Přechod na menu, Přechod na obsah, Přechod na patičku
     

Zátěžové testy

Součástí sportovní medicíny je posuzování odezvy a míry adaptace zdravých i nemocných osob na fyzické zatížení.

Pracoviště sportovní medicíny byla průkopníkem zátěžových ekg testů u osob se závažnými chorobami srdce (např. doc. Rouš na Klinice tělovýchovného lékařství v Brně) i spiroergometrií u pacientů s plicními nemocemi a poruchami metabolismu. Dlouholeté zkušenosti a poznatky jsou čtenářům k dispozici v „Zátěžové funkční diagnostice v ambulantní a klinické praxi“ autorského kolektivu prof. Plachety (1999). Protože jsou pro zájemce dostupné i další zdroje informace o zátěžové funkční diagnostice, např. Kučera a kol. „Sportovní medicína“ (1999), je tato kapitola výběrem jen některých přehledů a našich zkušeností. V naší učebnici, která je určena především pro sportovní pedagogy, není třeba uvádět tolik medicínských podrobností jako v učebnici pro lékaře.

Zátěžové testy se provádějí v laboratoři nebo mimo laboratoř (v terénu).

  • V laboratoři jsou vytvořeny standardní podmínky (teplota, vlhkost, proudění vzduchu atd.) a stroje na dávkování zátěže, což umožňuje přesnější hodnocení a lepší interpretaci získaných výsledků.
  • Terénní testy, při nichž se sleduje odezva na specifickou zátěž ve sportovním prostředí, vyžadují speciální přístrojovou přenosnou techniku. Výhoda spočívá v tom, že poznáváme co se děje se sportovcem při jeho vlastním výkonu. Anaerobní práh, stanovený např. při plavání, je opravdu použitelný pro plánování plaveckého tréninku. Což o anaerobním prahu plavce z bicyklové ergometrie se říci nedá.

Zdroje fyzického zatížení

Zdrojem fyzického zatížení v laboratoři bývají:

  • ergometry = speciální stroje s přesně dávkovatelnou mechanickou zátěží – odporem vůči pracujícím svalům. Vyšetřované osobě je poskytována možnost provádět měřitelný výkon [W] po určitou dobu [h:min:s]) a vykonat tak práci [J = W*s] – cyklickou/acyklickou/lineární, dynamickou/statickou, izokinetickou atd..

    Příklady ergometrů: bicyklový, veslařský, jednoklikový (rumpál) nebo dvouklikový ruční, běžkařský ergometr a řada dalších. Ergometry bývají bržděny elektromagnetem.

    Zvláštní je běhátko (traedmill). Běhátko poskytuje zátěž běžícím pásem (např. 0-25 km/h) a sklonem pro pohyb „do kopce“ (např. až 30-35o). Existují i další stroje simulující různé možnosti fyzické zátěže pař. vystupovaní apod.

  • Člověka lze zatížit a stimulovat k reakci i jiným způsobem
    • změnou polohy těla (např. head-up tilt table test, HUT)
    • tepelně (chladové testy)
    • psychicky (mental stress test)
    • chemicky (lékem – např. atropin, acetylcholin atd.)
    • nedostatkem kyslíku (hypoxií)
    • elektrickým proudem (např. jícnová stimulace srdce) aj.
Dopingová kontrola
Obr. 18.01-01 Zátěžový test na běhátku.
prof. MUDr. Jan Novotný, CSc.kolektiv |
Fakulta sportovních studií, Masarykova univerzita |
Návrat na úvodní stránku webu, přístupnost |
Stránky Fakulty sportovních studií MU
| Technická spolupráce:
| Servisní středisko pro e-learning na MU
| Fakulta informatiky Masarykovy univerzity, 2015

Technické řešení této výukové pomůcky je spolufinancováno Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.