Patologicko – anatomické poznámky k jícnovým varixům viz varixy žaludku.
V současné době se sklerotizace jícnových varixů provádí pomocí flexibilních přístrojů (tzv. free hand technique), jež imponuje svou jednoduchostí a podstatně lepší tolerancí nemocnými. Z oblasti flexibilních endoskopů se uplatnily zejména terapeutické fibroskopy se širokým pracovním kanálem (dnes až 6 mm) nebo dvěma kanály umožňující účinnější odsávání průběžně při zavedeném příslušenství. K zlepšení přehledu při krvácení může být použit balónek zaváděný do kardie bioptickým kanálem. Po insuflaci balónek komprimuje varixy v gastroesofageálním přechodu a bránil refluxu krve ze žaludku do jícnu.
Od sklerotizujících činidel, kterých se vyzkoušela celá řada, se požadují dvě základní vlastnosti, které se v důsledcích navzájem vylučují – maximální lokální trombogenní a zánětlivý efekt, aniž by při tom vznikaly místní, celkové a vzdálené komplikace. Největšího rozšíření dosáhl morhuát sodný, etanolaminoleát a polidocanol. Dalším významným činidlem je sodium tetradecyl sulfát a koncentrovaný etanol.
Existují dva odlišné způsoby aplikace a to intra- a paravariceální. Při paravariceálním se látka vpichuje do těsné blízkosti varixů, lokální zánětlivá reakce pak vytváří fibrózní tkáň, která se vmezeřuje mezi lumen varixu a jícnu a chrání tak varix před rupturou, aniž by nezbytně došlo k jeho obliteraci. poněkud výhodnější je intravariceální aplikace. Je účinnější v zástavě akutního krvácení, dosažení obliterace je rychlejší a recidivující krvácení méně časté.