1. Úvod
  2. Co je to schizofrenie
  3. Klinický obraz nemoci aneb Jak se schizofrenie nejčastěji projevuje
  4. Úkol 1
  5. Druhy schizofrenie
  6. Úkol 2
  7. Epidemiologie a etiopatogeneze aneb Jak často a koho schizofrenie postihuje
  8. Terapie schizofrenie
  9. Historické proměny ve vnímání schizofrenie
  10. Filmografie s tématikou schizofrenie
  11. Otázky k zamyšlení a ověření pochopení probírané kapitoly

Klinický obraz nemoci aneb Jak se schizofrenie nejčastěji projevuje

Pro schizofrenii nejtypičtějšími znaky (v závislosti na druhu, viz následující kapitolka) jsou zřejmě zdeformované myšlení a vnímání reality a nepřiměřené nebo naopak oploštělé emoce. Nemocný je často přesvědčen o tom, že ostatní znají nebo s ním sdílejí jeho vnitřní myšlenky a pocity. Často si také myslí, že jeho skutky jsou ovlivňovány přirozenými či nadpřirozenými silami, a to různými bizarními způsoby, bez toho, že by mohl své konání sám aktivně ovlivňovat. Jedinec se může považovat za ústřední bod všeho, co se děje. Obvyklé jsou halucinace, zejména sluchové, které mohou komentovat chování nebo myšlenky jedince. Vnímání je často narušeno i jiným způsobem, barvy nebo zvuky se mohou zdát přehnaně jasné nebo kvalitativně pozměněné, a nepodstatné vlastnosti běžných věcí se mohou jevit jako důležitější než celý předmět nebo celková situace.

V počátečním stadiu je také běžná zmatenost, která často vede k přesvědčení, že každodenní situace mají zvláštní, obvykle zlověstný význam, který je namířen výhradně proti danému jedinci (např. tvar kaluže na chodníku připomíná nemocnému hlavu zvířete, z kterého má strach, zazvonění domovního zvonku postiženého vyděsí svou hlasitostí, pohled náhodného kolemjdoucího v nemocném vyvolá vztek apod.). U typického schizofrenního narušení myšlení se okrajové a nepodstatné znaky celkového konceptu, které jsou při normálně orientované duševní činnosti potlačeny, dostávají do popředí a jsou použity místo těch, které jsou relevantní a pro situaci přiměřené. Tím se myšlení stává zastřeným, nepřímým a nejasným a jeho řečové vyjádření je někdy nesrozumitelné.

Nálada nemocného je obvykle povrchní, nevypočitatelná nebo nepatřičná. Rozpolcenost a narušení vůle se může jevit jako netečnost, negativismus nebo lenost. Objevuje se také katatonie. Nástup choroby může být akutní, s vážně narušeným chováním, nebo plíživý, s postupným rozvojem nezvyklých představ a chování.

Jednotlivé příznaky schizofrenie můžeme rozdělit do dvou skupin na pozitivní a negativní psychotické příznaky:

  • Pozitivní psychotické příznaky přidávají k premorbidní osobnosti člověka „něco navíc“ – obvykle se jedná o halucinace, bludy a dezorganizace ústící v neadekvátní jednání. Toto jednání je natolik bizarní, že se nedá okolím přehlížet, a bývá tedy nejčastější příčinou hospitalizace. Za pozitivní příznaky může regionálně zvýšená dopaminergní aktivita, tyto příznaky také obvykle rychle reagují na farmakoterapii.

Pozitivní příznaky jsou sice pro schizofrenii typické, nicméně se mohou objevit i u člověka, který tímto onemocněním netrpí (např. při alkoholové či jiné intoxikaci, při dlouhodobém vyčerpání a nedostatku spánku, v manických fázích poruch nálady, při úrazech mozku apod.).

  • Negativní psychotické příznaky naopak z premorbidní osobnosti člověka ubírají – jedná se o zpomalení či ochuzení psychiky v emotivitě a volní oblasti. Typickými projevy jsou apatie, ztráta motivace a prožitku radosti, sociální stažení, ochuzení řeči a myšlení. Negativní příznaky jsou způsobeny regionálně sníženou dopaminergní aktivitou. Tyto příznaky obvykle přetrvávají déle, farmakoterapie zabírá pomaleji, v některých případech dokonce vůbec.