Anorganické soli jsou sloučeniny tvořené podle obecného vzorce MmXn, kde M je elektropozitivní část molekuly (kromě vodíku) a X je elektronegativní část molekuly.
Názvosloví solí bezkyslíkatých kyselin se řídí pravidly platnými pro binární sloučeniny. Podstatné jméno je v něm umístěno na prvním místě a tvoří je název prvku nebo skupiny prvků se záporným oxidačním číslem či nábojem (s připojením koncovky „–id“, názvy aniontů byly podrobně diskutovány v kapitole 2.4.2). Přídavné jméno je odvozeno od prvku nebo skupiny prvků s kladným oxidačním číslem nebo nábojem, jehož koncovka vyjadřuje velikost hodnoty oxidačního čísla.
Příklady:
BiF5 | fluorid bismutičný (sůl bezkyslíkaté kyseliny fluorovodíkové HF) |
AgBr | bromid stříbrný (sůl bezkyslíkaté kyseliny bromovodíkové HBr) |
PbI2 | jodid olovnatý (sůl bezkyslíkaté kyseliny jodovodíkové HI) |
KCN | kyanid draselný (od kyseliny kyanovodíkové HCN) |
(NH4)2S | sulfid amonný (od kyseliny sirovodíkové H2S) |
Ojediněle je název solí bezkyslíkatých kyselin složen ze dvou podstatných jmen, z nichž druhé (názvy kladně nabitých atomových skupin viz kapitola 2.4.3) je vyjádřeno v genitivu a počet atomů v molekule řeckými číselnými předponami.
Principy názvosloví solí lze aplikovat i na jednoduché kovalentní sloučeniny, např.:
Příklady:
OF2 | difluorid kyslíku |
COCl2 | dichlorid karbonylu, chlorid karbonylu (2+), chlorid karbonylu (IV) |
Pro některé soli bezkyslíkatých kyselin se dosud používají triviální názvy:
Příklady:
vzorec | triviální název | chemický název |
NaCl | kuchyňská sůl | chlorid sodný |
NH4Cl | salmiak | chlorid amonný |
Hg2Cl2 | kalomel | dimerní chlorid rtuťný |
HgCl2 | sublimát | chlorid rtuťnatý |
KCN | cyankali | kyanid draselný |
Názvy solí oxokyselin a jejich derivátů se skládají z podstatného jména označucícího anion kyseliny se zakončením „–an“ a z přídavného jména označujícího kation (kladnou část molekuly).
Příklady:
Podobně:
CaCO3 | (Ca2+, CO32–) | uhličitan vápenatý |
Ba(SCN)2 | (Ba2+, 2 SCN–) | thiokyanatan barnatý |
(NH4)2SO4 | (2 NH4+, SO42–) | síran amonný |
NaIO4 | (Na+, IO4–) | jodistan sodný |
Uvedené názvoslovné zásady platí i pro hydrogensoli, které obsahují v aniontu jeden nebo více atomů vodíku vyjádřený v názvu předponou „hydrogen-“ doplněnou číslovkovou předponou (di-, tri- apod.). Předpona „mono-“ se obvykle neuvádí.
Příklady:
NaHCO3 | hydrogenuhličitan sodný |
KH2PO4 | dihydrogenfosforečnan draselný |
Cs2H4TeO6 | tetrahydrogenteluran dicesný |
Ve starší odborné literatuře jsou uvedené atomy vodíku označovány jako „kyselé“ a soli, které je obsahují, lze nalézt pod názvem „kyselé soli“.
Názvosloví solí polykyselin je rovněž analogické názvosloví solí jednoduchých oxokyselin. Používají se buď úplné stechiometrické názvy sloučenin, ve kterých je počet kationtů, centrálních atomů i atomů kyslíku vyjádřen číslovkovými předponami, nebo zjednodušenými názvy, ve kterých se však nesmí porušit jejich informační hodnota. Ve zjednodušených názvech se vyjadřuje kromě počtu centrálních atomů buď počet kationtů, nebo jen počet kyslíkových atomů.
Příklady:
K2Cr2O7 | heptaoxodichroman didraselný (dichroman draselný) |
Mg2P2O7 | heptaoxodifosforečnan dihořečnatý (heptaoxodifosforečnan hořečnatý nebo difosforečnan dihořečnatý) |
Na2B4O7 | heptaoxotetraboritan disodný (heptaoxotetraboritan sodný nebo tetraboritan disodný) |
K5P3O10 | dekaoxotrifosforečnan pentadraselný (dekaoxotrifosforečnan draselný nebo trifosforečnan pentadraselný) |
Názvy solí thiokyselin jsou tvořeny obdobně jako názvy solí oxokyselin pouze s tím rozdílem, že základ názvu aniontu je uveden předponou „thio-“.
Příklady:
Ag2S2O3 | thiosíran stříbrný |
NaSCN | thiokyanatan sodný (dříve rhodanid sodný) |
Pro některé soli kyslíkatých kyselin se dosud používají triviální názvy:
Příklady:
vzorec | triviální název | chemický název |
AgNO3 | lapis | dusičnan stříbrný |
NaNO3 | chilský ledek | dusičnan sodný |
KNO3 | salnitr (sanytr) | dusičnan draselný |
Na2CO3 | soda | uhličitan sodný |
NaHCO3 | jedlá (zažívací) soda | hydrogenuhličitan sodný |
(NH4)2CO3 | cukrářské kvasnice | uhličitan amonný |
Smíšené soli v souladu se svým názvem (podvojné, potrojné,…) obsahují dva nebo více různých kationtů nebo dva či více různých aniontů.
a) Smíšené soli se dvěma nebo více různými kationty
V jejich vzorcích se uvádějí jednotlivé kationty v pořadí rostoucích hodnot oxidačních čísel. Při identické hodnotě oxidačního čísla se kationty uvádějí v abecedním pořadí symbolů prvků. Víceatomové kationty se řadí jako poslední ve skupině kationtů stejné velikosti náboje.
V názvech podvojných solí je pořadí kationtů shodné s jejich pořadím ve vzorcích. Názvy kationtů se oddělují pomlčkou.
Příklady:
KMgBr3 | tribromid draselno-hořečnatý (podle stoupající hodnoty oxidačního čísla) |
NaNH4HPO3 | hydrogenfosforečnan sodno-amonný (víceatomový kation poslední) |
KNaCO3 | uhličitan draselno-sodný (podle abecedního pořadí symbolů prvků) |
b) Smíšené soli se dvěma nebo více různými anionty
V jejich vzorcích i názvech se anionty uvádějí v abecedním pořadí symbolů (značek) prvků, v případě víceatomových aniontů v abecedním pořadí značek centrálních atomů. Také názvy aniontů se od sebe oddělují pomlčkou.
Příklady:
Cu3(CO3)2F2 | bis(uhličitan)-difluorid triměďnatý |
Ca5F(PO4)3 | fluorid-tris(fosforečnan) pentavápenatý |
Na6ClF(SO4)2 | chlorid-fluorid-bis(síran) hexasodný |
Krystalosolváty jsou chemické látky, které ve svých krystalech obsahují molekuly rozpouštědla (solventu). Nejznámějšími představiteli této skupiny látek jsou hydráty, dále např. peroxohydráty, amoniakáty, methanoláty, ethanoláty, etheráty.
Počet molekul rozpouštědla připadajících v krystalosolvátech na jednu molekulu základní sloučeniny se vyjadřuje jednoduchou číslovkovou předponou (na rozdíl od jiných názvů se v tomto případě někdy používá i předpona „mono“) a název základní sloučeniny se uvede ve 2. pádě. Celý název krystalosolvátu je tedy tvořen třemi slovy (na rozdíl od názvů dosud probíraných sloučenin, které měly názvy dvojslovné ).
Označení přítomnosti nejběžnějších rozpouštědel v krystalosolvátech se děje příponami:
předpona | rozpouštědlo |
-hydrát | H2O |
-peroxohydrát | H2O2 |
-amoniakát | NH3 |
-methanolát | CH3OH |
-ethanolát | C2H5OH |
-etherát | C2H5OC2H5 |
Příklady:
BaCl2 · 2 H2O | dihydrát chloridu barnatého |
CuSO4 · 5 H2O | pentahydrát síranu měďnatého |
CuSO4 · H2O | monohydrát síranu měďnatého |
CaSO4 · 1/2 H2O | hemihydrát síranu vápenatého |
NaBO2 · H2O2 | peroxohydrát dioxoboritanu sodného |
AlCl3 · x NH3 | amoniakát chloridu hlinitého |
CaCl2 · 8 NH3 | oktaamoniakát chloridu vápenatého |
Adiční sloučeniny jsou donor-akceptorové komplexy, vznikající interakcí molekul, z nichž jedna je Lewisova kyselina (typicky BF3) a druhá je Lewisova báze (molekula obsahující atom s nevazebným elektronovým párem).
Příklady:
CH3OH · BF3 | methanol-fluorid boritý (1:1) |
(CH3)2NH · BF3 | dimethylamin-fluorid boritý (1:1) |
2HCOOH · BF3 | kyselina mravenčí-fluorid boritý (2:1) |
Klathráty jsou nestechiometrické sloučeniny (mají pouze „ideální“ nebo „limitní“ složení) existující jedině v pevné fázi. Jejich krystaly jsou tvořeny molekulami „hostujícími“ a „hostitelskými“. V krystalové mřížce „hostitelských“ molekul spojených vodíkovými můstky je vytvořena dutina, ve které je zachycena molekula „hostující“. Pravděpodobně nejznámější z klathrátů jsou klathráty, které tvoří Ar, Kr a Xe s hydrochinonem a nebo vodou. Jsou poměrně stálé, uvolňují však plyn při rozpouštění nebo tání.
Příklady:
Ar · 3[C6H4(OH)2] | jiný zápis: | Ar · [C6H4(OH)2]3 | argon-hydrochinon (1:3) |
8Xe · 46 H2O | jiný zápis: | Xe8 · (H2O)46 | xenon-voda (8:46) |
Názvy a vzorce krystalosolvátů, adičních sloučenin i klathrátů se podle pravidel systematického názvosloví tvoří z názvů a vzorců jednotlivých složek. K oddělování složek se v názvu používá pomlček, ve vzorci teček. Počet molekul se uvádí do kulaté závorky za název arabskými číslicemi oddělenými dvojtečkami. Pořadí složek ve vzorcích a názvech krystalosolvátů, adičních sloučenin a klathrátů: Voda a sloučeniny boru se ve vzorci i názvu uvádějí vždy naposled, ostatní složky se uvádějí v pořadí podle jejich rostoucího počtu. Při stejném počtu více druhů složek jsou uváděny v abecedním pořadí svých názvů.
Příklady:
3 CdSO4 · 8H2O | síran kademnatý-voda (3:8) |
BaCl2 · 2H2O | chlorid barnatý-voda (1:2) |
8CHCl3 · 16H2S · 136H2O | chloroform-sulfan-voda (8:16:136) |
NH3 · C6H6 · Ni(CN)2 | amoniak-benzen-kyanid nikelnatý (1:1:1) |
Nejběžnějšími zástupci této skupiny sloučenin jsou hydráty solí. Od bezvodých solí se liší přítomností molekul vody. Jejich obecný vzorec je MmAn · xH2O, kde M představuje vzorec kationtu, A vzorec aniontu.
Vyjádření určitého počtu molekul vody se v názvu solí-hydrátů uvádí slovem hydrát a jejich počet se konkretizuje číslovkovou předponou. Název soli je uváděn ve 2. pádě. Ve vzorci se počet molekul vody vyjadřuje arabskou číslicí a obě části vzorce se oddělí tečkou.
Příklady:
Co(NO3)2 · 6H2O | hexahydrát dusičnanu kobaltnatého |
Bi(ClO4)3 · 5H2O | pentahydrát chloristanu bismutitého |
CaSO4 · 2H2O | dihydrát síranu vápenatého |
Na2S · 9H2O | nonahydrát sulfidu sodného |
V praxi jsou dosud frekventovány technické a triviální názvy některých solí-hydrátů, zejména názvy skalice a kamence. Skalice jsou obvykle síranové krystalohydráty, které mají
v kationtu Fe2+, Cu2+, Cd2+, Ni2+, Zn2+ apod. Typickým příkladem je skalice modrá, což je pentahydrát síranu měďnatého CuSO4 · 5H2O.
Mezi kamence jsou zařazovány dodekahydráty podvojných solí nejčastěji typu MIAlIII(SO4)2 · 12H2O, v nichž může být kation Al3+ nahrazován jinými kationty s oxidačním číslem III, např. Cr3+, Fe3+, Ga3+, In3+, Ti3+, V3+, apod. Síra v aniontu může být nahrazena dalšími chalkogeny, nejastěji selenem. Nejznámějším zástupcem je kamenec draselno-hlinitý
KAl(SO4)2 · 12H2O, dodekahydrát síranu draselno-hlinitého.
Mezi hydráty solí patří také řada nerostů známých pod mineralogickými názvy, např. sádrovec, CaSO4 · 2H2O, dihydrát síranu vápenatého.
Mnohé hydráty solí jsou dodnes známé pod svými triviálními názvy.
Příklady:
vzorec | triviální název | chemický název |
Na2CO3 · 10 H2O | krystalická soda | dekahydrát uhličitanu sodného |
MgSO4 · 7 H2O | hořká sůl | heptahydrát síranu hořečnatého |
Na2SO4 · 10 H2O | Glauberova sůl | dekahydrát síranu sodného |
CaSO4 · 1/2 H2O | sádra | hemihydrát síranu vápenatého |
CuSO4 · 5 H2O | modrá skalice | pentahydrát síranu měďnatého |
ZnSO4 · 7 H2O | bílá skalice | heptahydrát síranu zinečnatého |
FeSO4 · 7 H2O | zelená skalice | heptahydrát síranu železnatého |
Na2B4O7 · 10 H2O | borax | dekahydrát tetraboritanu disodného |
KAl(SO4)2 · 12 H2O | kamenec | dodekahydrát síranu draselno-hlinitého |
Mezi zásadité soli patří soli obsahující ve své molekule hydroxidové anionty OH–, tzv. hydroxid-soli nebo oxidové anionty O2–, tzv. oxid-soli.
Pro jejich názvosloví platí tytéž zásady jako pro názvosloví podvojných a smíšených solí. Přítomnost iontů OH– se vyjadřuje slovem „hydroxid“, přítomnost iontů O2– slovem „oxid“, přičemž se jejich počet uvádí příslušnou číslovkovou předponou (hydroxid, dihydroxid, trihydroxid, dioxid, apod.) Názvy jednotlivých aniontů se oddělují pomlčkou. Anionty se uvádějí
v abecedním pořadí symbolů prvků, popř. symbolů centrálních atomů. Víceatomové (vícejaderné anionty se uvádějí jako poslední.
Starší způsob pojmenování hydroxid- a oxid-solí používal přídavné jméno „zásaditý“, za nímž následoval základ názvu aniontu s příslušným zakončením a po něm základ názvu kationtu se zakončením charakterizujícím oxidační číslo. Názvu základu kationtu i aniontu předcházel násobicí prefix. Nevýhodou staršího způsobu pojmenování bylo, že nevyjadřovalo přítomnost hydroxidové nebo oxidové skupiny ani jejich počet.
Příklady:
CaCl(OH) | chlorid-hydroxid vápenatý (dříve zásaditý chlorid vápenatý) |
Zn2CO3(OH)2 | uhličitan-dihydroxid dizinečnatý (zásaditý uhličitan zinečnatý) |
BiCl(O) | chlorid-oxid bismutitý (zásaditý chlorid bismutitý) |
RuF4(O) | tetrafluorid-oxid rutheniový (zásaditý tetrafluorid rutheniový) |