20–40 m vysoký strom s přímým kmenem o průměru do 1 m a vejcovitou korunou. Větvení je pravidelné, vstřícné. V mládí hladká, šedozelená kůra se ve stáří mění v síťovitě rozbrázděnou borku. Letorosty šedavé, pod pupeny zploštělé, s tmavohnědými pupeny. Vstřícné, často i přeslenité listy lichozpeřené. Lístky kopinaté, 4–8 cm dlouhé, řídce pilovité, špičky zoubků se odklánějí od lístku. Listy na podzim žloutnou. Kvete před rašením listů, hroznovitá mnohomanželná květenství vyrůstají z postranních pupenů, z jednoho pupene vždy jen jedna rozvětvená stopka květenství (plodenství). Okřídlené úzce podlouhlé nažky s klínovitou bází dozrávají na podzim, semenné pouzdro je delší než polovina nažky.

Ekologie: Ekologické nároky jasanu úzkolistého jsou podobné nárokům lužního ekotypu jasanu ztepilého. Pokud jde o světlomilnost, není však zdaleka tak náročný. Vyžaduje vysokou hladinu spodní vody a snáší dobře záplavy. Roste na hlubokých půdách obohacovaných naplavovaným materiálem.

Rozšíření: Jasan úzkolistý je dřevina jihoevropského rozšíření, zastoupená ve všech krajinách kolem Středozemního moře. Na jih zasahuje do Maroka, Alžíru a Tunisu a je rozšířen v kavkazsko-íránské oblasti a celé Malé Asii, odkud vybíhá areál až do severní Sýrie. K severu je rozšířen do jižní Francie, po Alpy, do severní Jugoslávie a Maďarska. Z Panonské nížiny vybíhá areál do nejteplejších částí Slovenska a jižní Moravy. Jeho rozšíření je velmi mezernaté a sestává z pásů lužních lesů – podél vodních toků v nížinách. V nejjižnějších částech areálu stoupá i podél menších toků do svahů pohoří. Všude roste ve směsi s jinými listnáči, zejména s dubem letním. Na našem území roste jen v lužních lesích Dolnomoravského a Dyjskosvrateckého úvalu, nejseverněji zasahuje k Olomouci. Zachovalé porosty najdeme jen na jižní Moravě.

Mapa převzata z: www.florabase.cz

Mapa převzata z Úradníček & Maděra a kol. (2001).

Zdroje:

AMBROS, Z. & ŠTYKAR, J. (1999): Geobiocenologie I. 1. vyd., Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno. 63 s. ISBN 8071573973

BUČEK, A. & LACINA, J. (1999): Geobiocenologie II. 1. vyd., Mendelova zemědělská a lesnická universita, Brno. 240 s., 5 s. obr. příl. + 1 tabulka. ISBN 8071574171

KUBÁT, K., HROUDA, L., CHRTEK, J. JUN., KAPLAN, Z., KIRSCHNER, J. & ŠTĚPÁNEK, J. eds. (2002): Klíč ke květeně České republiky. [Key to the Flora of the Czech Republic.], Academia, Praha. 928 p. ISBN 8020008365

ÚRADNÍČEK,L. & MADĚRA, P. a kol. (2001): Dřeviny České republiky. Matice lesnická, Písek. 334 str. ISBN 8086271099

http://www.florabase.cz

Biogeografie