Refluxem rozumíme proniknutí, zpětný tok, žaludečního obsahu do jícnu. V malé míře jde o děj fyziologický. Při delším trvání, častém opakování a je-li reflux provázen symptomy, označujeme takový stav za refluxní chorobu jícnu.
Je-li sliznice jícnu opakovaně drážděna kyselým obsahem žaludku, reaguje vznikem zánětu a může vzniknout refluxní ezofagitida.
Onemocnění vzniká v případech, kdy jsou porušeny nebo selžou přirozené obranné mechanismy. Je jich celá řada (anatomické uspořádání v oblasti přechodu jícnu do žaludku, sekrece alkalických slin, přirozená, individuálně rozdílná rezistence jícnové sliznice a její neporušené prokrvení). Za nejdůležitější obranný mechanismus se pokládá tonus (napětí) dolního jícnového svěrače, který vytváří přirozenou bariéru mezi žaludkem a jícnem. K oslabení napětí tohoto svěrače přispívá i skladba stravy (tuky, sladké, kynuté a tučné pečivo, alkohol, káva, kolové nápoje, džusy z citrusových plodů) nebo zlozvyky (kouření).
Hlavním příznakem je pálení žáhy (pyróza, z řeckého pyros = oheň). Je to pálivý až bolestivý pocit za dolním okrajem hrudní kosti, který stoupá směrem vzhůru.