Sportovní antropologie a antropometrie

Složení těla

Složení těla bylo definováno různými modely. Blíže se o nich můžete dočíst např. v publikacích J. Pařízkové (1998) nebo Riegerové a Ulbrichové (1998).

Nabízíme základní informace o některých způsobech stanovení tělesných složek, které jsou dostupné a v praxi běžně používané.

Pro hodnocení množství tuku, příp. míry obezity, se v běžné populaci nejčastěji používá body mass index (BMI) jehož výpočet uvádíme výše. Toto je však ukazatel vztahu hmotnosti k výšce a u velmi svalnatých jedinců vychází velmi vysoký, ačkoliv mají velmi nízkou tukovou složku (kulturistika). Proto je pro posuzování tukové složky vhodnější a správnější používat metody, které vypočtou množství tuku.

Orientační hodnocení tělesné hmotnosti indexem BMI:

Relativně ještě často používané jsou metody výpočtu (odečtení z tabulek) podle součtu tloušťky kůže na různých 1-10 místech těla, měřené kaliperem. Velmi rozšířena je metoda podle Pařízkové s měřením 10 kožních řas. Má určité nevýhody, např. značné rozdíly tukové složky mezi 12 a 13 letou osobou.

Z levnějších metod je dobře dostupná a docela rychlá, v odborných diskusích antropology stále uznávaná, metoda Matiegkova, která vypočítává hmotnost (kg) a % tuku, svalů, kostí a zbytku podle změřené výšky, hmotnosti, kožních řas, obvodů a šířek kostí.

Značného rozšíření se dostalo elektroimpedančním metodám. Jde o přístroje, které měří odpor lidského těla vůči elektrickému proudu (impedanci). Člověk s větší tukovou složkou a menším množstvím vody je lepším izolátorem a klade větší odpor. Existují dvouelektrodové přístroje – buď pro horní končetiny (např. OMRON) nebo pro dolní končetiny (TANITA a celá řada jiných). Jsou dobré pro orientační vyšetření a snad pro kontroly stavu stejné osoby. Jsou zatíženy závažnou chybou při měření různých osob, protože nedovedou dobře vzít v úvahu různé typy rozložení tuku (více tuku na horní polovině těla – typ jablko nebo na dolní polovině těla  – typ hruška). Nejsou vhodné pro vědecké výzkumy.

Nevýhody dvouelektrodových přístrojů odstraňují systémy čtyřelektrodové (na všechny 4 končetiny) – např. BODYSTAT. Společnou nevýhodou všech elektroimpedančních metod je jejich neschopnost zjistit svalovou složku, jak to umí např. Matiegkova metoda, a u čtyřelektrodových také větší pořizovací cena. Podle Matiegky se stanovují procenta z celkové hmotnosti u čtyř složek. Jejich průměr je různý u mužů a žen a mění se s věkem :