Metabolické poruchy – diabetes mellitus

Co mi vzala, co mi dala

Když se tedy podívám na cukrovku jako na celoživotní partnerku, i přes všechny komplikace – co s sebou přinesla, lze na ní najít i něco pozitivního. Vynechám ty často citované fráze, které každý z nás už určitě slyšel – jako jsou třeba, častější kontroly lékařů, zdravější stravování, hlídání se, atd. – a zkusím popsat co mi přinesla osobně. Na některé problémy mého okolí a mé jsem se začal dívat jako na malichernosti – a řeším je tak, přehodnotil jsem své starosti a ty méně vážné beru s nadhledem, nebo se o to alespoň snažím, víc si vážím opravdových přátel, hledám víc radostí v životě, poznal jsem nové lidi se stejnou nemocí, začal jsem víc přemýšlet nad vlastním zdravím, osobností a životem (tohle je trochu klišé, ale asi sem patří).

Musel jsem se stát zodpovědnějším při plánování výletů a vůbec při všem co se vymyká zaběhnutému řádu – už nehrozí to: však se někde najíme. Přestal jsem kouřit, piji méně alkoholu – i když ani před tím jsem nebyl žádný alkoholik, jen těm sladkostem prostě někdy neodolám.

Cukrovka s sebou přinesla samozřejmě taky negativa. Kromě těch věčných otázek a rádoby rad – například jeden člověk mě chtěl léčit jógou – se trochu děsím pozdních komplikací, ale i drobností, jako: že si zapomenu inzulín, skončím někde daleko od jídla, pomoci, apod. Ještě mám jeden velký problém. Já a sport jsem si nikdy moc nerozuměli. Vím, jak je cvičení u cukrovky důležité. Zatím jsem však nenašel nic co by mě bavilo a vyhovovalo mě i mé nemoci. Tak někdy alespoň kompenzuji sport delšími procházkami.

I přes všechna pro a proti si nestěžuji. Nejsem ten co by žehral na osud – nad tím, co ho to potkalo, jaký jsem chudák – jak jsem už několikrát slyšel. Za diabetes nemůžu a proto je třeba žít i s ním. Ano, žít s ním. Diabetes Melitus je nemoc, se kterou se nesmí bojovat, ale nemoc se kterou je třeba žít. Ona je totiž silnější než my – tedy než já určitě – a moudré přísloví praví: když nemůžeš nepřítele porazit, přidej se k němu. A to si myslím platí o cukrovce víc, než o čemkoliv jiném.

Beru diabetes jako výzvu osudu na změnu života. Výzvu, kterou nelze odmítnout, pokud se chci cítit dobře a spokojeně.