Podle Javůrka (Kučera a kol., 1999) je regenerace sil biologický a společenský proces, který má za úkol vyrovnat a obnovit reverzibilní pokles funkčních schopností organizmu a jednotlivých orgánů. Regenerace je také významnou prevencí poškození z přetížení.
Regenerace je zabezpečována řadou činnosti člověka, které mají odstraňovat únavu a obnovovat schopnost vypořádat se úspěšně s novou zátěží.
Regenerace sil dosud byla a je vázána především na výkonnostní sportovce, kteří směřují svůj tréninkový proces k co nejlepšímu umístění v soutěži. Zde regenerace sil je prostředkem přípravy na sportovní výkon.
Chtěl bych také upozornit na obrácenou situaci, kdy sport by měl být prostředkem regenerace sil běžného člověk. Sportovně – rekreační aktivity by měly být navyklou součástí denního režimu, která se podílí na odstranění pracovní a jiné duševní a fyzické únavy.
Úkolem regenerace sil je odstraňovat příčiny únavy. Sportovcům se doporučuje:
Únava je normálním projevem organizmu, který se brání poškození v důsledku jeho zatížení. Při tělesné námaze dochází k posunům ve vnitřním prostředí organizmu:
Uvedené změny dráždí receptory nervové soustavy, jejíž centra se snaží regulovat chování a tělesné pochody člověka (mozková kůra, podkorová centra autonomních funkcí, neuro-endokrinní systém) směrem k opětovnému návratu k celkové rovnováze a stálosti vnitřního prostředí.
Únava se projevuje v průběhu nebo těsně po fyzické zátěži – tj. bezprostřední (akutní) únava. Může trvat minuty, hodiny, dny a po velmi náročném vytrvalostním výkonu i pár týdnů. Za dlouhodobou (chronickou) únavu se považuje ta, která přetrvává po velmi dlouhou dobu po skončení sportovního výkonu. Asi není ostrá hranice mezi akutní a chronickou únavou.
Příznaky únavy mohou být lokalizovány pouze nebo především v místě nejvíce zapojených svalů – místní únava. Hlavním mechanismem „bolestivých“ projevů místní únavy je pravděpodobně dráždění volných nervových zakončení a receptorů bolesti kyselými produkty energetického metabolismu, především laktátem. Práce většího počtu svalů, která si vyžaduje intenzivní činnost celého transportního systému, přesuny iontů a vody atd., se projevuje objektivními změnami i subjektivními pocity v celém těle – hovoříme o celkové únavě.
Rozeznáváme fyziologickou – normální únavu (bez pocitů velmi nepříjemné únavy a vyčerpání a bez poruch funkcí a poškození orgánů) a patologickou únavu, která je spojena se subjektivními velmi nepříjemnými pocity a poruchami funkcí nebo poškozením orgánů.
Pojem „přetrénování“ by asi měl být rezervován pro celkovou chronickou patologickou únavu. Její nástup je pozvolný, nenápadný, záludný, proto se těžko diagnostikuje. Léčba přetrénování je zaměřena na odstraňování jeho příčin a komplikací, případně tlumení škodlivých příznaků.
je soubor potíží u sportovců s velkým tréninkovým zatížením a nedostatečným odpočinkem, který je často spojen se zatížením v rodině, ve škole, v práci nebo s onemocněním.
Příznaky jsou duševní a tělesné:
Samotné přetrénování vede k dalším zdravotním, duševním a tělesným komplikacím. Tím vzniká uzavřený kruh, který je potřeba rozetnout, někdy i mnohaměsíčním nebo ročním přerušením či ukončením tréninku.
V diagnostice přetrénování se zvažují biochemické a hematologické metody, EKG a v posledních letech i analýza variability srdeční frekvence (hodnocení stavu autonomních funkcí).
Technické řešení této výukové pomůcky je spolufinancováno Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.