3.1.1 Althaeae radix

Mateřská rostlina: Althaea officinalis L. (Malvaceae), proskurník lékařský

Droga: Proskurníkový kořen, Marshmallow root (anglicky), Racine de guimauve (francouzsky)

Obsahové látky: Sliz

Makroskopie: Neloupaný kořen je mírně pokroucený, hrubě podélně vrásčitý, šedohnědý, s mnoha jizvami po vedlejších kořenech. Dřevo paprsčité struktury je bílé, zřetelně oddělené od kůry, lom je v obvodové části vláknitý (obr. 16). Pro farmaceutické účely se droga často loupe (zbavuje se korku a časti kůry). Pach drogy je slabý, chuť nasládle slizovitá. Při zlomení se zapráší (vysoký obsah škrobu). Sbírá se na podzim nebo na jaře. Kořeny se pro obsah slizu nesmí namáčet, suší se rychle nízkými teplotami do 40 °C.

Mikroskopie: Pokud je droga loupaná, kůra je složená jen ze sekundárních vrstev (SV). Lýkový parenchym je tvořen střídavě sítkovicemi a skupinami dlouhých lýkových vláken. Úzké kambium (KA) odděluje korovou část od dřevní. Ve dřevě jsou jednořadé až dvouřadé dřeňové paprsky (DP), dále cévy (C), ojediněle s libriformem. Ve středu řezu bývá uložena růžice primárních cév. Parenchym kůry i dřeva je naplněn množstvím škrobu, škrobová zrna jsou vejčitého nebo ledvinovitého tvaru, často s podélnou štěrbinou. Některé buňky obsahují drúzy šťavelanu vápenatého. V parenchymu kůry a dřeva se nacházejí dutiny s obsahem slizu (SD) (obr. 17).

3.1.2 Belladonnae radix

Mateřská rostlina: Atropa bella-donna L. (Solanaceae), rulík zlomocný

Droga: Rulíkový kořen, Belladonna root (anglicky), Racine de belladonne (francouzsky)

Obsahové látky: Alkaloidy

Makroskopie: Válcovité, často podélně rozříznuté kořeny až 10 cm dlouhé a 3 cm tlusté. Zevně jsou šedohnědé, mělce podélně vrásněné nebo téměř hladké s místy se odlupujícím korkem. Uvnitř jsou šedavé až šedobílé, na lomu se zřetelně vyznačeným kambiem a nevýrazným radiálním pruhováním ve dřevě. Kůra je úzká, dřevo je širší, žlutě zbarvené (obr. 18). Při lámání se práší. Droga je bez pachu, chuti nejprve sladce slizovité, později škrablavě nahořklé a nepříjemné. Kořeny se vykopávají na podzim, silnější se podélně nařežou, dlouhé se zkracují, suší se proudem teplého vzduchu.

Mikroskopie: Povrch pokrývá několikavrstevný, hnědý korek. Dále nad kambiem se v sekundární kůře (SK) vyskytují četné skupiny sítkovic. Dřevo je tvořeno velkými skupinami cév (C), které doprovází libriform (L), mezi nimi pak procházejí dřeňové paprsky (DP). Podle literárních zdrojů se ve dřevě nacházejí sítkovice (interxylární floém), lokalizované pod cévami, jeho rozlišení vyžaduje určitou zkušenost (obr. 19). Parenchym kůry i dřeva obsahuje množství škrobu ve tvaru kulatých nebo jednostranně zploštělých zrn. V kůře jsou patrné pískové buňky s obsahem šťavelanu vápenatého (obr. 20).

Obrázek 19:

Belladonnae radix (×100)

Obrázek 20:

Detail pískových buněk (×400)

3.1.3 Gentianae radix

Mateřská rostlina: Gentiana lutea L. (Gentianaceae), hořec žlutý

Droga: Hořcový kořen, Gentian root (anglicky), Racine de gentiane (francouzsky)

Obsahové látky: Hořčiny

Makroskopie: Tvrdý, málo větvený, podélně brázditý válcovitý kořen a příčně kroužkovaný oddenek, někdy se zbytky po lodyhách a listech. Na povrchu je šedohnědý, uvnitř žlutavý až červenožlutý, nikdy ne červenohnědý. Na lomu je kořen drsný nikoliv však vláknitý. Korová část zasahuje až do jedné třetiny průměru kořene. Od nevýrazně paprsčitého, převážně parenchymatózního dřeva je oddělena zřetelným kambiem (obr. 21). Vlhkostí se droga stává vláčně ohebnou. Pach drogy je slabý, charakteristický, připomínající sušené fíky, chuť je intenzivně hořká. Sbírá se na podzim nebo na jaře, suší při teplotě 40-60 °C, nesmí dojít k fermentaci. V kořenové droze je třeba se vyvarovat nežádoucích toxických příměsí (kýchavice, rulík).

Mikroskopie: Kořen je pokryt málovrstevným tenkostěnným hnědým korkem (KR), tvořeným vlnitě zprohýbanými buňkami. Kůra, zvláště v zevních částech, obsahuje vzduchové trhliny. Sítkovice v korové části jsou jednotlivé nebo ve skupinách. Dřeňové paprsky jsou málo znatelné, dřevo je od kůry a floému odděleno výrazným kambiem (KA). Dřevo je tvořeno převážně parenchymatickými buňkami s cévami (C) jednotlivě nebo ve skupinkách. Nachází se zde také interxylární floém. Jehličky šťavelanu vápenatého a škrob nacházíme řídce, nejsou přítomny sklerenchymatické elementy (obr. 22).

3.1.4 Ipecacuanhae radix

Mateřská rostlina: Carapichea ipecacuanha (Rubiaceae) (dříve Cephaelis ipecacuanha), hlavěnka dávivá, hlavěnka hrotitá.

Droga: Hlavěnkový kořen, Ipecacuanha root (anglicky), Racine d´ipeca (francouzsky)

Obsahové látky: Alkaloidy

Makroskopie: Kořeny jsou prstencovitě zaškrcené, mají červenohnědou až tmavě hnědou širokou kůru, která se lehce odlupuje do žlutého dřeva. Lom krátký, ve dřevě tříštivý. Oddenek je kratší zpravidla spojený s kořeny. Je válcovitý, jemně podélně vrásčitý (obr. 23). Kořeny C. acuminata jsou silnější, na povrchu spíše šedohnědé. Chuť drogy je ostrá, odporně hořká, pach nevýrazný. Droga se většinou sbírá v lednu a v únoru, ve čtvrtém roce života rostliny, je usušená na slunci.

Mikroskopie: Kůra je na povrchu pokryta tenkou vrstvou tenkoblanných korkových buněk a je tvořena parenchymatickým pletivem obsahujícím škrob (Š). Některé buňky ve směru podélné osy kořene jsou protaženy a obsahují drobné svazečky rafidů šťavelanu vápenatého. Škrobová zrna jsou jednoduchá nebo složená, většinou s dobře viditelným tečkovaným jádrem. Sklerenchymatické elementy nejsou přítomny, kůrou neprobíhají dřeňové paprsky. Dřevo je stavěno paprsčitě, nemá dřeň. Od korové části je odděleno kambiem (K). Dřeňové paprsky nejsou jasně rozeznatelné a skládají se z řad náhradních vláken naplněných škrobem, které se střídají s radiálními řadami tracheid (C) a dvojtečkovaných tracheotracheid. Typické cévy zde nejsou (obr. 24).

3.1.5 Levistici radix

Mateřská rostlina: Levisticum officinale Koch (Apiaceae), libeček lékařský

Droga: Libečkový kořen, Lovage root (anglicky), Racine de livéche (francouzsky)

Obsahové látky: Silice

Makroskopie: Krátký až 5 cm silný, vícehlavý nebo jednohlavý oddenek na povrchu zřetelně příčně kroužkovaný, na vrcholu někdy se zbytky listů a stonků. Barva je světle šedohnědá až žlutohnědá. Kořeny jsou málo větvené až 1,5 cm silné a až 25 cm dlouhé, s povrchem podélně hrubě rýhovaným. Na jejich příčném řezu je nápadná široká, porézně houbovitá kůra. Dřevo je hnědožluté, řídké (obr. 25). Má charakteristický aromatický pach, chuť je nasládlá, později ostře kořenitá, nahořklá. Kořeny a oddenky 2-3 letých rostlin sbíráme na podzim, sušíme teplotou do 35 °C.

Mikroskopie: Korek (KR) tvoří několik vrstev tenkostěnných buněk. Korová část kořene je širší než dřevo. Primární kůra (PK) obsahuje radiálně protáhlé vzduchové bubliny, v sekundární kůře (SK) probíhají dřeňové paprsky a najdeme zde radiálně uspořádané schizogenní siličné kanálky (obr. 27) s červenohnědým až oranžovým obsahem, které se ke kambiu zmenšují. Mezi kanálky jsou střídavě uloženy skupiny keratenchymu, sítkovic a náhradních vláken. Kambium (KA) je zde několikavrstevné. Dřevo je tvořeno řadou cév (C) těsně k sobě přiléhajících a skupinami nezdřevnatělých náhradních vláken. Parenchym obsahuje okrouhlá nebo vejčitá škrobová zrna (obr. 26).

Obrázek 26:

Levistici radix (×40)

Obrázek 27:

Levistici radix, detail siličného kanálku (×100)

3.1.6 Liquiritiae radix

Mateřská rostlina: Glycyrrhiza glabra L., G. inflata BAT., G. uralensis Fisch. ex. DC. (Fabaceae), lékořice lysá, lékořice čínská, lékořice uralská

Droga: Lékořicový kořen, Licorice root (anglicky), Racine de réglisse (francouzsky)

Obsahové látky: Saponiny, flavonoidy

Makroskopie: Nerozvětvený kořen, zvenku zbrázděný se zbytky po postranních kořenech, šedohnědý, na průřezu žlutý, s paprsčitou strukturou. Lom je zrnitý a vláknitý. Vrstva korku je úzká, vrstva sekundárního lýka silná. Žlutě zbarvené, kompaktní dřevo s paprsčitou strukturou. Lékopis připouští i drogu loupanou (obr. 28). Chuť drogy je nepříjemně sladká a má charakteristický nasládlý zápach. Kořen se sbírá na podzim, nejlépe v říjnu, z tříletých rostlin. Suší se při teplotě 20 až 35 °C. Teplota by neměla nikdy přesáhnout 40 °C.

Mikroskopie: Pokud jde o drogu loupanou, na příčném průřezu nesmí být patrné zbytky korku. V kůře se střídají široké dřeňové paprsky s dlouhými lýkovými vlákny se silně ztloustlými stěnami, takže lumen téměř mizí. Tyto skupiny lýkových vláken jsou obklopeny komůrkovými vlákny (KV) s krystaly šťavelanu vápenatého, mezi nimi pozorujeme v celé kůře viditelné pruhy keratenchymu (K) (obr. 30). Následuje kambium (KA), dřevo tvoří velké, žlutě zbarvené, tečkované cévy (C). Jsou rozloženy jednotlivě nebo ve skupině 2-4. Provázejí je síťkovité tracheidy. Ve dřevě je množství skupin libriformních vláken s komůrkovými vlákny, dřeňové paprsky jsou tří- až osmiřadé. Parenchym obsahuje škrob a krystaly šťavelanu vápenatého (obr. 29).

Obrázek 29:

Liquiritiae radix (×100)

Obrázek 30:

Liquiritiae radix, detail keratenchymu s krystaly šťavelanu vápenatého (×400)

3.1.7 Ononidis radix

Mateřská rostlina: Ononis spinosa L. (Fabaceae), jehlice trnitá

Droga: Jehlicový kořen, Restharrow root (anglicky), Racine de bugrane (francouzsky)

Obsahové látky: Flavonoidy, saponiny

Makroskopie: Kořen je zkroucený, rozvětvený a hluboce zvrásněný a popraskaný. Zevně je kořen hnědý, na lomu žlutý a vláknitý. Na příčném řezu je patrná úzká kůra a výrazné vějířovité dřevo (obr. 31). Droga je bez pachu, chuti velmi trpké, mírně nasládlé. Kořeny se sbírají brzy na jaře nebo na podzim a se suší teplotami do 50 °C.

Mikroskopie: Na povrchu se nachází odlupující se korek (KR), který je tvořen tenkostěnnými prozenchymatickými buňkami. V sekundární kůře (SK) jsou uložena dlouhá, silně ztloustlá, nezdřevnatělá lýková vlákna. Parenchymatické buňky, zvláště v zevních částech dřeňových paprsků jsou zdřevnatělými stěnami rozděleny na několik komůrek s obsahem krystalů šťavelanu vápenatého (obr. 33). Sítkovice jsou zpravidla obliterovány. Dřevo je tvrdé, vláknité, tvořené parenchymem se ztluštělými libriformními vlákny, cévami (C) a malým počtem nezřetelně tečkovaných cév. Jsou zde také jednoduché krystaly šťavelanu vápenatého, jako v buňkách kůry. Ve středu je excentricky uložená růžice primárních cév. Parenchym obsahuje škrob. Typické jsou dřeňové paprsky (DP), které se vějířovitě rozšiřují směrem k obvodu, ve středu orgánu jsou dvouřadé v kůře až deseti- až patnáctiřadé (obr. 32).

Obrázek 32:

Ononidis radix (×100)

Obrázek 33:

Ononidis radix, detail komůrkových vláken s krystaly šťavelanu vápenatého (×400)

3.1.8 Petroselini radix

Mateřská rostlina: Petroselinum crispum (Mill.) A. W. Hill (Apiaceae), petržel kořenová

Droga: Petrželový kořen, Parsley root (anglicky), Racine de persil cultive (francouzsky)

Obsahové látky: Silice

Makroskopie: Jednoduchý vřetenovitý kořen, zevně nažloutle bílý, podélně silně vrásčitý, příčně kroužkovaný. Lom je nerovný, bělavý, kůra je nažloutle bílá, dřevo je na obvodu citronově žluté (obr. 34). Droga má charakteristický aromatický zápach, chuť je nasládle slabě kořeněná. Sbírá se na jaře nebo na podzim z dvouletých rostlin a suší teplotou do 35 °C. Lehce se kazí, hnědne a je napadán hmyzem.

Mikroskopie: Na povrchu kořene je několikavrstevný periderm, tvořený z destičkovitých zkorkovatělých buněk. Na příčném řezu lze pozorovat charakteristické dřeňové paprsky (DP). V široké kůře se vyskytují velké skupiny siličných kanálků (SI) a malé skupiny sítkovic. Mezi lýkovou a dřevní částí se nachází kambium. Ve dřevě jsou radiálně uspořádané cévy (C), které nejsou doprovázeny sklerenchymatickými vlákny. V parenchymatickém pletivu kořene jsou uložena velmi malá škrobová zrna (obr. 35).

3.1.9 Ratanhiae radix

Mateřská rostlina: Krameria lappacea (Dombey) Burdet & B.B.Simpson (syn. Krameria triandra Ruiz et Pavon) (Krameriaceae), kramerie trojmužná

Droga: Ratanhový kořen, Rhatany (anglicky), Racine de ratanhia (francouzsky)

Obsahové látky: Třísloviny

Makroskopie: Tuhý, neohebný a velmi tvrdý kořen, rovný nebo mírně zkroucený a málo rozvětvený. Kůra je u starších kořenů zevně tmavě hnědočervená, často šupinovitá, napříč i podélně rozpukaná. U mladších kořenů je skoro hladká s rovnými příčnými prasklinami, je možno ji snadno oddělit od kompaktního dřeva. Lom je v kůře krátce vláknitý, ve dřevě tříštivý. Dřevo má na příčném řezu velmi jemné radiální proužkování dřeňových paprsků (obr. č. 36). Droga je bez zápachu, chuti nahořklé, silně svíravé. Nasbírané kořeny se suší na slunci.

Mikroskopie: Korek (KR) je tvořen tenkoblannými buňkami s červenohnědým barvivem (flobafen). Kůrou probíhají jednořadé paprsky (DP), jejichž buňky se v kůře nálevkovitě rozšiřují. Ve vnitřních částech kůry jsou radiálně sestaveny skupiny lýkových vláken (LV) s mírně ztluštělou buněčnou stěnou. V těchto místech se také nacházejí buňky s jednoduchými krystaly a pískem šťavelanu vápenatého. Parenchym kůry obsahuje škrob (obr. 39) a červené, ve vodě rozpustné flobafenové barvivo (obr. 38). Dřevo je značně tvrdé, tvořené silně ztloustlým libriformem (L) obklopujícím cévy (C). Dřeňové paprsky jsou ve dřevě propojeny příčnými spojkami, tzv. spojovací pásy dřevního parenchymu (SPDP), které zlepšují hospodaření s vodou. Dřevní parenchym obsahuje také škrobová zrna (obr. 37).

Obrázek 37:

Ratanhiae radix (×100)

Obrázek 38:

Ratanhiae radix, flobafenová buňka (×400)

Obrázek 39:

Ratanhiae radix, parenchym se škrobem (×400)

3.1.10 Sarsaparillae radix

Mateřská rostlina: rod Smilax (Smilacaceae), přestup

Droga: Sarsaparilový kořeň, Sarsaparilla root (anglicky), Racine de salsepareille (francouzsky)

Obsahové látky: Steroidní saponiny

Makroskopie: Drogu tvoří kořeny dlouhé až 3 m, nerozvětvené, válcovité, hnědé barvy. Používají se řezané (obr. 40). Droga nemá zápach, chuti je slizovité, dráždivé. Nasbírané kořeny se suší na slunci.

Obr. 40: Sarsaparillae radix, makro

Mikroskopie: Na povrchu je rhizodermis, dále primární kůra (PK) tvořená parenchymatickými buňkami s rafidy šťavelanu vápenatého a škrobem (obr. 42); endodermis (ED) odděluje střední válec, těsně pod endodermis je jedno- či víceřadé perikambium. Je to klasická jednoděložná rostlina, která obsahuje centrální válec s radiálními polyarchními cévními svazky, kde se střídají cévy (C) a sítkovice (ST); cévy se směrem do středu zvětšují. Hondurasská sarsaparilla má buňky endodermis vyztuženy lamelami rovnoměrně po celém obvodu, korová část a střední válec jsou stejně široké, verakruzská sarsaparilla má buňky endodermis vyztuženy do tvaru podkovy (Casparyho proužky) a korová část je mnohem širší než střední válec (obr. 41).

Obrázek 41:

Sarsaparillae radix (×100)

Obrázek 42:

Sarsaparillae radix, rafidy šťavelanu vápenatého a škrob (×400)

3.1.11 Taraxaci radix cum herba

Mateřská rostlina: Taraxacum sect. Taraxacum (dříve T. officinale Weber ex F. H. Wigg.) (Asteraceae), pampeliška (smetánka) lékařská

Droga: Pampeliškový (smetánkový) kořen s natí, Dandelion root with herb (anglicky), Racine de pissenlit et avec herbe (francouzsky)

Obsahové látky: Hořčiny

Makroskopie: Suchá droga má kořeny málo rozvětvené, 0,5 až 2 cm silné. Na povrchu jsou šedohnědé, podélně hrubě brázdité, tvrdé. Lom kořene je hladký s citrónově žlutým nepaprsčitým dřevem a širokou světlou kůrou (obr. 43). Droga má slabý charakteristický zápach a chuť hořkou. Sbírá se kořen s natí před rozkvětem, kořen nesmíme přetrhnout. Rychle se suší při teplotě do 40 °C.

Mikroskopie: Na povrchu můžeme vidět úzký, hnědý korek. Široká kůra je tvořená parenchymatickým pletivem, v němž jsou uloženy do koncentrických kruhů, tangenciálně, sítkovice a skupiny mléčnic (MS) s úzkým lumenem, obsahující žlutohnědou, zrnitou hmotu. Na rozhraní kůry a dřeva probíhá tmavě zbarvené kambium (K). V úzkém dřevě jsou v tenkoblanném parenchymu uloženy četné nepravidelně roztroušené cévy (C), doprovázené náhradními vlákny. V parenchymu je obsažen inulin, sklerenchym není přítomen (obr. 44).

3.1.12 Veratri albi radix

Mateřská rostlina: Veratrum album L. (Melanthiaceae), kýchavice bílá

Droga: Kořen kýchavice, White veratrum root (anglicky), Racine de hellébore blanc (francouzsky)

Obsahové látky: Steroidní alkaloidy

Makroskopie: Oddenek je vejčitého tvaru, jednoduchý nebo několikahlavý, zpravidla 4-5 cm dlouhý a asi 2-3 cm tlustý. Zevně je červenohnědý, hrubě kroužkovaný, uvnitř je světlešedý, oddenek je s četnými kořeny, které jsou na povrchu šedožluté až nažloutle hnědé, svrasklé, na lomu bělošedé nebo s kulovitými jizvami po kořenech (obr. 45). Chuť je trvale hořká a ostrá, droga je bez pachu. Kořeny a oddenky se sbírají na podzim, opatrně a rychle se suší teplotou do 50 °C, často je nutné je půlit. Roste ve stejných lokalitách jako hořcový kořen a lze je při nepozornosti zaměnit. Pozor, kýchavice je jedovatá!

Mikroskopie – kořeny: Na povrchu je rhizodermis (RD), dále korová vrstva tvořená parenchymatickými buňkami se škrobem; endodermis (ED) odděluje střední válec, těsně pod endodermis je jedno- či víceřadé perikambium. Vnitřní a radiální blány endodermis jsou hrubě tečkované, mírně zdřevnatělé a silně podkovovitě vyztužené lamelami (Casparyho proužky) (obr. 47). Endodermis dělí primární kůru od centrálního cylindru s radiálními polyarchními cévními svazky (CS). Rafidy šťavelanu vápenatého se vyskytují zřídka.

V oddenku jsou kolaterální a leptocentrické cévní svazky (obr. 46).

Obrázek 46:

Veratri radix (×100)

Obrázek 47:

Veratri radix, endodermis s Casparyho proužky a buňky se škrobem (×400)