Souhrn

Přechod z první do druhé doby porodní může být pro rodičku poměrně náročný, žena proto potřebuje podporu porodní asistentky. Druhá doba porodní je část porodu od rozvinutí porodnické branky do vlastního vypuzení plodu. Podle specifik svého průběhu se dělí na fázi latentní a aktivní. Pro její hladký průběh jsou nezbytné efektivní děložní kontrakce v součinnosti se sekundárními porodními silami a poměrně složitým souborem aktivních pohybů dítěte při průchodu porodní cestou, který nazýváme porodním mechanismem. Přirozený průběh této fáze porodu je možné podpořit vhodným prostředím a přístupem k rodící ženě, pověstnou porodnickou trpělivostí, bedlivým pozorováním a posouzením průběhu této fáze, popřípadě intervencemi, které jsou vyhodnoceny jako nezbytné z hlediska zachování normality porodu, či zdraví a pohody ženy i dítěte. Nejčastější intervencí, kterou porodní asistentka doporučuje, je vhodné polohování, podpora spontánního tlačení a celkově respekt k individuálním potřebám ženy. Svá specifika má vedení porodu u plodu v zadním postavení. V závěru této fáze jsou to postupy minimalizující riziko poranění tkáně, zejména hráze. Epiziotomie není rutinním postupem, ale v případě hrozící hypoxie plodu může urychlit závěrečnou fázi druhé doby porodní, a proto ji každá porodní asistentka musí umět provést. Závěr této kapitoly shrnuje posouzení a rozhodování, zda porod probíhá fyziologicky a je (či není) v kompetenci porodní asistentky.