Vývoj smyslových schopností

Zrakové vnímání se v kojeneckém období rozvíjí na základě interakce zrání a učení, pod vlivem vizuálních podnětů z okolí a v závislosti na
dozrávání příslušných struktur. Z tohoto hlediska lze považovat první měsíce života za senzitivní fázi rozvoje zrakové percepce. Pokud by dítě nemělo k dispozici v této senzitivní fázi dostatek podnětů, zrakové vnímání by mohlo zůstat trvale omezené (Vágnerová, 2005). Příkladem mohu
být lidé od narození nevidomí, kterým se podařilo operativně navrátit zrak. Ač jsou fyziologicky zcela kompenzováni, ne u všech se schopnost vidění vyvinula, neboť v příslušném senzitivním období nebyl prostor ke vzniku a posílení zrakové nervové dráhy (obecně platí, čím dřív je oční porucha vyléčena, tím větší rozsah schopnosti vidění se dá očekávat).

Už pár hodin po narození dokáže podle lékařů novorozenec na několik vteřin zafixovat jedním okem předměty v blízkém okolí. Kolem prvního
až druhého měsíce se pak dívá převážně jedním okem. Druhé oko často fyziologicky pošilhává, což ovšem neznamená, že dítě bude šilhat
i v pozdějším věku. Kolem třetího až čtvrtého měsíce se dítě začíná dívat oběma očima najednou a dokáže současně vnímat bližší i vzdálenější předměty. Tříměsíční dítě vidí optimálně předměty ve vzdálenosti cca 30 až 50 cm (vzdálenost je dána pohledem do očí matce při kojení),
proto je vhodné podněty před dítě umísťovat do této vzdálenosti. Ve čtvrtém měsíci sleduje kojenec ruce před svým obličejem a hraje si s nimi. Dokáže již otočit oči k podnětu bez pohybu hlavičky. V šesti měsících dokáže dobře zaostřit na předměty do vzdálenosti cca 1 metru.
Kolem šestého měsíce se začíná orientovat v prostoru, dobře vidí a chytá visící předměty, začíná sledovat i podněty v pohybu (padající předměty, točící se hračky apod.). Zhruba v osmém měsíci dítě rozlišuje drobné detaily (např. různé vzory na hračkách, drobné prvky v obrázcích). V jedenácti měsících se spolehlivě orientuje v místnosti, ve dvanácti měsících rozpoznává předměty a známé osoby při pohledu z okna.

Dalším důležitým smyslem, jehož prostřednictvím získává dítě podněty je sluch. Již novorozenec reaguje mrknutím na výrazný zvuk v bezprostřední blízkosti (např. tlesknutí vedle ucha). Ve dvou měsících reaguje dítě úlekem na neznámý hlasitý zvuk, naopak se ztiší a zklidní hybnost na matčin konejšivý hlas. Ve čtyřech měsících se kojenec obvykle otáčí za zvukem, dobře slyší na vzdálenost cca 3 metrů (úroveň hluku odpovídá klidnému lidskému hlasu). Kolem osmého měsíce dozrává nervová sluchová dráha, dítě slyší dobře posun lžičky (míchání) na okraji hrnku cca 5 metrů
za svými zády, na tento zvuk reaguje a hledá aktivně jeho zdroj.