Личные местоимения: у него, вы, он.
Сам не свой, свой не сам. Není sám sebou
А он шел себе по свету насвистывал. Šel si po světě a pískal
Из коры себе подругу выстругал. Z kůry si kamarádku vyhobloval.
Ruština má jedno zvratné zájmeno – себя, které označuje, že subjekt a objekt jsou totožné, nebo děj je směrován na původce děje. Toto zájmeno nikdy neplní funkci syntaktického podmětu, nemá gramatické kategorie rodu, čísla a nemá tvar nominativu, tj. základním tvarem je себя (tvar genitivu a akuzativu). Zájmeno себя se skloňuje:
именительный падеж | - |
---|---|
родительный падеж | себя́ |
дательный падеж | себе́ |
винительный падеж | себя́ |
творительный падеж | себе́ |
предложный падеж | собо́й |
Ruské zvratné zájmeno může být ztotožněno s jakoukoliv osobou (příklady z Národního korpusu ruského jazyka):
Často vedle zvratného zájmena se používá slovo сам, jež podtrhuje význam subjektu u zvratného zájmena:
Vedle zvratného zájmena se, které se skloňuje obdobně jako ruské zvratné zájmeno, má čeština tvar zájmena si: poznej sám sebe, věří v sebe, věří si, vypůjčit si knihu, koupit si auto, zakládá si na sobě. Při překladu zájmena se/si do ruštiny často dochází k použití opisného tvaru obsahujícího buď друг друга, anebo друг другу, ale pouze v těch větách, kde se tvar se/si vztahuje na dvě osoby:
Личные местоимения: у него, вы, он.
Сам не свой, свой не сам. Není sám sebou
А он шел себе по свету насвистывал. Šel si po světě a pískal
Из коры себе подругу выстругал. Z kůry si kamarádku vyhobloval.