převládá při běžné konverzaci v rodině, mezi přáteli, v práci a odráží spontánní stav, uvolněný, bez jakékoliv autokontroly. V tomto typu výslovnosti je charakteristická „stručnost až krácení“ a „expresivita“.
K úspornému, stručnému až krácenému vyjadřování patří především zákon tzv. „minimálního úsilí“, které se projevuje především tím, že mluvčí hovoří zpravidla velmi rychlým tempem, případně artikuluje s maximální ekonomičností.
V rychlé konverzaci nerozumíme často ani běžným spojením, v nichž se projevují asimilace, elipsy fonémů i celých slabik a řada dalších jevů. Tento typ výslovnosti by neměl cizinec napodobovat, musí však mluvčím porozumět. Poslouchejte pozorně následující porovnání korektní a familiární výslovnosti.
| Spisovná výslovnost | Familiární výslovnost |
|---|---|
| peut-être | p(eu)t-êt(re) |
| elles ont | e(lle)s ont |
| celui-là | çui-là |
| puis | p(u)is |
| quatre francs | quat(re) francs |
| il n’y en a plus | y en a p(l)us |
| je lui dirai | j’(l)ui dirai |
| eh bien | eh ben |
| elle vient | e(lle) vient |
| quelque chose | que(l)que chose |
| monsieur | m(on)sieur |
Záleží ovšem i na počtu morfonologických záměn, jejichž malý počet v běžné konverzaci ukazuje familiární styl kultivovaný, a naopak velké množství těchto záměn je typické pro styl vulgární.
V běžné familiární konverzaci se dále potlačuje velké množství liaison, a to jednak po pomocných nebo polopomocných slovesech, např.
| Spisovná výslovnost | – | Familiární výslovnost |
|---|---|---|
| j’y suis allé | j’y sui(s) allé | |
| je vais y aller | j’vai(s) y aller | |
| je voudrais y aller | j’voudrai(s) y aller |
dále pak při vyslovování tzv. «groupes figés», které naopak bývají běžně ve fonetických učebnicích udávány za příklad realizace liaison – ovšem v kultivované tradiční výslovnosti. Dnes už tedy lze slyšet ve familiárním stylu bez liaison i spojení:
rie(n) à dire, de hau(t) en bas, Art(s) et Métiers, aj.
Pro familiární styl jsou charakteristické také pauzy a fenomény váhání. Je ovšem třeba rozlišovat mezi pauzami demarkačních předělů, které charakterizují typ kontrolovaného sdělení, a jsou platné pro všechny styly zvukového vyjadřování, a naopak pauzy (nechtěné, neúmyslné), které naznačují váhání, jsou obvykle provázeny, doplněny „euh...“. Kromě „euh...“ se v tomto stylu objevuje řada tzv. vycpávkových jednoslabičných i víceslabičných slov, jako je bien, bon, alors, enfin, par exemple, která jsou velice často výrazně pozměněna. Stupeň fonetických změn stoupá současně se stupněm familiárnosti.
bien > ben [bɛ̃]
mais alors > malor [malo:ɹ]
mais enfin > menfin [mɑ̃fɛ̃]
c‘est-à-dire > stadire [stadi:ɹ], apod.
Pro cizince je jistě nejtěžší, aby uměl správně dekódovat jakýkoliv typ sdělení, konverzace v bohaté škále odstínů, které se vyskytují v současné mluvené francouzštině.
André Martinet dává originální návod správné výslovnosti:„Les bonnes prononciations sont celles qui passent inaperçues, les mauvaises celles qui soudain vous rappellent, [...] que votre interlocuteur est de telle origine nationale, géographique ou sociale“ .
Z hlediska cizince, který se snaží proniknout co nejvystižnějším způsobem do všech detailů zvukové stránky současného francouzského jazyka, stojíme především před problémem pojetí odchylné výslovnosti u Francouze a u cizince.