naší práce je důležité sledovat tyto parametry: úhel dokroku před odrazem na překážku, vzdálenost odrazu na překážku, délka oporové fáze při odrazu na překážku, náklon trupu při odrazu na překážku, úhel složení švihové nohy při dokončení odrazu, úhel mezi stehnem švihové nohy s oporovou nohou při odrazu, úhel odrazu, úhel vzletu, vertikální rychlost v okamžiku odrazu, délka letová fáze, délka překážkového kroku, dráha, kterou těžiště těla projde od okamžiku odrazu do okamžiku dopadu, výška těžiště těla v okamžiku odrazu, výška těžiště těla v nejvyšším bodě, výška těžiště těla v okamžiku dopadu, výška těžiště těla nad překážkou, zdvih těžiště těla od odrazu po nejvyšší bod těžiště, pokles těžiště těla od nejvyššího bodu po došlap za překážkou, vzdálenost nejvyššího bodu těžiště těla od překážky, náklon trupu v letové fázi, úhel přetahová noha-trup (v okamžiku nad překážkou), vzdálenost dokroku za překážku, úhel dokroku po přeběhu překážky, úhel těžiště těla-dokroková noha při dokroku za překážku, délka oporové fáze po dopadu za překážku, procentuální poměr vzdálenosti odrazu od překážky ku vzdálenosti dokroku za překážku.

Hlavní náplní naší práce je sledovat odchylky mezi doporučenými a námi naměřenými hodnotami a zjistit a vysvětlit, proč k nim dochází.

5. 2 Závěr pro praxi

Cílem naší diplomové práce je vytvořit, popsat a analyzovat 3D model atletické disciplíny běh na 110 m překážek – přeběh druhé překážky a potvrdit stabilitu technického provedení přeběhu překážky. Druhým z cílů je porovnání technického provedení přeběhu 66 překážky s doporučenou technikou a naměřenými hodnotami z dostupné literatury. Zároveň si pokládáme otázku, do jaké míry se bude stabilita lišit a na kolik se technické provedení přeběhu překážky námi sledovaného probanda bude shodovat s doporučenou technikou a naměřenými hodnotami z dostupné literatury.

Největší odchylky mezi doporučenou technikou přeběhu překážky s námi sledovaným přeběhem se vyskytly v úhlu složení švihové nohy při dokončení odrazu. Doporučené hodnoty se pohybují v rozmezí 65°- 85° a proband dosahuje v námi sledovaném pokusu úhlu 100°. Další nesrovnalost nalezneme v úhlu dokroku při odrazu na překážku, kde si můžeme všimnout vychýlení o 20°. Doporučené hodnoty jsou mezi 90°- 100° a úhel probanda je pouhých 70°. Velká odchylka je rovněž v celkové dráze, kterou projde těžiště těla od okamžiku odrazu do okamžiku dopadu. Doporučené hodnoty jsou 280 – 3054 cm a v námi sledovaném pokusu má proband celkovou dráhu těžiště těla pouze 253 cm. Odchylka je zapříčiněna malým složením švihové nohy při odrazu a zároveň chybným úhlem odrazu i vzletu, tyto hodnoty zde ovšem neuvádíme, protože jsou v námi tolerované odchylce od doporučených hodnot. V prostudované literatuře se uvádí, že zdvih těžiště těla při přeběhu překážky by měl být co nejmenší. Zdvih těžiště těla probanda je 18 cm, čili i v tomto parametru došlo ke značné odchylce. Jak jsme již zmínili, celková dráha těžiště těla probanda je příliš krátká a od této skutečnosti se mimo jiné odvíjí i vzdálenost dokroku za překážku. Doporučené hodnoty jsou 120 – 140 cm, dokrok probanda je dlouhý 113 cm, je tedy příliš blízko za překážkou. Předposlední avšak velmi značnou, je odchylka od doporučených hodnot úhlu dokroku za překážku. Hodnoty by se měly pohybovat v rozmezí 90°- 100°, úhel dokroku probanda je pouhých 76°. Proband má při dokroku za překážku ramena nad dokračující špičkou, ale pánev zůstala vzadu a těžiště těla se dostalo o 14° za vertikální osu, což by se nemělo stát.

Z 26 sledovaných nezávislých proměnných se naměřené hodnoty námi sledovaného probanda, lišily v 7 případech. Znamená to, že technika přeběhu překážky námi sledovaného probanda se v 73 % shoduje s doporučenou technikou přeběhu překážky. Cíl práce byl splněn.

Stabilita provedení přeběhu překážky u jednotlivých měřených pokusů byla značná. Lišily se například ve vzdálenosti odrazu na překážku, při P1 227 cm, při P2 224 cm a při P3 233 cm. Od této skutečnosti se dále odvíjí rozdílná celková dráha letu těžiště těla (P1 264 cm, P2 253 cm, P3 264 cm), délka dokroku za překážku (P1 116 cm, P2 113 cm, P3 109 cm)a délka překážkového kroku (P1 343 cm, P2 337 cm, P3 342 cm). Náklon trupu při odrazu na překážku se lišil nejvíce mezi P1 62° a P3 71°, P2 byl 65°. Těžiště těla v okamžiku odrazu bylo nejvýše u P1 119 cm, u P2 potom109 cm a u P3 107 cm. Největší rozdíl mezi pokusy se objevil u zdvihu těžiště těla. Zatímco P2 18 cm a P3 20 cm byly celkem vyrovnané, zdvih těžiště u P1 byl pouhých 8 cm, pokus byl tedy z tohoto hlediska nejzdařilejší. Náklon trupu v letové fázi. Při P1 byl proband příliš napřímen, úhel byl 45°, při P2 34° a při P3 36°. Úhel přetahová noha – trup – v okamžiku nad překážkou – při P1 93° a při P2 i P3 shodně 86°. Stabilita technického provedení přeběhu překážky se v měřených pokusech nijak zvlášť nelišila, ze tří měřených přeběhů, vždy dva téměř totožně korespondovaly.

Z 26 sledovaných nezávislých proměnných se měřené pokusy lišily v 9 případech, což znamená, že míra stability mezi jednotlivými měřenými pokusy je 65 %. Cíl práce byl splněn.

Při běhu by se měl proband snažit více protlačit boky vpřed, ovšem vyvarovat se současného záklonu trupu. V tréninku by se měl proband zaměřit především na zlepšení složení švihové nohy při útoku na překážku. Vhodná jsou cvičení v chůzi, kdy je důraz kladen na ostrý zdvih kolene švihové nohy, náklon trupu a protlačení boků vpřed a prudké zašlápnutí za překážku směrem dolů a vzad, bez následného záklonu trupu. Dalším z vhodných cviků, je nácvik útoku švihové nohy na překážku proti zdi. Překážkář má před zdí ve vzdálenosti cca 0,5 m umístěnou překážku, ze stoje provádí útok na překážku (snaha o co největší složení švihové nohy) a útok zakončí zapřením švihové nohy o zeď. Samozřejmostí by mělo být zařazení kolesa do každého provádění atletické abecedy.