Vztah práva a Internetu, působnost a vynucování práva na Internetu, ISP

V únoru roku 1996 napsal John Perry Barlow ve švýcarském Davosu manifest Deklarace nezávislosti kyberprostoru.^[16] V tomto krátkém textu se obrací k vládám států světa a shrnuje, proč právo, tak jak jej známe z offline prostředí, nemůže v kyberprostoru fungovat. Argumentuje zejména rozdílností světa aktuálního, hmotného („actual“) a virtuálního („virtual“). Ve virtuálním světě může státní moc totiž jen velmi obtížně uplatňovat svoji autoritu. Je třeba si uvědomit, že vynutitelnost norem je jedním ze základních předpokladů efektivního práva. Barlow v Deklaraci tvrdí, že „obyvatelé“ kyberprostoru dokáží vytvořit vlastní, dostatečně efektivní způsoby na řešení problémů, které budou moci využívat bez nutnosti zásahu vlád. Jak ukázal následný vývoj, Barlowova proklamace se plně neprokázala, a právo si našlo svoji cestu i do kyberprostoru.

Kyberprostor je určitým způsobem oddělený od hmotného světa. Nejde ale o dvě zcela nesouvisející věci. Virtuální a hmotný svět jsou dvěma stranami téže mince. Koupě a další právní jednání ve virtuálním prostoru se projeví ve světě mimo něj. To stejné pak platí i pro protiprávní jednání, jako jsou například podvody a pomluvy. Existence kyberprostoru je navíc přímo závislá na hmotném světě. Pomineme-li zjevné věci jako je elektřina, síť Internet by nemohla existovat bez osob, které zákon označuje jako poskytovatele služeb informační společnosti a které nazýváme rovněž zkratkou ISP („Internet service provider“).

ISP jsou například společnosti nabízející připojení koncového uživatele k Internetu, zabezpečující komunikační infrastrukturu, provozovatele inzertních portálů, diskuzních webů, sociálních sítí a mnohých dalších. ISP jsou však také lidé, kteří na svém blogu umožní diskuzi. Všichni potom podléhají výkonu práva státní moci, pod kterou spadají. Státy tak mohou vynucovat své právo v kyberprostoru díky tomu, že určí ISP do určité míry odpovědné za informace, které poskytují. Více se odpovědnosti ISP věnuje následující kapitola.

I přes to, že je vynutitelnost práva v kyberprostoru možná, často stále naráží na praktické problémy způsobené například umístěním v různých státech, nebo nízkou efektivností státního zajišťování práva. Díky tomu se již od počátku Internetu vyvíjí v kyberprostoru vlastní normativní systémy a vynucovací mechanismy. Jako příklad takových jevů můžeme uvést „netiketu“ tedy „síťovou etiketu“ nebo „ODR“, tedy řešení sporů online (zkratka z „Online Dispute Resolution“). Vytvořily se i obecné právně nezakotvené principy specifické pro Internet a kyberprostor. Jedním takovým je zásada, že se všemi daty bude zacházeno stejně, bez ohledu na jejich původ nebo místo určení. Tento princip je znám jako síťová neutralita.