Fonetika
Nauka o zvukové stránce lidské řeči a o funkci při mluvení. Zabývá se tvořením hlásek, jejich vnímáním a jejich užitím ve zvukové stavbě jazyka.
Popisuje zvuky ze tří hledisek:
- jak se zvuk tvoří
- jaká je akustická podstata zvuku
- jak je vnímán při komunikaci zvuk řeči
Ortofonie = nauka o správném tvoření a správném znění hlásek spisovného jazyka
Ortoepie = nauka o spisovném užívání spisovně tvořených hlásek
Fonologie = studuje soustavu zvukových prostředků jazyka a jeho systém fonemů, zkoumá funkce hlásek, jejich schopnost rozlišovat slova
Dělení hlásek:
- samohlásky (vokály)
- souhlásky (konsonanty)
Rozdíl mezi nimi – dvě hlediska:
- artikulační hledisko
- vokály – výdechový proud prochází rezonančními dutinami volné (někdy více někdy méně), ústa jsou úzce či méně otevřená
- konsonanty – výdechový proud musí překonat určitou překážku, ústa jsou přivřená nebo zavřená
- akustické hledisko
- vokály – zní jako tóny (typická tónovost)
- konsonanty – dochází k určitým šumům (typická šumovost)
U některých hlásek se objevuje nosovost (m, n, ň).
Tvoření samohlásek
Systém českých samohlásek je tvořen pěti samohláskami (jedna z nich má dva grafémy: i a y). Tvoření jazykem lze znázornit v tzv. vokalickém trojúhelníku (viz tabulka níže), podle svislé polohy jazyka (vysoké, středové, nízké) a podle vodorovné polohy jazyka (přední, střední, zadní).
Vokalický trojúhelník |
|
Přední |
Střední |
Zadní |
Vysoké |
i |
|
u |
Sředové |
e |
|
o |
Nízké |
|
a |
|
Postavení jazyka při tvorbě vokálů v RTG obraze
Tvoření souhlásek
Českých souhlásek (konsonant) je 25 (a k nim musíme připočítat ještě 6 variant a „ráz“) Souhlásky můžeme řadit podle několik hledisek:
- zda zní nebo ne:
- znělé (hlasové) – b,d,z,ž
- neznělé (nehlasové) – p,t,s,š
- podle správné artikulace:
- závěrové (okluzívy) – („m“, „n“, „ň“) dle sluchového dojmu je nazýváme výbuchové (explozívy)
- úžinové (konstriktivy) – dle sl. dojmu třené (frikativy)
- polozávěrové (semiokluzívy) – dle sluchového dojmu polotřené (afrikáty)
-
- obouretné (bilabiální) tvořené oběma rty: p, b, m
- retrozubné (labiodentální) tvořené překážkou, kterou vytvořil spodní ret a horní řezáky: f, v
- dásňové (alveolární) tvořen překážkou, kterou tvoří hrot jazyka na horní dásni. Předodásňové (prealveolární): t, d, n, c, s, z, l, r, ř. Zadodásňové (postalveolární): č, š, ž
- tvrdopatrové (palatální, předopatrové) přiblížení hřbetu jazyka k tvrdému patru (palatu), které pro sluchový dojem nazýváme měkké): ť, ď, ň, j
- měkkopatrové (velární, zadopatrové), souhlásky tvořené na měkkém patře (velu): k, g, ch
- hrtanové (laryngální), přímo v hrtanu (laryngu) je tvořena hláska h