Přechod na menu, Přechod na obsah, Přechod na patičku
     

Logopedická diagnostika

Logopedická diagnostika je východiskem pro volbu metod logopedické péče, ale také pro stanovení diagnózy. Hlavním prostředkem je souvislý řečový projev jedince, muset se jednat o spontánní řečový projev, hodnotit jedince vždy jako celek (nemůžeme se zaměřit pouze na zvukový projev řeči).

Klasifikace metod logopedické diagnostiky:

  • metoda pozorování
  • metody explorační (anamnestický rozhovor, ústní zkoušení, písemné zkoušení, praktické zkoušení, nejrůznější testové metody
  • studium případu (studium výsledků foniatrického vyšetření, ORL, neurologického vyšetření, studium školních materiálů)
  • analýza výsledků činnosti při diagnostice SVPU
  • přístrojové metody – používání nejrůznějších indikátorů (S indikátor – ve formě tzv. šaška při sigmatismu, vadné výslovnosti sykavek, pneumotografů, apod.)

Zásady diagnostiky:

  1. zásada komplexní
  2. zásada objektivnosti posuzování
  3. zásada kvantifikace
  4. zásada týmového přístupu (spolupráce lékařů)
  5. zásada průběžnosti (vyvíjení s logopedickou péčí)

Komplexní vyšetření:

  1. navázání kontaktu (často děti nechtějí komunikovat, nakreslit obrázek, pohádka, atd.)
  2. anamnéza – zjišťují se základní osobní, rodinné údaje a údaje o sociálním prostředí dítěte. Rodinná – zajímáme se o nejrůznější poruchy (řečových orgánů, výslovnosti, sluchu, hlasu, levorukosti) a nemoci. Osobní – zjišťujeme průběh těhotenství, porodu, vývoj dítěte v raném dětství (kdy začalo sedět, první slova, věty), prodělané nemoci, úrazy, aj.
  3. vyšetření sluchu – záležitost foniatra, event. ORL, logoped provádí pouze orientační vyšetření sluchu.
  4. vyšetření schopnosti fonematické diferenciace – schopnost sluchovou cestou rozlišovat ve slovech hlásky s distinktivní (rozlišovací) funkcí, např. pije – bije, puška – muška. Je základním předpokladem pro správný vývoj řeči (Škodová test fonematického sluchu, u starších dětí zkouška WM – Weepman, Matějček – nemyslná slova).
  5. vyšetření porozumění řeči – pokyny k provedení určité činnosti (10 věcí běžného života – např. polož klíče na knihu)
  6. vyšetření řečové produkce – volný rozhovor, obrázky, pomůcky, expresivní složka řeči: artikulace, slovní zásoba (pasivní, aktivní), gramatická stavba řeči, prozodické faktory řeči, dýchání, hlas, tření, pasní, počítání muzikální schopnosti.
  7. vyšetření motoriky – celkové motoriky (poskoky apod.), jemné motoriky (motoriky řečových – oromotoriky), mimiky (test aktivní motoriky).
  8. vyšetření laterality – spíše psycholog (testy Matějčka a Žlaba)
  9. vyšetření sociálního prostředí – sociální podmínky rodiny, vztah dítěte k sourozencům, rodičům, kamarádům ve škole i v okolí. Pokusit se zjistit, zda má dítě správný řečový vzor v případě bilingvismu. Dále zda rodina stimuluje řečový vývoj dítěte, zda dítě citově nestrádá, je neurotizováno, atd.
prof. MUDr. Ivo Šlapák, CSc. |
MUDr. Dalibor Janeček, Ph.D., MUDr. Lukáš Lavička |
Klinika dětské ORL Lékařské fakulty MU a Fakultní Nemocnice Brno |
Nahoru, návrat na úvodní stránku webu, přístupnost |
Stránky Lékařské fakulty MU
| Technická spolupráce:
| Servisní středisko pro e-learning na MU, 2009
| Kontakt, stránky střediska na Elportále