Vývoj řeči v batolecím období

V průběhu druhého roku života dochází u většiny dětí k radikální změně ve způsobu uvažování a chápání světa. Jak již bylo zmíněno
v kapitole o kognitivním vývoji, dítě přechází do symbolického stádia myšlení. Tato změna se výrazně odráží i v rozvoji řeči. Batole začíná opravdu chápat symbolický význam slov, mnohem většímu počtu slov rázem rozumí a také jich začíná více užívat (Langmeier a Krejčířová, 2006). Vývoj řeči je u většiny dětí velmi podobný, nejprve se aktivní slovní zásoba rozvíjí jen pomalu, od určitého okamžiku naopak nastoupí strmý růst. Tento zlomový okamžik se však časově u dětí může výrazně lišit. Obvykle spadá mezi 18 a 24 měsíc života dítěte (statisticky začínají mluvit holčičky dříve než chlapci). V určení rozsahu slovní zásoby se autoři různí. Nicméně nejčastěji uváděné průměrné hodnoty jsou cca 6-10 slov v jednom roce, 20 až 30 slov v roce a půl, cca 300 slov ve dvou letech a kolem 1000 slov ve třech letech. Z uvedených hodnot vyplývá, že v druhé půlce batolecího období se děti naučí průměrně dvě až tři nová slova denně. Největší část batolecího slovníku tvoří podstatná jména.

Při vývoji slovní zásoby se jedná o pokrok nejen kvantitativní, ale i kvalitativní, neboť děti také začínají spojovat slova do větných celků.
Po období holofrází nastupuje mezi 18 a 24 měsícem života dítěte tvoření jednoduchých dvouslovných vět (např. táta tady, máma hají,
další banán apod.). Na konci batolecího období většina dětí začíná používat souvětí vyjadřující časovou následnost, podmínku či příčinné souvislosti, i když místy nepřesně a gramaticky ne zcela správně.

Batolata se také liší ve způsobu užívání řeči, v důrazu na různé jazykové funkce, které v počátku jejich vývoje převažují. Existují děti,
které používají tzv. expresivní styl řeči. Tyto děti se vyznačují lepší schopností navazovat sociální vztahy, v jejich slovníku převládají slova vyjadřující zákazy, pocity, vztahy, iniciaci kontaktu (např. nechci, chci, dej, sem, apod.). Děti používající referenční styl řeči se zaměřují více na popis reality, v jejich slovníku převládají spíše podstatná jména, případně adjektiva, sociální aspekt není tolik přítomný. Specifičnost těchto dvou stylů řeči závisí na kvalitě verbální stimulace, kterou dětem poskytují jejich matky (a nejbližší sociální okolí). Jde o to, jakým způsobem matky na děti mluví, v jaké souvislosti, na co jsou zaměřené a co zdůrazňují. Obecně se také má za to, že expresivní styl řeči je typičtější pro děvčata, zatímco referenční pro chlapce.