Přednemocniční neodkladná péče

Dušnost je subjektivní vnímání pocitu nedostatku vzduchu vznikající z různých příčin. Dušnost může být klidová nebo námahová.
Podle naléhavosti stavu rozlišujeme dušnost:

• Akutní (plicní embolie, asthma bronchiale, aspirace, pneumotorax, akutní infarkt myokardu).
• Subakutní (pneumonie).
• Chronickou (CHOPN, chronické plicní procesy, srdeční selhávání).

Příčiny dušnosti:

• Plicní - asthma bronchiale, zánětlivá onemocnění dýchacích cest – laryngitidy, epiglotitidy, pneumonie, bronchitidy, plicní fibróza, emfyzém plic, pnrumothorax (spontánní x traumatický), embolizace plicnice a další.
• Centrální a periferní nervový systém – poranění, otravy, útlum dechového centra léky, zánětlivé procesy mozku či mozkových plen, svalová relaxace, botulismus, myasthenia gravis a další.
• Kardiovaskulární – srdeční selhání s městnáním v plicním oběhu.
• Psychogenní – hyperventilace.
• Metabolické – ketoacidóza, otrava salicyláty a další.
• Hematologické – anémie, hemoragický šok.

Příznaky:

• Příznaky odpovídají vyvolávající příčině.
• Ortopnoická poloha, tachypnoe.
• Chvění nosních křídel při vdechu, zapojení pomocných dýchacích svalů.
• Neklid, podrážděnost, úzkost, pocení.
• Stridor – inspirační x exspirační.
• Poslechové fenomény dle příčiny.
• Cyanóza.
• Poruchy vědomí.

Léčba v PNP:

• Úlevová poloha u pacienta při vědomí – vsedě, zapojení horních končetin.
• Zajištění průchodnosti dýchacích cest.
• Oxygenoterapie.
• Podpora dýchání případně umělá plicní ventilace.
• Zajištění žilního vstupu.
• Sledování fyziologických funkcí během transportu, barvy kůže.

Asthma bronchiale je chronické onemocnění dýchacích cest, při kterém dochází vlivem vyvolávají příčiny k opakovaným záchvatům dušnosti. Vyvolávající příčinou jsou nejčastěji alergeny (pyly, prach, zvířecí chlupy a další), mohou to však být i látky chemické, fyzikální vlivy (chlad), emoční vlivy (stres), infekce.
V dýchacích cestách – v průdušinkách dochází k:

• Spazmu hladké svaloviny.
• Edému sliznice.
• Tvorbě hustého vazkého hlenu.

Obstrukce dýchacích cest může odeznít spontánně nebo mizí po léčbě.

Příznaky:

• Dušnost, tachypnoe.
• Chvění nosních křídel, vtahování mezižeberních prostor.
• Úzkost, strach, pocení.
• Výdechová dušnost, poslechové fenomény ve výdechu (vymizení poslechových fenoménů může znamenat zhoršení stavu).
• Cyanóza.
• Poruchy vědomí, křeče.

Léčba v PNP:

• Inhalace β2-mimetik z inhalátoru nebo nebulizátoru. Nebezpečí předávkování v případě, že pacient užíval léky této skupiny již před příjezdem vozu zdravotnické záchranné služby.
• Zajištění žilního vstupu.
• Kortikoidy. U malých dětí – kojenci, batolata je podáván rektálně přípravek Rectodelt.
• Adrenalin (po malých dávkách).
• Teofyliny.
• Efedrin (do infuze).
• V případě potřeby zajištění dýchacích cest endotracheální intubací, umělá plicní ventilace.

Aspirace znamená vdechnutí cizího tělesa nebo tekutin do dýchacích cest. V případě cizího tělesa jsou aspirací nejčastěji postiženy malé děti, v případě tekutých látek dochází k aspiraci nejčastěji žaludečního obsahu, zvratků, krve u pacientů v bezvědomí, při gastroezafegeálním reflexu, při poruchách polykání a další. Po aspiraci dochází k částečnému nebo úplnému uzávěru dýchacích cest. V případě aspirace tekutého obsahu dochází k poškození plicního parenchymu a rozvoji zánětu dýchacích cest.

Příznaky:

• Záchvatovitý, dráždivý kašel, snaha o vypuzení cizího tělesa.
• Neklid, úzkost, strach.
• Změna hlasu.
• Poslechové fenomény.
• Poruchy vědomí.
• Apnoe.
• Cyanóza.

Léčba v PNP:

• Snaha o vypuzení cizího tělesa – Heimlichův manévr, Gordonův manévr (pro kojence). Manévry viz kapitola "Kardiopulmocerebrální resuscitace" – Zajištění průchodnosti.
• Odsátí tekutého obsahu z dutiny ústní a hltanu – prevence další aspirace.
• Zajištění průchodnosti dýchacích cest.
• Oxygenoterapie.
• Kortikoidy.
• Umělá plicní ventilace, je – li potřeba.

V rámci přednemocniční neodkladné péče se setkáváme s pacienty s trvalou tracheostomií u nichž došlo k akutnímu stavu. Příčinou akutního stavu může být:

• Obstrukce (částečná x úplná) s následnou dušností.
• Dekanylace.

Obstrukce – vzniká nashromážděným hustým hlenem. Případně může vzniknout „opřením“ ústí kanyly proti stěně trachey.

Příznaky:

• Obstrukce je provázena dušností – viz příznaky v kapitole " Dušnost".

Léčba v PNP:

• Obstrukce – vyčištění, výměna tracheotomické kanyly. Zvlhčení dýchacích cest roztokem a následné odsátí. Zvlhčení okolního prostředí, sekretolytika.
• Dekanylace – zavedení zvlhčené kanyly v poloze vpolosedě, opřeného.

Hemoptýza je vykašlávání krve. Jedná – li se o chrlení krve, hovoříme o hemoptoe. Hemoptýza i hemoptoe jsou závažný stav provázející často nádorové onemocnění, tuberkulózu, poranění dýchacích cest, cévní malformace, mimoplicní poruchy ve smyslu poruchy srážlivosti krve a další. Vždy je třeba určit, zda zdroj krvácení jsou skutečně dýchací cesty a nedochází k záměně například s gastrointestinálním traktem.

Příznaky:

• Vykašlávání krve.
• Obavy, úzkost, strach, pocení.
• Tachykardie, tachypnoe.
• Akutní dušnost, dávení.
• Poruchy vědomí.
• Hypotenze.
• Bledost, cyanóza.
• Šokový stav.

Léčba v PNP:

• Pacienta uložit do Fowlerovy polohy.
• Sledování základních životních funkcí.
• Zajištění žilního vstupu.
• Zajištění průchodnosti dýchacích cest, případně UPV.
• Odsávání krve.
• Podávání hemostyptik.
• Doplňování krevního objemu.