Vývoj řeči v kojeneckém období

Děti preferují již od narození zvuk lidského hlasu před jinými zvukovými podněty. Dávají přednost vyššímu ženskému hlasu. Měsíc staré dítě dokáže odlišit lidskou řeč od jiných zvuků a pamatuje si hlas své matky (určité zkušenosti se sluchovými podněty mají děti již z prenatálního období).

Kojenci nejprve rozlišují všechny fonémy stejným způsobem, postupně se tato schopnost redukuje ve prospěch přesnějšího rozlišování hlásek jejich mateřského jazyka. Měsíční dítě dokáže odlišovat samohlásky a znělé souhlásky od neznělých. Ve dvou měsících kojenec již umí diferencovat velmi podobné zvuky (např. rozlišuje mezi slabikami na x pa x ma). Od šestého měsíce věku je zřejmý pomalý pokles obecné fonematické citlivosti,
k zásadnějšímu poklesu dochází koncem prvního roku života (Vágnerová, 2012). Děti mladší šesti měsíců tedy rozlišují všechny fonémy, ať již jsou součástí jejich mateřského jazyka či nikoliv. Proto je první půlrok dítěte vhodný pro seznamování s nahrávkami cizího jazyka, který chceme dítě
v budoucnu učit. Nejedná se o klasické učení se cizímu jazyku, ale o zachování citlivosti dítěte ke zvukům, které se v daném mateřském jazyce nevyskytují. Dítě však musí být těmto sluchovým podnětům vystavováno pravidelně (ideálně každý den).

Děti od narození křičí a dávají tak najevo své aktuální emoční rozpoložení a základní potřeby. Ve třech měsících začínají děti broukat (vyslovovat dvojhlásky typu au, eu, ou). Jedná se z pohledu kojenců o hru s mluvidly, která jim přináší libé pocity. Ve třech měsících se také děti začínají nahlas smát. U půlročních dětí nastupuje fáze žvatlání, dítě tvoří první slabiky, nejprve jednoduché (ba, pa, ma), posléze je začíná duplikovat (bababa, gogogo). U půlročních dětí se také již objevuje výrazná pasivní slovní zásoba, ač kojenec nemluví, rozumí jednoduchým sdělením z okolí a dokáže
na ně adekvátně reagovat (zatleská na paci paci, ukáže na hledanou věc apod.). Zhruba po desátém měsíci věku začíná kojenec slabiky pouze zdvojovat a vlivem posilování od pečujících osob je postupně začne spojovat s významem (mama, tata, baba). Roční dítě umí a stabilně používá
cca 6-10 jednoduchých slov s konkrétním významem, který obvykle bývá velmi obecný (např. haf pro označení všech zvířátek, nejen psů). Je třeba mít stále na paměti, že pasivní slovní zásoba kojence výrazně překračuje jeho slovní zásobu aktivní, tzn. porozumění mluvené řeči kojence je na výrazně vyšší úrovni, než by se dalo usuzovat z jeho vlastního mluveného projevu.