Přednemocniční neodkladná péče

Důležitou součástí prvotního ošetření pacienta je šetrný transport. Transport se odehrává z místa vzniku akutního postižení zdraví do vozu zdravotnické záchranné služby a poté vozem do nemocnice. Ne vždy jsou podmínky pro transport ideální (například úzké točité schodiště), a proto se musí volit jiné než standardní řešení.

• Nosítka – jsou základním transportním prostředkem. Tvoří je dvě části – podvozek a horní odnímatelná část. Podvozek je vybaven kolečky, které zajišťují pohyb nosítek. Horní část lze využít k transportu jako lehátko nebo jako sedačku. Jsou výškově nastavitelná, lehká, snadno se s nimi manipuluje, standardizovaná – využití při překladu pacienta, kdy je pacient naložen s nosítky do jiného vozu zdravotnické záchranné služby a nemusí se překládat na jiná nosítka.

  

   

  • Horní odnímatelná část – sedačka (rudl) - využívá se v místech, kde nelze z prostorových důvodů použít klasická nosítka.
    
    
    
    
• Transportní křeslo – je povinnou výbavou vozu zdravotnické záchranné služby. Používá se také jako alternativa výše zmíněné horní odnímatelné části nosítek (rudlu). Výhodou transportního křesla je skladnost a nízká hmotnost. Nevýhodou je váhový limit a konstituce těla pacienta.
  
  
  
  
  
• Schodolez – sedačka s plastovými lyžinami k usnadnění transportu po schodech.
  
  
  
• Scoop – rám (čti skúp) – doménou využití jsou poranění páteře, polytrauma, poranění dolních končetin. Není to transportní prostředek v pravém smyslu slova, slouží k šetrnému naložení pacienta a přemístění na nosítka nebo vakuovou matraci. Scoop rám se podélně dělí na dvě poloviny, tudíž po nastavení potřebné délky dle výšky pacienta se opatrně podsune zvlášť pod jednu a druhou polovinu těla a následně opět spojí.
  
  
  
• Transportní plachta – plachta ze speciálního materiálu se využívá jako alternativa, kde například z prostorových důvodů nelze použít standardní transportní pomůcky.
  
  
  
• Záložní nosítka – funkce jsou identické jako v případě horní odnímatelné části nosítek (rudlu).
  

Při převozu do nemocnice musí posádka zdravotnické záchranné služby myslet na to, že pacient je vystaven mnoha faktorům, které mohou ovlivnit jeho zdravotní stav. Jedná se například o hluk, akcelerace, decelerace, vibrace, odstředivé a dostředivé síly v zatáčkách, horizontální a vertikální pohyby při nerovnostech. Při leteckém transportu na pacienta působí změny atmosférického tlaku, turbulence, teplotní vliv. V důsledku působení zmíněných fyzikálních vlivů se může rozvinout sekundární poškození ve formě transportního traumatu. V praxi to znamená, že dochází ke zhoršení stavu – rozvoji nebo prohloubení šoku, stupňující se bolest, oběhová nestabilita, nebezpečí krvácení u traumat.

V přednemocniční neodkladné péči je kladen velký důraz na polohování pacienta ve smyslu uložení do správné polohy vzhledem k jeho stavu.

• Rautekova zotavovací poloha – dříve označována jako stabilizovaná poloha. Užívá se u pacientů v bezvědomí ze zachovanými základními životními funkcemi. Poloha je prevencí před aspirací. V případě zvracení nebo krvácení tak dochází k vytékání z dutiny ústní a nemohou zatéci do dýchacích cest.

  

• Fowlerova poloha – v základním provedení se jedná o polohu vpolosedě s pokrčenými dolními končetinami. Využíváme u pacientů se subjektivní dušností jakéhokoliv původu (akutní infarkt myokardu, hypertenzní krize, poranění hrudníku a další). Alternativou je poloha zcela vsedě se svěšenými dolními končetinami. Spontánně ji zaujímají pacienti s dušností způsobenou onemocněním srdce. Fowlerova poloha se používá jen u pacientů při vědomí.

  

• Trendelenburgova poloha – tělo pacienta svírá s položkou úhel 45 stupňů. Přičemž pacient leží na vodorovné podložce, aby nebyly vyvýšeny jen dolní končetiny, které jsou výše než hlava. Poloha se užívá při gynekologických a porodnických akutních stavech.
  
• Autotransfuzní (protišoková) poloha – jedná se o polohu vleže na zádech s podloženými dolními končetinami. Snažíme se tím navýšit náplň cévního a řečiště a následně tím zajistit dostatečné prokrvení mozku.

  

  
  
• Další možné polohy
  • poloha vsedě – používá se k transportu nemocných s edémem plic.

    

  • vleže na zádech se zvýšenou horní polovinou těla – při poranění mozku, cévní mozková příhoda.
  • vleže na břiše – při poranění obličeje s hlavou uloženou na nezraněné nebo méně zraněné části obličeje, při popálení zad. Pacient musí být při vědomí.