-
Vymezení období a vývojové úkoly batolecího věku
Za batolecí období se obvykle považuje čas ve vývoji dítěte mezi jeho prvními a třetími narozeninami. Občas se lze v odborné literatuře (obzvláště anglo-americké provenience) setkat s tím, že jsou za v batolecím věku považovány děti až do ukončeného čtvrtého roku života. Jiné kategorizace pro toto období zase užívají termín mladší předškolní věk. V této kapitole se budeme držet nejčastějšího pojetí, kdy jsou
za batolata považovány děti v druhém a třetím roce života.Již české pojmenování tohoto období odkazuje k výrazným změnám ve schopnosti pohybu, dítě se na konci batolecích dvou let vyrovná kvalitativně dospělému ve schopnosti chůze. Dítě se ovšem výrazně a rychle vyvíjí i v jiných oblastech vedoucí k samostatnosti, typická
pro tento věk je tedy snaha dětí dělat věci samostatně. Jejich touha stát na vlastních nohou je vede k svéhlavému chování, které může být pro rodiče velmi náročné. Dělat věci sám je v batolecím věku velmi sebeuspokující, děti nedávno pochopily, že mohou jednat samostatně
a chtějí to opakovaně dokazovat (často i v nevhodných situacích). Dítě si takovým chování buduje sebedůvěru, existují však meze, které pokud jsou překročeny a věci se vymknou kontrole, může se vše obrátit v nejistotu a ve ztrátu sebedůvěry končící studem a pochybami ve své schopnosti (Erikson, 1999). Toto období Erik H. Erikson (1902-1994) pojmenovává jako rané dětství a ve svém pojetí psychosociálních krizí,
s kterými je nutné se v každém věku vyrovnat, mu přiřazuje konflikt mezi autonomií a studem. Ctností, kterou by si mělo dítě v tomto období vybudovat je vůle (tamtéž).Velmi trefně vystihuje toto období Langmeier a Krejčířová (2006):
„…Ve druhém a třetím roce života již dítě není malé na pomoc odkázané nemluvňátko. Mělo samozřejmě základní lidské vlastnosti již |