Základní výzbroj

Batohy
   Batoh je dnes neodmyslitelnou součástí výzbroje všech forem turistiky, ale používá se i při jiných pohybových aktivitách. Batohy všech velikostí a účelů se používají i v běžném životě při cestě do školy, zaměstnání i pro nákupy. Historicky se vedle sebe vyvíjely krosny a batohy a koncem 20.st. byly krosny vytlačeny kvalitními batohy. Krosna je méně skladná, pro malý náklad zbytečně rozměrná a výše položené těžiště může způsobit menší stabilitu při náročnějším pohybu, proto se dnes většinou používají jen pro přepravu rozměrných a těžkých nákladů především horskými nosiči. Dnešní batoh je spíše kříženec batohu a krosny, kdy vzhledově připomíná původní batoh, který si z krosny převzal kvalitní vyztužení zad, jež je součástí nosného systému batohu.

Základní rozdělení batohů je podle velikosti, objemu. Rozdělení je orientační a může se dále rozlišovat podle potřeb turisty.

Tab. 3 Kategorie batohů podle jejich velikosti

Kategorie batohů	Objem batohu	Typ akce, pro které je určen
Malé	Do 40 l	Méně náročné výlety, celodenní vycházky, jednoduchá víkendová turistika
Střední	40 až 60 l	Náročnější víkendové až týdenní akce, kde je nutné přibalit stan a spacák
Velké	Nad 60 l	Vícedenní náročnější akce mimo civilizaci, pro zimní akce, expedice, když musíme nosit více než 25kg.

   Základem batohu je tělo, které se skládá z řady částí, které u kvalitního batohu nejsou samoúčelné, mají svou funkci a tvoří integrovaný systém pro dobré pocity při jeho nesení a praktickém užívání. Patří sem komory, vstupy do batohu, záda batohu, nosné popruhy, dno, víko a nástavec batohu, bederní pás. Na tělo batohu mohou být připevněny další součásti umožňující jeho lepší nesení a tvarování. Jsou to kompresní pásky, balanční dotahy, hrudní popruh, spony, přezky.

   Komory - batohy jsou jedno i více komorové, výběr záleží na uživateli, jeho potřebách, cíli používání a způsobu balení věcí. Nejčastěji bývá menší komora ve spodní části batohu pro jednoduchý přístup pro sbalený spacák a další věci pro stanování, které jsou tak rychle po ruce. Čím větší batoh, tím je nutnější samostatný vstup do jednotlivých komor. Při jakémkoliv počtu komor je obvykle jeden vstup z vrchní části na zdrhovadlo, další z přední nebo boční části trupu batohu pomocí pevného zipu. Může být i jeden dlouhý pevný zip přes celý batoh.

Řez batohem (převzato z - Malý průvodce turistickým a vodáckým vybavením 2006)

   Záda batohu - u kvalitního batohu jsou vyztužena s možností přetvarování podle potřeby turisty( nedělat často). Výztuha by měla být vyjímatelná tak, aby se batoh dal vyprat (neprat často). Zádový systém musí být přiměřeně měkký, pohodlný a zajišťovat odvětrávání.

   Dno batohu - je pevné, odolné a tvoří nosnou součást batohu. Materiál by měl být vodě odolný a současně omyvatelný.

   Nosné popruhy- pohodlné, anatomicky tvarované a samozřejmě polstrované. Systém jejich upevnění musí dovolovat změnu jejich délky i za chůze a současně nastavovací přezky nesmí samovolně měnit délku popruhů(povolovat).

   Víko batohu - kryje dokonale vstup do batohu i při vysunutém a naplněném nástavci. Připevňuje se delšími popruhy k tělu batohu, kterými současně batoh přitažením zpevňujeme.

   Při dešti nesmí propouštět vodu.

   Nástavec - většina batohů má vysouvací nástavec, který se pomocí šňůrky a zdrhovadla uzavírá a tím se uzavírá celý horní vstup do hlavní komory batohu. Vyroben je obvykle ze slabší tkaniny než tělo batohu. Tvoří rezervní prostor při větším množství věcí. Pokud používáme nadstavec velmi často, až pravidelně, je to signál k přemýšlení o větším batohu.

   Bederní pás - velmi platná součást nosného systému. Dobře upevněný kvalitní bederní pás dokáže odlehčit nosným popruhům až 60% hmotnosti batohu, čímž výrazně šetříme svalstvo trupu. Pomáhá vyrovnávat kymácení batohu, měl by být polstrovaný, přitom dostatečně tuhý, kvalitní sponou, která se sama nerozepíná.

   Hrudní popruh - výškově nastavitelný a pružný. Je opatřen rychlou sponou, nesmí omezovat hloubku dýchání a především brání padání batohu z ramen.

   Kompresní pásky - slouží ke zmenšování objemu batohu, přichycení věcí na vnější stranu batohu. Nutností je jejich pevné přišití.

   Balanční dotahy- umožňují přitáhnout batoh těsněji k tělu, aby se batoh volně nepohyboval. Jsou přichyceny k nosným popruhům v místě batohu, kde je ještě vzpruha. Na rovině a do kopce je možné jít s povolenými balančními popruhy, protože nám lépe odvětrávají záda. Při sestupech a obtížném terénu je dotahujeme.

   Kapsy - dobrý batoh má aspoň jednu kapsu přístupnou z vnějšku batohu, bez nutnosti otevírání víka nebo komor. Boční kapsy mohou být pevné nebo odpojitelné, na spodní části boků batohu jsou praktické kapsičky pro zastrčení stanových tyčí, kapsička na bederním pásu se hodí na klíče, mince, drobnosti, dále je třeba mít jednu vodotěsnou kapsu na doklady a peníze.

   Velikost zad batohu
Batohy s pevným nosným systémem by měly být vyráběny ve 2 - 3 velikostech, protože nelze měnit délku zad.

Tab. 4 Délky zad u vyráběných batohů

Délka zad	Velikost zad batohu
56 - 61 cm	Krátká
62 - 68 cm	Střední
69 - 74 cm	Dlouhá

U batohů s nastavitelným nosným systémem se změna velikosti zad provádí změnou místa přichycení nosných popruhů nebo posunem balančních popruhů.

Zkoušení velikosti zad batohu (obr. 30):

• povolte bederní pás a jeho boční dotahy, nosné popruhy a balanční dotahy
• dejte si batoh na záda, utáhněte bederní pás tak, abyste mohli batoh nést po sundání nosných popruhů jen na bederním pásu
• dotáhněte boční dotahu bederního pásu
• zkracujte nosné popruhy, až vám dosednou na ramena
• podívejte se do zrcadla, jak vám batoh sedne. Mohou nastat tři případy jako na obrázku.

Poloha batohu při různé délce zad batohu.Turista 1 - správná délka popruhů i zad. Turista 2 - dlouhá záda. Turista 3 - odstávající batoh, dlouhé popruhy (převzato z - Malý průvodce turistickým a vodáckým vybavením 2006)

Balení batohu
   Je to důležitá činnost založená na zkušenostech. Ke správně sbalenému batohu se dopracuje časem každý sám. Několik rad k balení:

- batoh není bezedný, vždy je třeba trochu redukovat všechno, co chceme do batohu uložit.

- důležité a často potřebné a používané věci dejte do batohu nakonec, nebo do bočních kapes.

- i když máte nepromokavý batoh, dejte si všechny věci do igelitových sáčků

- vyplňte duté věci jinými věcmi

- při skládání věcí do batohu střídáme stlačitelné a nestlačitelné věci

- těžké věci dejte blíže k zádům batohu a do jeho vyšší části při chůzi na rovině a jednoduchém pohybu. Těžiště by mělo být mírně nad jeho výškovým středem, těsně pod úrovní ramen.Při pohybu v náročnějším terénu, jednoduchém lezení, či pohybu na lyžích je lepší dát těžší věci do nižší polohy batohu.

- všechny popruhy dobře utáhněte, plandající popruhy zastrčte tak, aby se nezachytávaly o okolní přírodu

- všechny věci připevněné na vnější straně batohu musí být upevněny řádně, aby zbytečně nepřesahovaly a dovolovaly volný přístup zejména do hlavního vstupu batohu.

- po uzavření batohu vždy utáhneme kompresní pásky.

   Vedle batohů typických pro turistiku se vyrábí řada typů batohů, které se od sebe liší způsobem využití a jsou tomu přizpůsobeny. Jsou to batohy se speciálním určením a při zimní turistice můžeme ještě využít např.:

   Běžecké batohy - speciální batohy pro velmi aktivní jedince, které jsou využívány pro soutěžní aktivity jako jsou Zimní Survival nebo Přírodní víceboje, běh na sněžnicích apod. Tyto batohy jsou opatřeny více kompresními pásky a popruhy,které obsah batohu přitáhnou více k tělu . Batoh je na povrchu hladký, aby nedřel ramena a záda. Součástí bývá obvykle i zabudovaná kapsa pro vak na vodu ( 1- 2 l ) s hadičkou a náustkem pro pití.

   Transportní vodní vaky - upraveny jako batůžky o obsahu nejčastěji 2 - 8 l. V batohu je v samostatné části umělohmotný vak na tekutiny 0,5 - 3 l, ze kterého vede umělohmotná hadička s náustkem, která je přichycena v pohotovostní poloze na nosném popruhu v blízkosti úst. Dále zde může být ještě menší úložný prostor pro další osobní věci, jídlo. Používáme pro krátkodobé akce, trénink na sněžnicích.

   Ledvinka - nejmenší z výzbroje nesoucí základní věci pro krátkodobou akci. Upevňuje se na pás a používají ji především turisté v zimě na lyžích nebo dálkoví běžci. Dobrá ledvinka bývá zpracována jako bederní pás, s polstrovaným popruhem, kompresními pásy pro dokonalé přitažení k tělu. Součástí bývá i tepelně izolovaný nosič na menší láhev. Opět se používá při běhu nebo krátkodobých aktivitách.

Velmi důležitý je nosný systém batohu

	Alpine (Deuter) určeno pro lezení a VHT - polstrování v místech kontaktu batohu se zády-stabilita a komfort - odvětrávání komínovým efektem - bilaminátový bederní pás na vnitřní straně s pěnovým polstrováním, vnější strana PE (u modelů řady Guide odnímatelný) - stabilizační hrudní popruhy - tvarované ramenní popruhy, tkanina 3D Air Mesh - lehká aluminiová konstrukce typu X – frame (u modelů Guide odnímatelná)
Aircomfort  (Deuter) Určeno pro hiking  -  speciálně zavěšená síťovina pro odvětrávání zad -  stabilizační bederní pás  -  odolná, velmi lehká, tvarově přizpůsobivá  konstrukce -  tvarované ramenní popruhy -  stabilizační hrudní popruhy

 

Aircontact (Deuter) Určeno pro trekking   - polstrování s prodyšnými komorami v zádovém systému - bilaminátový bederní pás, vnitřní strana s pěnovým polstrováním, vnější strana PE - Vari-Quick systém – nastavení délky zad - lehká aluminiová konstrukce - tvarované polstrované ramenní popruhy - stabilizační  hrudní popruh

 

Nosný systém batohu musí splňovat základní podmínky: držet požadovaný tvar batohu ve správné poloze na zádech, mít správnou výšku a postavení nosných popruhů pro danou postavu, odvětrávání mezi zády a batohem.

Některé typy batohů – expediční ( 70 l. a více), turistický (nad 60 l.), středně velký pro jednodušší jednodenní akce (mezi 30 a 50 l.), běžecký batůžek, ledvinka

 

Obutí do přírody
   Boty do zimní přírody, na vycházky, výlety, přechody pohoří, do vysokých hor v zimě musí být velmi kvalitní, teplé,pohodlné, vysoké a nepromokavé. Pro zimní turistiku na sněžnicích můžeme použít několik druhů zimní obuvi. Nabídky mnoha firem jsou bohaté

• Trekingové pohorky - lehká kotníková obuv vhodná v zimě pro jednodušší terén. Je možné použít pro krátkodobé jednodušší akce za příznivých přírodních podmínek (dobré počasí, kvalitní sníh, návleky). Hmotnost mezi 0,9 - 1,7 kg.
• Pohorky - pevná, vysoká obuv pro turistiku v náročných terénech, se zátěží, pro vícedenní akce a náročnější turisty. Vhodné pro pěší i vysokohorskou turistiku po celý rok, tedy i na sněhu a ledu. Nejvíce využívaná. Hmotnost mezi 1,5 - 2,2 kg.
• Speciální turistické boty, které se dají využít pro chůzi na sněžnicích - zimní mrazové boty, měkké snowboardové boty

Základní turistické obutí – pohorky, zimní vysoké treky, vysoká zateplená obuv do sněhu.

   Části turistických bot a požadavky na ně kladené:

   Podešev a podrážka - jednotlivé typy obuvi se odlišují kvalitou, tuhostí, pevností podešve i mezipodešve, což je důležité pro bezpečný pohyb v nezpevněném terénu. Podrážky musí zajistit co největší tření na všech podkladech a neklouzat za vlhka a bláta, vydržet co nejdéle, neochodit se během prvních akcí, nezanášet se blátem a kamínky. U dobrých turistických bot bývá podrážka od italské firmy Vibram, která má dominantní postavení na trhu.

   Vnitřní stavba boty: musí zajistit tuhost boty ve směru podélném, příčném i ve zkrutu. Dostatečně tlumit nárazy při dokroku a dokonale izolovat teplotně nohu od vlivu podložky.

   Vložka boty: je to další izolační součást boty, podílí se na tlumení dokroku a měla by mít schopnost odvádět vlhkost vzniklou pocením.

   Svršek obuvi: musí být odolný proti vodě a mechanickému opotřebení. Zpevňuje a podpírá nohu v náročném terénu. Dobrý svršek odvětrává zvýšenou vlhkost z boty pomocí dobré prodyšnosti z vnitřní strany boty. U kvalitní obuvi je svršek ušitý tak, aby měl co nejméně švů. Důležité je, z jakého materiálu je svršek vyroben. Dnes se používá kůže, umělé materiály nebo jejich kombinace. Nejtradičnější materiál je kůže, vhodná zejména pro chladnější podmínky v zimním období do ledu a sněhu. Nevýhoda je vyšší hmotnost a hůře se suší. Také je náročnější na údržbu. Umělé materiály se používají zejména v kombinaci se zvláštním typem tkaní, ze kterého vznikají prodyšné a málo propustné membrány typu Gore-tex, Sympatex, BlocVent apod.

 Spací pytle
   Další významná součást výzbroje turisty pro pobyt v přírodě. Je to nezbytná pomůcka pro pohodový nocleh, ale také pro přežití v náročnějších až extrémních podmínkách. Spacáky jsou vyráběny pro různé druhy používání a potřeb spotřebitele. Můžeme si pořídit jednoduchý, lehký spacák do teplých podmínek a na druhou stranu spacák do extrémních akcí, které mohou trvat i více týdnů.

   Nejdůležitějším údajem o spacím pytli je rozmezí teplotního použití a „Tepelný komfort“. Znamená, že jedinec oblečený v jedné vrstvě spodního prádla by měl pohodlně prospat celou noc bez pocitu chladu nebo probuzení se chladem. Na území EU platí společná Evropská norma (EN 13537) pro označení teplotního určení spacích pytlů na jejím území. Norma se snaží sjednotit údaje všech výrobců tak, aby byly jednoduše srovnatelné zákazníkem. Norma rozlišuje čtyři teplotní údaje, které tvoří tři teplotní oblasti.

Tab.5 Teplotní údaje pro spací pytle podle EN 13537

T max	Horní extrémní teplota, muž při teplotě pokožky 35°C. Při vyšší teplotě je již nepříjemně horko, zvýšené pocení.
T comf	Horní hranice teplotního komfortu - žena, teplota pokožky 32,8°C.
Tli T lim	Dolní hranice tepelného komfortu - muž, teplota kůže 32,9°C. Při nižší teplotě již nastává pocit chladu.
T ext	Dolní extrémní teplota - žena, oblečena pro pobyt venku (péřová bunda, oteplováky) teplota pokožky 29°C. Při nižší teplotě nastává nebezpečí prochlazení, podchlazení organismu.

      Podle staršího dělení jsou na spacáku zpravidla uvedeny tři teploty. První údaj bývá maximum, což je teplota, při které se dá ještě ve spacáku vydržet bez přílišného pocení. Druhý údaj znamená dolní hranici komfortní teploty, která je velmi individuální a znamená maximální tepelnou oblast, ve které se jedinec pohodlně vyspí bez pocitu chladu, kdy se nebudí zimou. Třetí údaj je extrémní teplota. To je teplota, při které ve spacáku ještě přežijeme, kdy nás spacák zachrání např. před omrznutím nebo zmrznutím a o spánku se nedá mluvit. Tyto hodnoty se samozřejmě stárnutím a opotřebováním spacáku mění a po určitých letech a zejména po velké kumulaci jeho používání se původní teplotní ukazatele mohou významně změnit.

      Pro pochopení nejdůležitějších vlastností spacích pytlů a to tepelně izolační, je třeba si vysvětlit, co jsou to dva pojmy, které nám tyto vlastnosti definují:

Loft - objem (výška) komor spacáku, kterou je náplň schopna zaujmout po jeho roztažení do volného prostoru. Optimální je co největší výška při co nejnižší hmotnosti spacáku. Nejvyššího loftu dosahuje vysoké procento prachového peří, které není omezováno těžkými vnitřními a vnějšími materiály.

Plnivost . je odvozována od objemu, který zaujme jedna unce ( 28,35 g) péřové směsi pod zátěží 68,4 g a je vyjadřována v kubických palcích (cuin). Nejlepší spacáky mají hodnoty okolo 800 cuin.

Nejdůležitější vlastnosti spacích pytlů: tepelně izolační, komfort. hmotnost, objem po sbalení.

Typy spacích pytlů vhodných pro zimní táboření:

Nejjednodušší dělení je podle tvaru.

Tvary spacích pytlů zleva - mumie, anatomický, oválný, rozšířený

      Spací pytle typu mumie mají přibližný tvar lidského těla, to zmenšuje vnitřní prostor nutný pro vyhřátí a snižuje jeho celkovou hmotnost. Mumie mohou mít další odlišnosti ve tvaru a dále se dělí na rozšířené, oválné a anatomické. Rozšířené a oválné jsou určeny lidem s širší postavou nebo těm, kteří mají rádi větší prostory pro spaní. Anatomické tvary kopírují těsněji lidské tělo, jsou určeny do náročnějších podmínek, mají největší úsporu hmotnosti, a nejlepší tepelně izolační vlastnosti z důvodu nejmenšího zbytkového prostoru uvnitř spacáku, proto jsou do náročných klimatických podmínek nejvhodnější.

      Další dělení je podle teplot, do kterých jsou určeny - letní, třísezónní (jaro, léto, podzim) a zimní. Ovšem volba spacáku pro různá teplotní období je záležitostí zcela individuální, protože každý je v podstatě originál. Máme svoji osobní termoregulaci, krevní oběh, někdo je méně otužilý, jiný se do spacáku více obléká. Důležitý fakt je, že ženy vydávají v klidu méně energie (méně „topí“) a s tím se musí také počítat. Pro okamžitou reakci na pobyt ve spacáku záleží na únavě, nemoci, fyzické kondici nebo dehydrataci. Je vhodnější si vybrat spacák trochu teplejší, protože přebytečné teplo se dá vždy vypustit, ale vyrobit si tepelný komfort ve spacáku s nízkými tepelně izolačními vlastnostmi je v noci úkol velmi složitý.

      Významné je dělení podle náplně komor, zda je použito jako izolační materiál peří nebo syntetické materiály. To bývá hlavní dilema při nákupu nového spacáku. Donedávna se za kvalitní a teplé spacáky považovaly vždy jen péřové. Ty se i dnes obvykle používají pro nejnáročnější podmínky s velmi nízkými teplotami. S výzkumem a vývojem syntetických materiálů se spacáky s náplní z umělých vláken začínají kvalitativně přibližovat i péřovým. Pro běžné používání i v relativně náročnějších podmínkách se stále více používají syntetické materiály, které také mají řadu výhod.

      Peří - klasický osvědčený přírodní materiál s výbornou stlačitelností a velmi dobrou tvarovou stálostí. Nejčastěji se používá husí, může být i kachní. Zcela výjimečně se můžeme setkat s kajčím, které je nejlehčí a má nejlepší izolační vlastnosti. Jeho nevýhodou je extrémně vysoká cena.

      Výhody a nevýhody peří:
Výhody: lepší tepelně izolační vlastnosti, velmi dobrá tvarová stálost, nízká hmotnost i při zachování špičkových ukazatelů.
Nevýhody: absorbuje vlhkost a při navlhnutí se zhoršují tepelně izolační vlastnosti, hůře se vysouší (možnost zapaření, plesnivění), při praní nebo chemickém čištění se peří odmašťuje a křehne - znehodnocuje, podléhá stárnutí, škodí mu UV záření, nevhodné pro alergiky, údržba je obtížná.

Polyesterová dutá vlákna nebo mikrovlákna:

Dutá vlákna - mají spirálovitý tvar , na řezu nalezneme 1 a více dutinek různých tvarů. Izolační vlastnosti vznikají zaujmutím loftu a izolační funkce plní vzduch v dutinách vlákna. Největším výrobcem dutých vláken je DuPont.

Mikrovlákna využívají vzduch, který ulpívá na jeho povrchu a který zadrží mikroskopická struktura rouna. Tím se vytváří izolační efekt.Nejznámější mikrovlákna pochází od firmy 3M.
Výhody: tepelně izolační vlastnosti těch nejkvalitnějších se začínají vyrovnávat peří , vysoká tvarová stálost (až 15 let), vzduchová kapacita nejlepších se přibližuje peří, neabsorbuje vlhkost, teoreticky by mělo mokré duté vlákno hřát stejně jako suché, snadno se udržuje, dá se rychle vysušit, ani častým praním se neznehodnocuje.

Nevýhoda: menší stlačitelnost, vyšší hmotnost.

      Obecně se dá doporučit peří do větších a suchých mrazů, kde jde o každé deko při nesení věcí a kde je potřeba vysoký tepelný komfort. Syntetické materiály pro všechny ostatní případy. Podle venkovní teploty se doporučuje: pod 0°C je vhodnější peří, na vše ostatní syntetické náplně. Je určitě lepší dobrý syntetický spacák než špatně ušitý péřový, naplněný málo a špatným peřím.

      Spacáky můžeme dále dělit podle konstrukčního uspořádání komor. Konstrukce komor má vliv na výsledné vlastnosti spacáku. Jejich tvar, velikost a prostorové uspořádání odpovídají teplotnímu určení spacáku. Nejjednodušší spacáky se syntetickou náplní mají jednu prošívanou vrstvu. Druhá možnost je tzv. sendvičová konstrukce se dvěma nezávislými vrstvami. U spacáku do nižších teplot se používá spíše šindelová konstrukce, kde se vzájemně překrývající pásy jsou přišity k vrchní tkanině na jedné a k vnitřní tkanině na druhé straně.

      U péřových spacáků musí komory zabezpečit stále rovnoměrné rozložení peří, aby se nesesypávalo. Nejčastěji jsou používány konstrukce komor typu V a u teplejších spacáků pak s konstrukcí typu Z.


Vnější a vnitřní tkanina:

      Hlavním požadavkem na vnitřní materiál je prodyšnost. Tkanina by měla být co nejlehčí, aby umožnila co největší rozpínavost vnitřní náplně, která musí zaujmout co největší objem. Vhodná je tkanina příjemná na dotek, při styku s pokožkou nesmí vyvolávat alergickou reakci. Velmi často se používá bavlna, je ale těžká, objemná, snadno se špiní a vlhne a dlouho schne. Bavlna se hodí především pro letní měsíce a pro nenáročné akce.

      Základní podmínkou pro vnější tkaninu je její dostatečná hustota, aby drobná pírka nepronikala ven. Také musí odolávat vnější vlhkosti tak, aby zejména peří nenavlhlo. Nejlepší jsou Gore Dry Loft a Excel Dry. Velmi častým materiálem je Pertex.

Velikost spacáku.

      Je důležité si vybrat spacák pohodlný, dostatečně dlouhý a přiměřeně široký tak, abych nemusel zbytečně vytápět moc vnitřního prostoru. Každá firma vyrábí každý typ spacáku minimálně ve dvou velikostech. Vhodnou délku zjistíme tak, že si do spacáku vlezeme, přetáhneme kapuci přes hlavu a posadíme se, přitom bychom neměli moc tlačit nohama na dno. Co se týká šířky spacáku, při spaní je třeba se pohodlně otáčet a je pohodlnější to dělat uvnitř spacáku, než se spacákem celým. Správnou šířku vyzkoušíme pokusem o obutí ponožky ve spacáku, ve kterém ležíme a máme přetaženou kuklu spacáku přes hlavu.

      U spacáku pro aktivní formy turistiky je důležité, aby měl vnitřní límec. Ten rozdělí spacák na dvě zóny, od krku dolů a nahoru. Ve spodní části se vytváří vlastní mikroklima odpovídající kvalitě spacáku.

 Ukázky spacáků vhodných pro zimní táboření.

Péřový spací pytel Sir Joseph, Himalaya Looping

 

Bivakovaní pytel Sir Joseph K3

  

Podložky pro spaní v přírodě
      Pobyt v přírodě se neobejde bez kvalitního zajištění podmínek pro přenocování za různých podmínek. Další z částí výzbroje, bez které si nedovedeme kvalitní nocleh představit, je podložka. Doby, kdy se přespávalo na igelitu, celtě, lanech nebo batohu s oblečením jsou dávnou minulostí a dnes si můžeme vybírat z široké škály nabídky podložek určených od jednoduchých podmínek až po náročné, extrémní. Každý, kdo tuto část výzbroje podceňuje, samozřejmě hazarduje se svým zdravím a ani tvrzení, že má dokonalý spacák, není důvodem pro spaní v přírodě bez izolace od země, protože ani sebedokonalejší spacák vás zespodu proti chladu neochrání.

      Podložek je velká řada, dnes se lidově všechny nazývají karimatky, což je zkomolenina jména firmy Karrimor, která uvedla na trh (polovina 70.let 20.st.) typ podložek vhodných pro všechny druhy turistiky a horolezectví. Mezi podložkami jsou velké rozdíly. Jedny skýtají velký komfort a pohodlí, jiné jsou dobré jen proto, abyste si nezašpinili spacák. Pohodlí je téměř stejně důležité jako tepelný komfort.

Typy podložek na spaní pro zimní podmínky:

Pěnové karimatky - nejpoužívanější podložky, které se vyrábí ze dvou materiálů:

• z pěnového polyetylénu, jsou jedno nebo vícevrstvé o tloušťce od 7mm, jsou lehké a velmi praktické, pro většinu turistů dostačující. Hmotnost při tloušťce 10 mm bývá kolem 300- 500 g. Pro zimní turistiku se používají obvykle od tloušťky 15 mm. Čím silnější, tím lépe vyrovnávají terén. Nevýhodou je nasákavost vodou.
• z materiálu EVAZONE (EVA), které mají o něco lepší izolační vlastnosti, jsou hladší a pružnější. Lépe odolávají nasákavosti vodou a mají také lepší mechanické vlastnosti jako např. otěr. Hmotnost při tloušťce 10 mm kolem 400-600g. Stříbrná nebo zlatá povrchová vrstvička slouží jen jako ochrana před vlhkem, nemá vyšší izolační vlastnosti. Profilové podložky - vyrábí se z EVA i klasických materiálů, jsou určeny do náročných podmínek. Mají lepší izolační vlastnosti vzhledem k většímu množství vzduchu v profilu, což se oceňuje především na chladných kamenitých, betonových nebo sněhových podložích. Balí se přeložením a velmi dobře vyrovnávají terén.

Samonafukovací karimatky - poskytují nejkomfortnější spaní, lépe izolují a mají trochu vyšší hmotnost něž pěnové. Dobře vytvarují terén a jsou skladné. Vyrábí se o různé tloušťce od 2,5 cm po 5 cm. Hmotnost kvalitní samonafukovačky při tloušťce 3,5 cm se pohybuje v rozmezí 600- 800 g, u vylehčených typů je kolem 400 g.U levnějších typů bývá problém s propustností vzduchu obalem, kdy tlak vzduchu nevydrží celou noc a postupně ujde. Do konečné podoby je třeba samonafukovcí karimatku dofouknout, protože pootevřením ventilu začíná pěnová hmota, která tvoří vnitřní výplň, nasávat vzduch, ale nevytvoří dostatečný tlak ve vnitřním prostoru.

Ukázka dvou typů samonafukovacích karimatek, první Therm-A-Rest ProLite 3, druhá Yate Extreme lite

Šířka karimatek se obvykle pohybuje mezi 50 - 60cm, což je dostatečné pro spaní. Délka se pohybuje od 120 cm po 200 cm.

Stany
      Spaní v přírodě má své půvaby a nejpěknější noci prožíváme pod širákem na čerstvém vzduchu pod hvězdami. Ne vždy nám to počasí dovolí a potom oceníme přenosný příbytek a jeho kvality, přičemž je důležité, abychom uvnitř nebyli vystaveni stejným podmínkám jako jsou venku. Vhodný stan sestává z tropika a ložnice, které jsou konstrukčně spojeny a stojí díky skládacím prutům.

Požadavky na dobrý turistický stan:

- lehký, pevný a odolný proti vnějším vlivům

- dostatečně prostorný pro daný počet přebývajících osob, včetně plochy na odkládání věcí a batohů

- tropiko spolehlivě nepropustné i v místech švů a styku s nosnou konstrukcí, materiál tropika odolný proti působení slunečního záření, který umělé tkaniny znehodnocuje

- podlážka z pevného , odolného materiálu proti otěru a protržení, vodě odolná

- konstrukce musí umožnit rychlou a snadnou stavbu i za tmy, výhodou je samonosnost stanu

- stabilita ve větru ve všech směrech

- kvalitní odvětrávání prostoru mezi tropikem a ložnicí

- stan by měl být dobře stavitelný a stabilní i na podkladu, kde není možnost dobře kotvit vypínací šňůry

- důležitý je dostatečně velký vchod, který spolehlivě kryje vnitřek stanu při zhoršeném počasí

Základní rozdělení stanů:

    vPro zimní turistiku používáme stany vyšší kvality nebo speciálně určené pro zimní táboření a expedice.

      Kvalitní stany - pro častější používání, pro náročnější aktivity, kdy stavíme stan téměř každý den a počasí může připravit náročnější podmínky (vítr, déle trvající déšť, chladno). Hmotnost stanů obvykle kolem 3 kg, pro 2 - 3 osoby, ale jsou dražší. Vždy se jedná o dvouplášťové stany z kvalitních materiálů, podlážky jsou opatřeny zátěrem a vydrží 6 a více metrů vodního sloupce, tropiko je opět opatřeno zátěrem a úpravou proti působení UV záření. Nosné části jsou vyrobeny nejčastěji z duralu. Vhodné např. pro víkendové nebo akce netrvající déle než 5 – 7 dní.
      Speciální stany - stany určené do náročných podmínek, pro specifické podmínky a akce. Patří sem stany pro vysokohorské expedice, náročnější zimní turistku, dlouhodobé pobyty mimo civilizaci apod. Pro jednotlivé typy akcí mají řadu praktických vylepšení (např. sněhové límce, zvýšenou odolnost nosného systému proti vichřici apod.).
      Nejčastěji používanými stany při zimních turistických akcích jsou pro 2 - 3 osoby, proto také jsou nejčastěji popisovány a u jednotlivých firem tvoří největší počet těchto modelů v nabídce a patří mezi nejvíce vyráběné. Je výhodnější používat stan s nižší výškou, lépe odolávající v silném větru, s menším vnitřním prostorem pro zateplení a kvalitní, alespoň tří prutovou konstrukcí.

Základní konstrukční typy používané pro zimní turistiku:

      Ministany - určeny pro jednu osobu, tvarem připomínají rakvičku a ideově vychází ze Žďárského pytle, který byl vylepšen o jednoduchý nosný systém (1-2 pruty). Do této kategorie patří i jednoprutové kopulky.

      Kopule - mohou být plně samonosné nebo nesamonosné podle konstrukce.

      Samonosné mohou za příznivého počasí stát bez ukotvení kolíky. Nosný systém tvoří 2-3 pruty, které se kříží obvykle v jednom bodě, což zvyšuje pevnost systému a mají dostatečný vnitřní prostor. Nesamonosné nejsou velmi rozšířené, protože je třeba je pro postavení ukotvit a mají menší vnitřní prostor. Vždy mají apsidy a předsíňky pro uložení věcí, bot, vaření.

      Geodetické stany - stany, u nichž se nosné pruty kříží ve 2 a více bodech, díky čemu mají vysokou samonosnost. Plocha střechy je rozdělena do více menších částí a díky tomu lépe odolávají silnému větru. Vnitřní prostor je ještě lépe využitelný než u kupolí.

      Stany s tvarem tunelu - snadno a rychle stavitelné, nosné prvky se obvykle nekříží, a potřebují tudíž téměř vždy ukotvení. Vnitřní prostor je výborně efektivně využitelný.

      V současné době se také vyrábí stany v kombinaci uvedených konstrukcí, např. kupolo - tunelové.

Konstrukční tvary stanů (převzato z Malý průvodce turistickým a vodáckým vybavením 2006)

      Údaj, pro jaký počet osob je stan určen, udává výrobce. Počítá se obvykle pro jednu osobu 55 -60cm šířky, přičemž by stan měl být aspoň o 25 cm delší než je výška postavy majitele. I ve stanu pro 2 osoby se mohou vyspat 3 turisté, ovšem bez komfortu, ve čtyřech je to již jen nouzová varianta pro přečkání noci nebo za špatného počasí. Důležitou součástí stanu jsou vchody a to nejen proto, že se do něj musíme nějak dostat, ale také z taktických důvodů. Můžeme si vybrat stany s krytým nebo nekrytým vchodem. Ten první vytváří velké výhody, které oceníme zejména za horších povětrnostních podmínek. Za deště můžeme stan odvětrávat otevřením vchodu, aniž by nám napršelo dovnitř, při dvou krytých vchodech můžeme urychlit větrání (průvan). V zimě se používá krytý vchod na závětrné straně při větru, při lepším počasí návětrný, kde bývá méně sněhu. Úložné prostory jsou tvořeny buď apsidou, oddálením tropika od střechy ložnice a jeho upevnění kolíkem nebo jsou vytvořeny předsíňky pomocí konstrukce prutů a tropika. Vytváří se tak větší prostor pro odkládání věcí, bot a vaření.

Ukázka stanu určeného pro velmi náročné podmínky - Hannah Expedition III

 
Vařiče
      Další neodmyslitelnou součástí výbavy turisty je vařič. V podmínkách, kde je dostatek dříví a je možnost rozdělávat oheň, se touto problematikou nemusíme ani zabývat, zejména pokud máme dostatek času pro přípravu ohniště a dřeva na vaření na ohni. V současné době již není mnoho turistů, kteří by tento způsob vaření využívali, většina má některý z typů vařičů vhodných pro pobyt v přírodě, protože je to rychlejší, pohodlnější a pohotovější. Dokonalé a úplné přehledy vychází vždy jednou za čas v některém z outdoorových časopisů nebo v informačních katalozích. Pro zimní formy turistiky a zimní outdoorové aktivity všech úrovní a náročnosti se používají vařiče především tří systémů spalování (podle druhu paliva), a každý druh má určité výhody v různých podmínkách. Nejvíce rozšířené jsou vařiče plynové a na tekutá paliva, dále se používají na pevný líh a na tuhá paliva.

Plynové vařiče

      V současné době nejpoužívanější pro čistý jednoduchý provoz, okamžitý start a nešpiní vařící nádoby. Jsou lehké a náhradní kartuše se dají dobře sehnat ve většině zemí. Za běžných podmínek mají dostatečnou výhřevnost. Při středním plameni vydrží půlkilová kartuše vařit asi 5 hodin. To znamená pro dvojici 3-4 dní vaření. Nevýhodou je vaření v zimním období při nízkých teplotách a ve vyšších nadmořských výškách, kdy tlak plynu v kartuši klesá a vařič nemá dostatečný výkon. V chladu je třeba kartuši zahřát třeba ve spacáku a potom začít vařit. Dnes se většinou používají systémy kartuše -hořák se šroubovacím závěrem. Problém může nastat nekompatibilitou hořáku s kartuší od různých firem.

Sestava plynového vařiče VAR 2 s plynovou kartuší a doplňky

Vařiče na tekutá paliva

      Obtížnější start pro vaření vynahradí levný provoz, nižší spotřeba paliva, která se vyplatí při delším putování mimo civilizaci. Lépe pracují ve vyšších výškách a ve větších mrazech. Palivem může být benzín, petrolej. Nejmodernější vařiče mohou spalovat různé druhy tekutých paliv (multifuelsystém). Tento druh vařičů je pro zimní turistiku nejvhodnější.

Benzínový vařič Primus Multifuel EX

Jednorázové vařiče

      Pro nouzové použití horolezci nebo i během zimní turistiky při neplánovaném bivaku. Jedná se o krabičky naplněné hořlavou směsí podobnou Napalmu.

Další pomůcky turisty
      Ve věku moderních technologií jako jsou mobilní telefony, GPS, integrované záchranné systémy a při poměrně husté osídlenosti našich oblastí (v ČR je největší vzdálenost do posledního osídleného místa necelé 4 km) je tudíž i vysoká relativní bezpečnost a jistota návratu z aktivit v přírodě. I přesto je možné slyšet o fatálních událostech nebo na druhou stranu o příbězích se šťastným koncem, kdy turisty zachránilo několik drobných pomůcek nebo vybavení. Již v roce 1930 vydala skupina horolezeckých nadšenců z oblasti Seattlu vlastní desatero „Ten Essentials“, které obsahuje 10 základních částí výzbroje a pomůcek, které by měl každý turista, horolezec, zálesák mít při toulkách přírodou při sobě.

• Mapa - nepostradatelný pomocník v neznámém i známém terénu. Znalost používání mapy je základní dovedností nejen pro všechny turisty, ale i pro širokou veřejnost.
• Kompas, buzola - orientace v neznámem terénu vyžaduje velké zkušenosti a i ti nejzkušenější turisté tyto orientační pomůcky používají. Buzola nebo kompas v kombinaci s dobrou mapou dokážou pomoci vždy, za jakékoliv orientačně náročné situace, při bloudění, v nepřehledné krajině, mlze.
• Baterka, čelová lampa - pro vícedenní pobyty v přírodě nezbytná. Vždy je možné přijít pozdě na tábořiště a s pomocí světla z baterky stavět stan, vařit nebo ráno při potřebě brzkého vstávání opět je lepší balit se za světla než dělat všechny činnosti po hmatu.
• Jídlo navíc - každá akce se může protáhnout, kolega si může znehodnotit své potraviny kontaminací apod.
• Oblečení navíc - v závislosti na roční době a místním klimatu si vezmeme náhradní oblečení, které nám může pomoci při zhoršeném počasí.
• Sluneční brýle - při turistice ve vyšších nadmořských výškách, kde je možné se dostat do styku se sněhovými poli. Sněžná slepota může nejen znepříjemnit pobyt, ale i zapříčinit další problémy, včetně zdravotních.
• Balíček první pomoci - na každé akci je třeba mít minimálně 1 - 2 balíčky pro akutní ošetření, než se dostaneme do oblasti s kvalitní lékařskou pomocí. Obsah balíčku je samostatná podkapitola.
• Kapesní nůž - řada situací v přírodě, které bez nože zvládneme jen velmi obtížně. Od rozřezání oděvu u zraněného po nařezání větviček na oheň.
• Zápalky v nepromokavém obalu - zapálení vařiče na přípravu jídla nebo ohně pro usušení či ohřátí v nepříznivém počasí má základní význam pro přežití.
• Podpal - votivní svíčka, zápalná směs (bepo) nebo suchý troud může mít zásadní význam při urychlení zapálení ohně.

      V českých zemích se ustálil pro podobný seznam pomůcek pro přežití nebo pro pomoc při pobytu v přírodě, při turistice v tzv. krabičce poslední záchrany - KPZ.

      Její obsah odpovídá našim podmínkám, obsahuje obvykle několik neměnných položek a celkový obsah se může lišit podle typu, délky akce, její náročnosti nebo dostupnosti civilizace. Obsah tedy není standardní a mezi doporučované položky obsahu KPZky obvykle řadíme:

      Jehly, nitě - jehel vždy několik podle velikostí pro různá použití, všechny s větším uchem. Nitě silné a pevné, určitě by neměla chybět režná nit.

      Žiletka - pro nejrůznější opravy v nouzových situacích, lepší jsou kvalitní pevné.

      Provázek - nejlépe několik druhů.

      Tenký drát - někdy je vhodnější než provázek, více vydrží.

      Zápalky, škrtátko - spolehlivě zabalené proti vodě.

      Desinfekční prostředek na úpravu vody - pro nouzovou situaci, kdy není možnost převařit vodu

      Malý nůž - pro pomoc všeho druhu.

      Svíčka - pro zapalování ohně, při svícení ve stanu, pro šetření baterií baterky.

      Zavírací špendlíky - pohotovostní pomoc při opravě oděvu, batohu.

      Sekundové lepidlo - na akutní, drobné opravy např. obuvi apod.

      Lepicí páska - kvalitní, pevná, vynikající na opravy všeho druhu.

      KPZka může samozřejmě obsahovat i další věci, které pomohou v nouzi, v krizových okamžicích. Jejich výběr záleží na každém, na jeho zkušenostech, destinaci, způsobu pobytu v přírodě. Věci je nejlepší dát společně do skladní a lehké krabičky vhodného tvaru odolné proti vodě.

Balíček první pomoci
      Balíček by měl osahovat základní zdravotnický materiál, který dokáže pomoci při zraněních nebo i vyřešit jednoduché zdravotní potíže. Pro zotavovací akce (např. školní, různých organizací, institucí) je jeho obsah dán přílohou č. 4 k vyhlášce č. 106/2001 a je možné z něho vycházet pro školní akce všeho druhu (výlety, vycházky, školy v přírodě, turistické kurzy, terénní praxe atd.) a ošetřit ještě interním předpisem.

      Pro soukromé akce se řídíme opět náročností, délkou a typem akce a zejména lokalitou, ve které se pohybujeme. Zvážíme také, zda je možné také počítat s místní pomocí apod. Jeho skladba se může opět řídit návodem pro zotavovací akce.