Současné taneční styly

Připomínáme pouze ty nejzákladnější a dodnes tančené styly, jelikož tanců, které bychom do této skupiny mohly zařadit je veliké množství.

Country

Jeho kořeny sahají už do Anglie 16. století na jehož konci se už objevil i samotný název country. V současné době jde o venkovské a městské tance v country stylu vytvořené v průběhu 19. a 20. století v anglo-amerických oblastech. Tyto tance se tančí v kruhu, ve dvou řadách proti sobě nebo v zástupu, ve čtvercovém postavení nebo v kolonách po trojicích. Hromadné tančení country je tedy typické vytvářením různorodých tanečních figur. K tomu byl obvykle potřeba nějaký organizátor. „Za starých dob jím byl taneční mistr nebo ceremoniář, který napovídal sled figur a pořadí jednotlivých figur, aby nedošlo ke srážce tanečníků. V Americe se z nápovědy vyvinul tzv. caller, který vydává pokyny k tanci.“ (Buriánková, 1997).

Rock and roll

Tento revoluční styl tance nastoupil na scénu v polovině padesátých let 20. století a výrazně proměnil moderní populaci a to nejen po stránce hudební a taneční, ale i společenské. Vznikl přirozeným vývojem kultury se stále větší oblibou černošské hudby, rytmů (rhytm and blues) a tehdejší elektrifikované hudby. Navazoval přitom na již známé tance jako swing, jive a další. Tanec je charakteristický velikou dynamikou celého těla a výrazným pohyby končetin. Zkušení tanečníci do něj zařazují i mnoho akrobatických prvků. Proslavila ho taková jména jako Elvis Presley, Chuck Barry nebo Beatles. I v českých zemích dosáhl v padesátých letech veliké obliby i přes vládnoucí komunistický režim. Dokazuje to i zdomácnělý název "rokenrol", který se používá dodnes. Šlo o skutečnou kulturní revoluci a nejvýznamnější dosavadní zlom v tomto vývoji. „Ke konci padesátých let začíná vyprchávat prvotní nadšení, k čemuž přispěla i shoda několika okolností. Při letecké havárii umírá známý propagátor rock and rollu Buddy Holly, Chuck Berry se dostává do vězení a Elvis Presley nastupuje v roce 1958 do armády“ (Baláš, 2003).

V sedmdesátých letech dochází ke znovuzrození rock and rollu a jeho původní jednoduchá zábavová forma se stala zdrojem a inspirací mnoha nových hudebních i tanečních stylů. Prosazují se nová hudební jména jako například Jimi Hendrix. Od osmdesátých let je vytvořena nová forma – akrobatický rock and roll, jenž se vztahuje kvůli své náročnosti především k soutěžním parketům.

Street dance

K této tématice není snadné sepsat zcela jasnou charakteristiku, jelikož k ní neexistuje mnoho skutečně odborných článků. Proto je následující kapitola sestavena především z informací získaných ze známých hiphopových webových stránek konfrontovaných s vlastní zkušeností.

Street dance je pojem, který především v USA obsahuje dva významy. Na jedné straně jsou jím označovány veškeré taneční performace odehrávající se na ulicích, školních pozemcích nebo v nočních klubech.

Na straně druhé je používán jako pojem zastřešující veškeré hiphopové a funk dance styly (break dance, popping, locking, hip hop new style, house dance a další), které se začaly objevovat v 70. letech dvacátého století a které se dodnes vyvíjejí v rámci současné hip hopové kultury ( http://en.wikipedia.org/wiki/Street_dance).

Hip hop kultura

Hip hop není pouze hudbou nebo tancem, řeč je o celé kultuře a životním stylu člověka. Všechny složky této kultury se začaly vyvíjet už v 70. letech v USA. Pouze rap má starší kořeny, ale graffiti, break dance, hip hop dance i music se začaly vyvíjet spolu a reagovaly na sebe. A právě na základě tohoto vývoje můžeme hip hop dance rozdělit na dva základní směry:

• Old school dancing
• New school dancing

Old school dancing

Zařazujeme sem všechny směry, které se vyvinuly v 70. a 80. letech. Na konci 80. let prochází hiphopová hudba změnami, a proto se o ni i o tanec snižuje zájem. V 90. letech ale hip hop zažívá vzkříšení a dostává se i mimo americké státy především do Evropy a Japonska.

Martin Fiedler na serveru beatup.cz sem zařazuje:

• Up-rock (Rocking, Brooklynrock)
• B-boying (Breaking, Floor-rocking)
• Locking
• Elektric boogie
  • The Robots
  • Elektric Boogaloo style
  • Popping

Up – rock

Up-rock je předchůdcem dnešního b-boyingu. Vznikl již v šedesátých letech v Brooklynu v New Yorku. Šlo o tanec, který vypadal jakou souboj dvou gangů, při kterém se ale soupeři nedotýkali. Pohyby byly velice rychlé, že připomínaly bojová umění. Souboj vyhráli ti, kteří předvedli rychlejší a efektnější pohyby.

Break dance (B-boying)

I Break dance vznikl ze stejného důvodu jako up-rock. Tanec se tak uplatnil jako forma náhrady násilí. Gangy svoje neshody řešily tancem, který ve volných chvilkách nacvičovaly na zastřešených místech a pak s nimi vystupovaly. V anglickém jazyce se období složení válečných zbraní nazývá break, tedy přestávka, pauza, proto jedna verze názoru, jak vznikl název break dance, je právě z tohoto důvodu (Baláš, 2003). Druhá verze se spíše přiklání k faktu, že break dance je tančen na breakbeat, tedy hudbu, kdy DJ opakuje jeden úsek skladby dokola. I název B-boying má historii svého vzniku. DJ Kool Herc přezdívaný „otec Hip Hopu“ měl jako první použít tento název. „Když jednou hrál na přeplněné ulici, měl hlasitě zakřičet „B-boys go down!“, což byl pokyn pro tanečníky, aby ukončili své kreace.“ Dodnes ale není jasné, jestli dané slovo b-boy znamenalo zkratku Bronx boy, Boogie boy nebo break boy ( www.crew.beatup.cz/history-of-hip-hop-dance).

Tanečnímu řešení sporů nepropadli všichni členové gangů, jednalo se spíše o ty mladší, kterým jejich taneční úspěchy navíc přinášely i lepší postavení ve skupině. Ostatní i nadále řešili své problémy skrze pronásledování a rvačky. A někdy se tyto konflikty vyhrotily i na tanečním parktetu, když se střetli dva členové válčících skupin. Toho se okamžitě chytla média a hip hop se v té době stal kulturou násilí a zločinu.

V devadésátých letech slaví break dance veliký comeback a objevuje se jako nejpopulárnější forma hip hopu, který tímto přestává být reprezentován pouze rapem.

V současné době panují mezi tanečními skupinami spory o formu tance. Jedni zastupují názor, že power moves, tedy různé dynamické triky jako například vrtulník nebo flare, jsou technickými a spíše gymnastickými prvky a skrze ně nemůže tanečník vyjádřit svoji osobnost a častokrát je ani neprovádí na hudbu. Proto se spíše přiklánějí k taneční formě prováděné pomocí footworků a freezů, které si každý tanečník může upravovat podle svého a být tím charakteristický ( www.crew.beatup.cz/history-of-hip-hop-dance).

Locking (lockin‘)

V tomto stylu se tanečníci snaží vypadat co nejsměšněji a k tomu vymýšlí různé rychlé pohyby, nevšední gesta a směšné pózy, v kterých se na moment zastaví.

Jeho zakladatelem je tanečník Don Campbell, který se svými kreacemi snažil pobavit přihlížející diváky (především dívky). V roce 1969 se svým neotřelým stylem, kterému se začalo říkat „Campbellock“, proslavil. Campbell používal výrazné pohyby, které kombinoval s rychlými a nekoordinovanými pohyby s následným přesným zastavením –„lock“. Mekkou locku a electric boogie se stalo Los Angeles, zatímco break dance vévodil v New Yorku.

Tento způsob tance byl vynikající reakcí na tehdejší funkový proud černošské hudby. Campbell dokázal svými pohyby vyjádřit emoce a charakter, které funky music obsahovalo ( www.crew.beatup.cz/history-of-hip-hop-dance).

Electric Boogie

Dnes do electric boogie řadíme tance, které se původně vyvíjely samostatně. Jsou to the robots, popping a elektric boogaloo. Svou roli zde zahrála i pantomima, jejíž některé prvky tanečníci převzali. Tanečník elektric boogie vytváří iluzi „jako by byl pod proudem“, či iluzi robota. Každý tanečník, který chce ovládat dokonale Elektric Boogie by měl ovládat čtyři základní techniky:

• Waves (vlny)
• Poppin´
• Robotika
• Pantomima (www.crew.beatup.cz/history-of-hip-hop-dance)

Tento styl však bezpochyby nejvíce proslavil v roce 1974 Michael Jackson, který v hitu „Dancing machine“ od The Jackson´s five předváděl pohyby robota.

The robots

První taneční styl, která zahajoval kapitolu electric boogie. Objevil se v sedmdesátých letech zřejmě jako reakce na začínající éru robotů v televizi. Výraznou část tanečníků robotiky tvořili mimové, kteří tento styl také výrazně ovlivnili.

Poppin´

Tanec má své kořeny v západním pobřeží (west coast), kde byl charakter tohoto tance plynulý, zatímco na východním pobřeží (east coast) měl formu především sekaných a trhaných pohybů. V tomto stylu je charakteristické zvýrazňování hlavních beatů trhanými pohyby způsobené kontrakcemi svalů spojené s vlnami celého těla, typickým footworkem, kdy chodidla jakoby klouzala po zemi, robotem, mimem a dalšími.

Elektric boogaloo

Zakladateli byli Poppin´ Pete a Shabba-Doo z taneční skupiny Elektric Boogaloos, která vznikla v roce 1973. Zpočátku tanec obsahoval mnoho prvků z výše jmenovaných stylů a pantomimy, ale později si tanečníci dokázali vymyslet svoje vlastní kroky. K těm nejznámějším a nejcharakterističtějším patří měsíční chůze (moonwalk) nebo chůze proti větru. Tanečníci vypadají jako po zásahu elektrickým proudem a to prostřednictvím třesení, škubání a různých vln těla. I přes veškeré snahy se ale tento styl nedokázal zcela oprostit od robotiky (www.crew.beatup.cz/history-of-hip-hop-dance).

New school dancing

New school dancing, který je také jinak nazýván new style, new york style, freestyle hip hop nebo jednoduše hip hop dance, se začal vyvíjet od poloviny osmdesátých let, jelikož došlo k výrazné změně hiphopové hudby. Na to museli přirozeně reagovat i tanečníci a proto vznikla nová pojetí i nové taneční styly. Zpočátku byl new style poměrně jednoduchý a používané pohyby mohl provádět skutečně každý. Postupem času došlo přirozeně k značnému vývoji a new style hip hop se stal velice složitým tancem, který nelze zjednodušit do základních kroků, jako je tomu u jiných tanců. Zde se totiž prolínají vlivy všech předchozích stylů, z kterých se přejímají jen některé prvky. Z poppinu to jsou trhané pohyby a vlny, z lockinu „zastávky“ a hojně se používají i prvky breaku a další. Hlavní změna ale spočívá v pojetí tance. Už není nejdůležitější provedení samotného pohybu, i kdyby šlo o nejobtížnější prvek, ale hlavním se stává provedení pohybu do hudby. Kdo dokáže svým tancem nejlépe vyjádřit hudbu, tedy rytmus, melodii a slova, je ceněn více než tanečník, která předvádí jeden obtížný trik za druhým.

New style je nejrozšířenější styl řazený do street dance. Do České republiky se dostal se značným zpožděním kolem roku 2003, když i v České republice začali vyučovat lektory ze zahraničí ( http://www.nofeet.cz/hip_hop.php).

House dance

House dance je dalším stylem řadícím se do kategorie street dance. Tančí se na house music, která se začala vyvíjet na konci éry diska, tedy na konci 70. let. Teprve později přijal prvky latinské hudby, jazzu, hip hopu a dalších. Svůj název House získal zřejmě od Chicagského klubu Warehouse, kde se v minulosti vyvíjel. Nejvýznamnějším městem pro tento styl je ale bez pochyby New York, v jehož klubech se v devadesátých letech scházeli různí tanečníci, kteří svými performacemi nakonec vytvořili house dance, jak ho známe dnes. Za jeho zakladatele jsou pokládáni Brian „Footwork“ Green, Caleaf „Bigleaf“ Sellers, Wich-a-way Sha a Ejoe Wilson ( http://www.alyaschcacrew.com).

House dance se ale liší i svým provedením. Jeho techniky můžeme rozdělit do třech stylů: footwork, jacking a lofting zahrnující ještě mnoho dalších podstylů jako skating, stomping a shuffling a využívá se i pohybů z whackingu a voguingu především pro práci paží ( http://en.wikipedia.org/wiki/House_dance).

Někteří tanečníci nesouhlasí s battlovými soutěžemi ¹ v hause dance, jelikož tančit house je o pocitech. V tomto tanci se tanečník nechává unášet hudbou a vytváří tak pro sebe zcela přirozený taneční projev. Hlavní roli v tanci mají nohy, které vyvolávají pocit, že se tanečník „vznáší“ nad parketem. Hrudníkem je vytvářen pohyb zvaný jack, což jsou drobné vlny těla na každou dobu. Celý pohyb je charakteristický nadlehčováním dob, což způsobuje neuvěřitelný pocit přirozenosti a naprosté lehkosti tance.

Jsou i další taneční formy, které řadíme do street jako new jack swing, rnb lyrics, krumping a další, nebudeme zde o nich ale šířeji informovat.

Použitá literatura

1. Balaš, R. Tance 20. století. 1. vyd. Olomouc: Hanex, 2003. 43 s. ISBN 80-85783-40
2. Binderová, E. České lidové tance pro 1. až 8. ročník hudební a taneční školy. 1. vyd. Praha: SPN, 1990. 279 s. ISBN 80-04-23947-1
3. Kloubová, I. Výrazový tanec v ČSR. 1. vyd. Praha: Akademie múzických umění v Praze, 1989. 48 s.
4. Kos, B. Lidové a společenské tance. 6. vyd. Praha: Univerzita Karlova. Fakulta tělesné výchovy a sportu, Státní pedagogické nakladatelství, 1973. 161 s.
5. Kubicová, I.Úvod do histórie moderného a džezového tanca. Bratislava: Osvet. Ústav, 1986. 47s.
6. Navrátilová, E. Tělo, prostor a tanec. bakalářská práce. Masarykova univerzita. Filosofická fakulta. Katedra hudební vědy. Sdružená uměnovědná studia. 2007. 54s.
7. Šolcová, H. Metodická příručka základů tance, bakalářská práce, FSpS MU: Brno, 2008.