Táboření při zimní turistice

   Táboření při zimní turistice má svá specifika a pokud se rozhodneme pohrdnout komfortem chat a turistických ubytoven, je nutné se dobře připravit na variantu nocování na sněhu.

   Základem pro pobyt v zimní přírodě je nutnost základních vědomostí a zkušeností o této činnosti za náročných podmínek. Nejlepší cestou je připravovat se na přespání v zimním prostředí postupně od začátku podzimu do prvních mrazíků a prvního sněhu a vyzkoušet si zejména, zda mám vhodnou výzbroj a výstroj, zda jsem dostatečně fyzicky a psychicky připraven na toto prostředí.

   V dnešní době je dostatek kvalitní výzbroje a výstroje, která nám za běžných zimních podmínek v našich oblastech umožní poměrně komfortně přespat na sněhu. Základní otázkou je, jakým způsobem a především v jakém příbytku přespat. Nejjednodušší způsob je postavit stan, pokud možno dostatečně kvalitní, který nám vytvoří relativně dobré zázemí. K tomu potřebujeme stan s dobrou izolující podlážkou, střechou z kvalitního materiálu a nosným systémem, který dokáže odolat i silnému větru. Stan používáme především při akcích, kdy každou noc strávíme na jiném místě a je pro nás výhodná krátká doba pro jeho postavení. Při zimní turistice stavíme stan na místě pokud možno chráněném od větru a snažíme se izolovat podlážku stanu od sněhu (větve, jehličí, igelit). Vhodné místo nejprve dobře udusáme sněžnicemi tak, aby bylo co nejrovnější a podklad zpevněný.

Dobré místo pro stan, chráněné od vlivu větru, podklad si upravíme sněžnicemi

Stan je nutné dobře připevnit k podkladu. V případě dobré kompatibility sněhu použijeme pro připevnění podlážky běžné kolíky a konstrukci připevníme vypínacími šňůrami ke stromu, kamenům nebo si uděláme z klacků nebo nalezených větví menší kůly, které je budou ve sněhu držet. Vchod stanu směřujeme do závětří, což má výhodu při jeho otevření, kdy vítr nefouká do jeho vnitřku. Menší nevýhodou je, že při sněžení se na závětrné straně tvoří návěje, se kterými je třeba bojovat při každém vylézání ze stanu.

Stan postavený na vhodně zvoleném místě

   Pokud nemáme možnost postavit stan na chráněném místě od větru, je dobré si při větrném počasí dát práci s vybudováním ochranného valu ze sněhových kvádrů. K tomu jsou výhodné kvalitní sněhové lopatky, v nouzovém případě můžeme použít i sněžnice. Sněhové nebo také lavinové lopatky využíváme jak pro stavbu sněhové stěny proti větru, tak zejména při stavbě náročnějších sněhových staveb jako jsou záhraby nebo iglů, o kterých je psáno více v následujícím textu.

Ukázka různých druhů lehkých sněhových lopatek, u obou pravých je možné prodloužit
násadu, tak aby se pracovalo jednodušeji.

Budování ochranné zástěny proti větru ze sněhu

Minimální výška sněhové stěny proti větru

   Mezi další možnosti nocování v zimní přírodě patří využití sněhových staveb, kterých je více druhů. Nejznámější jsou iglů a záhrab. Stavba iglů je náročná záležitost, protože je zapotřebí technických pomůcek, dostatek času a také zkušeností. Proto se staví obvykle v případě, kdy plánujeme nocování více nocí na jednom místě. Zkušení stavitelé dokáží postavit při dobrých sněhových podmínkách ve dvojici iglů pro dva do dvou hodin. Dvěma začátečníkům to může trvat i přes 6 hodin. Izolační vlastnosti iglů nejlépe charakterizují měření, která byla uskutečněna u Eskymáků. Rozdíly byly při výrazném venkovním mrazu obrovské. Venkovní teplota - 45°C, ve vstupním tunelu -40°C, v průlezu z tunelu do vlastního iglů -18°C, u podlahy v iglů -7°C, ve výši ramen + 4°C a u stropu + 15°C. Základní podmínkou je umístění vchodu pod úroveň podlahy, aby se studený vzduch nemohl dostávat dovnitř.

   Iglů můžeme postavit dvěma způsoby. První je klasický, eskymácký, kdy řežeme kvádry a stavíme je do kruhu po jednotlivých řadách, až je nahoře uzavřeme do kupole. Při stavbě je výhodné při získávání kvádrů pro první řady iglů vyhloubit je z místa tunelu a přechodu do místnosti. K řezání kvádrů je nejvýhodnější používat pily na sníh, které jsou součástí některých sněhových či lavinových lopatek.

Pro stavbu iglů je výhodná lopatka se sněžnou pilou v její rukojeti

   Pokud pilu nemáme nebo není dostatečně vhodný sněhový profil pro řezání sněhových kvádrů, používáme sněhovou nebo lavinovou lopatku, kterou je ovšem vytvoření kvalitních tvarů sněhových kvádrů náročnější. Sníh pro kvádry na eskymácké iglů musí být starší, slehlý a dostatečně kompaktní, aby se nám kvádry nerozpadly při transportu a jejich stavění na sebe. To je obecný problém při stavbě iglů v našich zeměpisných šířkách, kde sníh často neleží tak dlouhou dobu, aby vytvořil kvalitní stavební materiál. Eskymáci staví iglů ze sněhu, který je starší než 50 let.

Systém stavby eskymáckého iglů a konečná stavba se vchodem

   Druhý způsob, indiánský, se tvoří navršením dostatečného množství sněhu na hromadu. Počkáme 4 -8 hodin, až sníh slehne, přičemž mu můžeme pomáhat stlačením. Následně v hromadě vyhloubíme vnitřní prostor s dostatečně silnými stěnami, aby se sníh nezřítil na obyvatele. Ke vchodu přistavíme vchodový tunel, který bude tvořit přechod k venkovnímu prostředí. I pro stavbu indiánského iglů je podstatné mít starší slehlý kvalitní sníh, který nemusí být tak kompaktní jako pro eskymácké iglů. Z prašanu se žádné stavby tohoto typu pro přespání dělat nedají. Pokud budeme chtít v iglů vařit, je nutné udělat ve stropě malý otvor na odvod zplodin, které produkuje vařič. Při vaření se prostor v iglů oteplí a stěny zvlhnou. Po skončení vaření se teplota uvnitř iglů opět sníží, v důsledku toho se vytvoří na povrchu stěn ledová vrstva, která nedýchá. Proto je potřeba větrací otvory stále udržovat.

Malé indiánské iglů před dokončením vchodu

   Dalším typem stavby pro zimní táboření nebo přežití je záhrab. Při dostatečné sněhové vrstvě může být samozřejmě vybudován kdekoliv, nicméně nejvýhodnější prostor je v závěji nebo návěji mimo lavinový prostor a takového tvaru a kvality sněhu, že se nezřítí při jejím podkopání. Ideální je vrstva navátého sněhu 1 – 2m vysoká, nejlépe na závětrné straně menšího terénního tvaru, s dobrým přístupem.

Vhodné místo pro stavbu záhrabu, závětrná strana terénní vlny

   Tento typ záhrabu začneme hloubit ze spodní části závěje. Po vyhloubení krátké předsíňky postupujeme směrem šikmo vzhůru tak, abychom obyvatelnou část vytvořili opět nad úrovní vchodu z důvodu tepelného rozhraní. Prvotní vstup pro hloubení udělejte dostatečně široký (1x1m), abyste mohli pohodlně pracovat. Tento široký vstup později uzavřeme sněhovými kvádry. Po vyhloubení dalšího prostoru nad předsíňkou si vytvoříme plošinku na spaní a vstupní část zakryjeme sněhovými kvádry. Při vaření, kdy vznikají nebezpečné zplodiny, je důležité vytvořit větrací otvory, kterými zplodiny odchází ven z prostoru záhrabu. Vybudování záhrabu je záležitostí fyzické zdatnosti, dovedností a také zkušeností. Ve vhodném terénu dokáže zkušený turista vybudovat dostatečně velký záhrab pro jednoho nocležníka do 1 hodiny.

Průřez záhrabem při větším množství sněhu

Vstup do záhrabu udělejte dostatečně velký, budete mít jednodušší práci v jeho zadních částech.

Budování vstupních prostor záhrabu

Vybudujte záhrab dostatečně dlouhý a široký, aby se dalo uvnitř lépe manipulovat s věcmi a vařit a aby bylo možné jeho vstupní prostory uzavřít sněhovými kvádry.

Malý záhrab pro jednoho člověka na jednu noc

   V závěru je nutné vybudovat vstupní otvor, který je pod úrovní plochy na spaní a současně uzavřít prostor, kterým byl záhrab budován kvádry sněhu, které nám zbyly. Pokud plánujete v budovaném záhrabu přespat více nocí, udělejte si ho co nejprostornější tak, abyste se zde mohli posadit, odložit všechny věci a měli pohodlný přístup z venku.

Vchod do záhrabu

   Nakonec si uděláme větrací otvory. Ty vytvoříme pomocí holí a v průběhu vaření je občas obnovíme. Nad záhrabem se zbytečně neprocházíme z důvodu možného proboření a zničení příbytku.

Vytvoření větracích otvorů

   Nejméně výhodný je jednoduchý záhrab. To je nouzově vytvořený výkop pod úrovní horizontu, do hloubky, podobně jako zemljanka. Provádíme ho na rovině, kde nejsou terénní vlny a netvoří se vyšší závěje nebo převěje. Zde nelze očekávat ani částečné zateplení, protože studený vzduch sem bude stále proudit shora. Zde se jedná zejména o úkryt před větrem. Je to krajní varianta bivakování používaná pro záchranu života před kombinací mrazu a větru za výše popsaných podmínek.

Jednoduchý záhrab

   Při budování záhrabu je vhodné se střídat, protože se méně zpotíte a tudíž následně méně prochladnete. Prostor pro spaní si udělejte dokonale hladký, protože v noci se díky teplu promění sníh na podlaze v led a každý hrbolek bude velmi cítit.