Přemítáme-li nad současnou podobou EAH, nevystačíme si už dávno s pojmem díla, coby uzavřené definitivní a dokonalé struktury (renesanční opus perfectum et absolutum). Minimálně od 50. let 20. století je se stupňující se intenzitou kladen důraz na hudbu jako proces, dílo je vnímáno jako otevřené, v pohybu, tekuté, případně vzniká ve verzích.
Tím jsou splněny požadavky:
lat. improvisus – nepředvídaný, netušený, nečekaný
(Benson, B. E. The Improvisation of Musical Dialogue: A Phenomenology of Music. Cambridge: Cambridge University Press, 2003, s. 25.)
B. E. Benson v publikaci The Improvisation of Musical Dialogue: A Phenomenology of Music popisuje obvyklý vztah hudební interpretace a improvizace následovně:
„A performance is essentially an interpretation of something that already exist, whereas improvisation present us with something that only comes into being in the moment of its presentation.“
Termín „interpretation“ zde figuruje jako synonymní forma pojmu „re-presentation“, který Benson přirozeně chápe jako „the presentation of something that has already been present and is made present once again.“
S. Godlovitch ve své práci Musical Performance: A Philosophical Study status interpretace přímo podmiňuje aktem tvorby: „A performance is an exceptional instance of a work only if it involves actively making creatively novel instances.“
(Godlovitch, S.: Musical Performance: A Philosophical Study. London: Routledge, 1998, s. 89.)
Zjednodušeně lze říci, že:
lat. componere – dávat dohromady, skládat celek z částí
Termín „komprovizace“ (comprovisation) se objevuje po r. 2000. Označuje spojení kompozice a improvizace. Jedná se o improvizaci v předem stanoveném rámci.
Richard Dudas se zajímá o rovnováhu mezi kompozicí a improvizací v oblasti interaktivních vystoupení, využívajících elektronické a počítačové hudební systémy. Vychází z vlastních zkušeností skladatele a interpreta, zajímají ho trendy v komponované improvizaci v elektronické a počítačové hudbě s osobitým ohledem na odhalování hranic improvizace a jejího vztahu ke kompozici (chápe ji jako nástroj komponování) ve světě interaktivní elektronické hudební performance.
Michael Francis Hannan: komprovizace je termín, který používá k popisu tvorby nových kompozic, vytvářených z nahrávek volně improvizované hudby (buď své sólové, nebo jiných hudebníků v jeho koordinaci). Tvrdí, že ačkoli komprovizace obsahuje náhodné a intuitivní elementy, svým výrazně experimentálním přístupem vytváří a poskytuje nový druh poznání, přičemž předpokládá jistý stupeň implicitního ovládání profesionální kompoziční dovednosti. Hannan se věnuje reflexi vztahu komprovizačních technik a nekonvenčních druhů notace.
Nicolas Collins (1954), výrazná osobnost nejenom experimentální hudby, je v současnosti profesorem na Katedře zvuku Institutu umění v Chicagu. Zároveň je šéfredaktorem časopisu Leonardo Music Journal. Je autorem knihy Handmade Electronic Music – The Art of Hardware Hacking, která se opakovaně dočkala vydání v nakladatelství Routledge. Jeho hudba byla prezentována na mnoha koncertech, festivalech i instalacích po celém světě a je dostupná na mnoha nahrávkách. Collins několikrát vystupoval i v Čechách, např. na festivalu Expozice Nové hudby v Brně.
Hardware hacking definuje jako kreativní transformace technologie spotřební elektroniky pro alternativní způsoby vzniku hudebního díla.
Ukázka: Die Schatten (1996)„Žijeme ve světě cut and paste: Control-X a Control-V nám dávají svobodu proměňovat uspořádání slov, obrazů, videa a zvuku, tedy převést všechny staré věci na nové s ohromnou lehkostí a silou. Ale kromě toho je to také ‚off-line‘ svět, jehož digitální nástroje, jakkoliv jsou silné, jsou vhodnější pro přípravu textů, fotoalb, filmů a CD v soukromí, spíše než pro jeviště. Zdá se, že nejživější elektronická hudba těchto dnů hibernuje, její poklidné vzezření je pouze čas od času narušováno občasným, diskrétním kliknutím myši Moje generace skladatelů pocházela z věku před osobním počítačem v době, kdy elektronické přístroje byly příliš drahé pro každého kromě rockových hvězd nebo univerzit, ale jejichž stavební kameny (integrované obvody) byly docela levné a celkem pochopitelné.
Ponořili jsme se do tajemné hantýrky inženýrských časopisů, škrábali jsme se na hlavě, vyměňovali schémata, pili další pivo a skládali dohromady podomácku vyrobené obvody, z nichž většina byla natolik výstřední a nedbalá, že by ‚skutečnému‘ inženýrovi přivodila dyspepsii. Tyto lidové elektronické přístroje se staly telefonními kartami volného uskupení skladatelů, které se objevilo v polovině 70. let po Johnu Cageovi, Davidu Tudorovi a Davidu Behrmanovi a před Ovalem, Mobym a Matmosem.
Koncem 70. let se ze zárodečného slizu Silicon Valley zrodily mikropočítače, které se nakonec vyvinuly do Apple a PC a většina z nás pověsila pájky na hřebík a začala programovat, ale tu a tam se objevil zvláštní okruh, dodávající koření stále častěji digitálnímu hudebnímu mixu.
Počítače jsou sice báječná, nechápejte mě špatně, ale obyčejná rozhraní – ASCII klávesnice a myš jsou nevhodné a dělají z performance dost nepřímou činnost – asi jako snažit se obejmout dítě v inkubátoru. „Alternativní ovladače“ (takové jako dělali v STEIM a Buchla) jsou krokem správným směrem, ale někdy je příjemné natáhnout ruku a dotknout se zvuku. Tato kniha vytahuje dítě z inkubátoru a vkládá ho – nahé a broukající do vašeho dychtivého náručí, s výzvou ke škádlení.
Důraz je kladen na zvuk – vytváření nástrojů k živému hraní, pomůcek pro nahrávání a neobvyklých ruchových nástrojů – i když některé projekty mají i silnou vizuální složku. Nepředpokládá se žádná zkušenost s elektronikou a cílem je přimět vás dělat věci tak rychle, jak je to jen možné, a udržet vás při životě od začátku do konce.“
(Collins, Nicolas. Hardware Hacking. Nicolas Collins, 2003, 2004. Introduction. Překlad M. F)
Zkreslení je Pravda.
Centrum interaktivních a multimediálních studijních opor pro inovaci výuky a efektivní učení | CZ.1.07/2.2.00/28.0041