Strom většinou středních rozměrů, zřídka dorůstající výšky až 45 m s průměrem kmene do 100 cm. Na mladších částech kmene je charakteristická oranžově zbarvená tence odlupčivá borka. Na extrémních lokalitách je nízkého vzrůstu s křivolakým kmenem. Dožívá se stáří asi 300 (500) let. Koruna bývá v mládí pravidelná, kuželovitá, ve stáří nesymetrická, kopulovitá až deštníkovitá. Šedozeleně zbarvené jehlice, 3–8 cm dlouhé, jsou po dvou ve svazečcích na drobných brachyblastech. Jehlice opadávají po 2–3 letech. Plodí záhy, při dobrém osvětlení každým rokem. Šišky dozrávají druhým rokem, v prvém roce dorůstají velikosti lískových oříšků; ve druhém pak normální velikosti, jsou velmi proměnlivé, štítky však vždy matné, našedlé. Borovice má kůlový kořen; netrpí vývraty. Vysazena na bažinaté půdě je však zakořeněna mělce. Má křehké dřevo, pod tíhou sněhu a jinovatky dochází často k vrcholovým zlomům. Netvoří nikdy výmladky a nekořenuje z řízků. Nemá rezervní spící pupeny a tak vylámané nebo zvěří okousané pupeny nenahradí.

Ekologie: Pionýrská dřevina, z příhodnějších stanovišť ji zpravidla vytlačují kompetičně silnější dřeviny. Je výrazně světlomilná a netolerantní k zastínění. Roste na mělkých chudých sušších písčitých až kamenitých půdách (vzniklých na silikátových horninách, vápencích i hadcích), také se vyskytuje na rašelinných a bažinných půdách, někde i na půdách zasolených.

Borovice lesní je součástí společenstev svazů Erico-Pinion, Dicrano-Pinion, Vaccinion, skalních společenstev svazů Alysso-Festucion pallentis, Asplenion-serpentin, Seslerio-Festucion glaucae.

Rozšíření: Eurasijský druh rozšířený od Atlantiku, tj. od Skotska a severozápadní části Pyrenejského poloostrova přes Sibiř až téměř k Pacifiku. Na jihu zasahuje až do pohoří Sierra Nevada ve Španělsku a na severu až za polární kruh. Našem území se začala postupně šířit vlivem mírného oteplení během posledního glaciálu v období zvaném allerod (10 000–8 800 let př. n. l.). Později během boreálu (asi 6 800–5 500 let př. n. l.) vlivem dalšího oteplení začínají do lesů pronikat nové druhy dřevin: dub, jilm, lípa, javor a líska. Původní vegetace s borovicí a břízou tak začala ustupovat a svůj výskyt omezovat na extrémní lokality. V ČR v současnosti původní borovice lesní roste pouze ostrůvkovitě na extrémních reliktních stanovištích zvaných reliktní bory. ( v Polabí, na Šumavě, na Třeboňsku, na hadcích Slavkovského lesa a Českomoravské vrchoviny a na skalnatých a příkrých stráních zaříznutých údolí řek Jihlavy, Oslavy, Rokytné, Dyje. Dále také v pískovcových skalních městech.

Mapa převzata z: www.florabase.cz

Mapa převzata z: www.euforgen.org ke stažení jako *pdf zde.

Mapa převzata z: Úradníček & Maděra a kol. (2001)

Zdroje:

AMBROS, Z. & ŠTYKAR, J. (1999): Geobiocenologie I. 1. vyd., Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno. 63 s. ISBN 8071573973

BUČEK, A. & LACINA, J. (1999): Geobiocenologie II. 1. vyd., Mendelova zemědělská a lesnická universita, Brno. 240 s., 5 s. obr. příl. + 1 tabulka. ISBN 8071574171

KUBÁT, K., HROUDA, L., CHRTEK, J. JUN., KAPLAN, Z., KIRSCHNER, J. & ŠTĚPÁNEK, J. eds. (2002): Klíč ke květeně České republiky. [Key to the Flora of the Czech Republic.], Academia, Praha. 928 p. ISBN 8020008365

ÚRADNÍČEK,L. & MADĚRA, P. a kol. (2001): Dřeviny České republiky. Matice lesnická, Písek. 334 str. ISBN 8086271099

http://www.florabase.cz

http://www.euforgen.org/distribution_maps.html

http://botany.cz/cs/pinus-sylvestris/

Biogeografie