Interaktivní endoskopický atlas horní části gastrointestinálního traktu

Endoskopie je minimálně invazivní diagnostická a terapeutická metoda, dovolující vyšetřit lumen dutých orgánů.

Při endoskopii zažívacího aparátu je možné využít jak rigidní, tak flexibilní přístroje. Při vyšetření zažívacího aparátu dáváme přednost flexibilním přístrojům. Flexibilní přístroje se dělí na fibroskopy a videoskopy. U videoskopů je obrázek přenášen elektronicky přímo na monitor videa, u fibroskopů je obrázek přenášen do čočky okuláru umístěné na hlavici endoskopu. Fibroskopy mohou ovšem být také napojeny na přídavný videomonitor, máme-li k dispozici nástavné zařízení.

Ve spojených státech je pacient pro snadnější průběh a lepší snesitelnost EGD pod vlivem mírných sedativ. V Evropě se výkon standardně provádí pouze po aplikaci lokální anestezie, při špatné snesitelnosti je však následná sedace vždy možná. Celková anestezie se provádí tehdy, pokud se jedná o pacienty obtížně tlumitelné (chronická narkomanie). EGD je prováděna na specializovaných pracovištích v nemocnicích, v soukromých ambulancích, také na jednotkách intenzivní péče či na operačních sálech. K provedení EGD se používá velké množství nástrojů a vybavení. Jedná se zejména o endoskop, endoskopickou ultrasondu a enteroskop.

Všeobecné informace

Ideálně by pacient neměl nic jíst nejméně 6 hodin před EGD z důvodu zajištění adekvátního žaludeční vyprázdnění. Jestliže je užíváno sedativum, měl by být zajištěn nitrožilní přístup a pacient by měl být monitorován. Rovněž je nutné před vyšetřením získat pacientův informovaný souhlas (nebo od jeho legálních zástupců).

Před provedením EGD by měla být odebrána kompletní anamnéza a pacient by měl být fyzikálně vyšetřen. Nález by měl být zdokumentován v lékařském záznamu pacienta. V určitých případech je nutno vyšetřit krev (krevní obraz, diferenciální obraz krevní), provést krevní křížovou zkoušku, zjistit základní koagulační parametry, dále provést rozbor moče, těhotenské testy, elektrokardiogram a hrudní rentgenový snímek. Tato jednotlivá vyšetření jsou indikována individuálně, na základě zjištěných anamnestických informací a informací získaných v průběhu provádění fyzikálního vyšetření.

Endoskopické vybavení

V současné době je na trhu k dispozici celá řada endoskopických přístrojů nejrůznějších značek (olympus, pentan, fujinon). Samotný flexibilní endoskop se skládá z hlavice endoskopu, tubusu a kabelu, jenž se napojuje ke zdroji světla, buď halogenovému či k výkonnějšímu xenonovému. Hlavice endoskopu je tvořena okulárem, dvěma rotačními knoflíky, které pohybují koncem endoskopu nahoru, dolů, doprava a doleva, sacím tlačítkem, jímž lze na konci tubusu vytvořit podtlak, tlačítkem voda-vzduch, kterým lze skrz tubus endoskopu nafouknout kolabované lumen dutého orgánu či opláchnout optiku distálního konce endoskopu, a pracovním kanálem, kterým zasouváme různé diagnostické či terapeutické endoskopické nástroje.Tubus endoskopu se skládá z koherentních svazků optických skleněných vláken, která vytvářejí převrácený obraz duté útroby, a z inkoherentních svazků světelných vláken, jež vedou světlo ze zdroje na distální konec. Na distálním konci tubusu nalezneme vyústění pracovního kanálu, vyústění kanálu voda-vzduch a čočky vedoucí světlo inkoherentními vlákny ze světelného zdroje a vedoucí obraz útroby koherentními vlákny do okuláru na hlavici endoskopu.

Některé z novějších typů endoskopů disponují vysokým rozlišení (high resolution endoscopes) a možnosti zvětšení. Tyto jsou pak s výhodou používány pro zhodnocení nemocí horní části gastrointestinálního traktu.

Jednou ze současných výhod endoskopického zobrazení je tzv. úzké pásmo zobrazování (NBI). NBI využívá optické filtry a modré světlo k zobrazení a charakteristice jak slizniční morfologie, tak slizničních a povrchových cévnatých struktur. Metoda NBI zobrazení byla studována na pacientech s Barretovým jícnem, časným žaludečním nádorem a celokonečníkovým poškozením a měla nadějné slibné výsledky.

Provedení EGD

Při provádění EGD je pacient umístěn na levém boku. Lokální či intravenózní aplikace sedativ minimalizuje hlavní komplikace EGD (zvracení či celková intolerance EGD). Mezi ústa je umístěn skusový val, jenž brání pokousání a usnadňuje průchod endoskopu přes ústa. Endoskop je pak postupně opatrně zasunován (pod kontrolou zraku) skrz hltan, jícen a žaludek do duodena. Do dutých orgánů je možno vpustit vzduch k rozšíření lumen (pro lepší vizualizaci stěny orgánu).Tekutina či zbytky potravy jsou z orgánu endoskopem odsáty.

Celý proces EGD muže být zdokumentován pomocí snímků (obrázků) či video záznamu. Téměř vždy je nutnou součástí odběr bioptického materiálu k histologické verifikaci makroskopického nálezu. Během EGD může být provedeno také množství terapeutických výkonů. Celý proces EGD může trvat od 5-30 minut nebo déle, záleží na tom, jaké diagnostické a terapeutické metody jsou použity. Po dokončení EGD je pacient (tlumen sedativy) převezen na pooperační pokoj, kde je následné monitorován. Jakmile je pacient čilý a pohyblivý (přibližně po 1 hodině), opouští pooperační pokoj s doprovodem. Současně jsou pacientovy podány instrukce (dieta, aktivita,..) a informace týkající se možných následných komplikací (krvácení, horečky, břišní bolestí).

Indikace, kontraindikace, komplikace

Mezi hlavní indikace EGD patří - endoskopická verifikace symptomů, poukazující na onemocnění GIT (dyspepsie, dysfagie, bolesti na hrudi nekardiální etiologie, zvracení, pyróza,..), biopsie pro známé či suspektní onemocnění GITu (malabsorpční syndrom, novotvar, infekce,..), terapeutická intervence (odstranění cizích předmětů, zástava krvácení, dilatace zůženého místa, odnětí nádoru, gastrostomie,..) či pravidelné sledování chorob s možným rizikem maligního zvratu (Barretův jícen, polypóza,..).

K hlavním kontraindikacím se řadí – dekompenzovaný (vnitřně nestabilní) pacient, vysoké riziko perforace či pacient nespolupracující.

Relativní kontraindikaci představuje pharyngeální divertikl, operace v oblasti hlavy či krku nebo antikoagulační terapie.

K hlavním komplikacím EGD se řadí krvácení, perforace a kardiopulmonární problémy. Přibližně platí, že na každých 1000 provedených EGD připadá 1 komplikace. Kardiopulmonární komplikace reprezentují asi 50% všech komplikací, přičemž většina z nich vzniká v důsledku předem aplikované medikace (sedace). Mortalita se pohybuje mezi 0,5–3 úmrtími na 10 000 EGD.

Členění atlasu