Jazykové roviny

Zvuková rovina

(foneticko-fonologická)

Vývoj začíná okolo 6.–9. měsíce – přechod z pudového na napodobující žvatlání. V dětské řeči se nejdříve fixují samohlásky a nejpozději typické znaky mateřského jazyka (r, ř). Fyziologicky vývoj zvukové stránky končí okolo pátého roku (nejpozději při vstupu dítěte do školy).

Lexikální rovina

(lexikálně-sémantická)

• asi v 10. měsíc začíná rozvoj pasivní slovní zásoby
• kolem 1 roku první slova (chápe všeobecně) – hypergeneralizace (= haf, haf – vše co je chlupaté a má čtyři nohy)
• postupně dochází k hyperdiferenciaci (pod označením táta vnímá pouze svého otce)
• první věk otázek – okolo 1,5 roku je to věk otázek „Co je to?“ případně „Kdo je to?“
• druhý věk otázek – okolo 3,5 roku otázky „Proč?“, případně „Kdy?“

Gramatická rovina

(morfologicko-syntetická) – až kolem 1. roku života, 1. slova splňují funkci vět, jsou neohebná, neskloňují se ani se nečasují, většinou v 1. pádě a slova v infinitivu, zhruba až do 1,5–2 let, kdy se „věty“ pojí dohromady. Děti nejdříve užívají podstatná jména a potom slovesa, mezi tím onomatopoická (zvukomalebná) citoslovce („ty ty“, „ko ko“, „ba-ba“), mezi 2.–3. rokem přídavná jména a postupně osobní zájmena, nejpozději užívá předložky, spojky a číslovky (všechny slovní druhy po 4. roce). Skloňování mezi 2. a 3. rokem, po 3. roce jednotné a množné číslo, mezi 3.–4. rokem tvorba souvětí, správné gramatické tvary se dítě učí transferem (přenosem).

Pragmatická rovina

Začalo se o ní hovořit v 90. letech, dle Lechty, jde o rovinu sociálního uplatnění – do popředí vstupují sociální aspekty komunikace.