Při výslovnosti zavřeného [e] a otevřeného [ɛ] musíme dbát o výrazné odlišení obou krajních podob realizace této přední nezaokrouhlené samohlásky.
Francouzské [e] je přední nezaokrouhlená napjatá ústní samohláska označovaná jako «semi-fermée» . Koutky úst nejsou tak výrazně zaostřeny jako u [i], špička jazyka se opírá o zadní stěnu dolních řezáků, jazyk je opět vyklenut vzhůru, hřbet jazyka se však oproti artikulaci [i] posouvá poněkud dozadu, takže vzdálenost mezi patrem a jazykem je nepatrně větší (viz schematické znázornění průřezu mluvidel při artikulaci [e] ).
![Samohláska [e]](resources/obr_14.jpg)
Francouzské [ɛ] můžeme označit ve srovnání s [e] za «semi-ouverte». Patří také k předním nezaokrouhleným samohláskám, při artikulaci nejsou již koutky rtů zaostřené, retní štěrbina je podstatně širší než u [e], hrot jazyka se opírá o spodní polovinu zadní stěny dolních řezáků, hřbet jazyka se oproti [e] ještě více vzdaluje paterní klenbě a posunuje se poněkud dozadu (srovnej průřez mluvidel a pozici rtů při artikulaci samohlásek [e] a [ɛ] na obou obrázcích).
![Samohláska [ɛ]](resources/obr_15.jpg)
V porovnání s výslovností českého E, které označujeme jako hlásku středovou, budeme se přibližovat při artikulaci francouzského zavřeného [e] spíše českému a slovenskému I. Francouzské otevřené [ɛ] je naopak otevřenější a napjatější než české (slovenské) E.
Grafické označení: e, é, è, è, ê, ë, ei, ai, aî, ay, aie, ais, ait
Poznámka
U samohlásky E uvádíme jen základní typy grafického značení, protože kombinace grafémů, které vyslovujeme jako [e] nebo [ɛ], jsou velmi četné
Slabika zavřená
V zavřené přízvučné slabice se realizuje E, ať je graficky vyjádřeno jakýmkoliv grafémem či grafickým spojením, vždy jako otevřené [ɛ]:
belle [bɛl], celle [sɛl], chef [ʃɛf], nette [nɛt], laisse [lɛs], reine [ɹɛn]
apod.
Následuje-li v tomto postavení za E tzv. dloužící konsonant [ɹ], [v], [z], [ʒ], [vɹ], vyslovíme [ɛ] otevřené a dlouhé:
père [pɛ:ɹ], rêve [ɹɛ:v], chaise [ʃɛ:z], neige [nɛ:ʒ], chèvre [ʃɛ:vɹ]
Slabika otevřená
V otevřené slabice není v přízvučném postavení realizace jednoznačná. Záleží zde převážně na grafickém značení, zda vyslovíme [e] nebo [ɛ]. V následujícím přehledu se seznámíme se základními pravidly, která by měla být pro ortoepickou výslovnost závazná. V současné výslovnosti «français standard» a zejména pak ve «français familier» však můžeme najít určité kolísání mezi [e] a [ɛ].
V otevřené slabice se vyslovuje zavřené [e].
Ve slovesných koncovkách -é, -ai, -er, -ez:
j’ai parlé, parler, vous parlez
V koncovkách -é, -ée
blé, thé, animé, idée, épée
V podstatných jménech, přídavných jménech a příslovcích zakončených na -er, -ers, -ez, -ied:
léger, dîner, volontiers, nez, pied
Obvykle také ve slovech quai [ke] a gai [ge].