Kognitivní vývoj v batolecím věku

V prvním roce života je dítě dle Jeana Piageta (1896-1980) ve fázi senzomotorického myšlení, toto období pokračuje i na počátku batolecího období. Teprve mezi rokem a půl a druhým rokem života většina dětí přechází do kvalitativně odlišné etapy, tzv. fáze symbolického myšlení. Tento posun souvisí s rozvojem komunikačních schopností dítěte. Jakmile dítě začne důsledně užívat soustavy znaků (obvykle slovních), dostává se jeho myšlení a poznávání světa na kvalitativně novou, vyšší úroveň. V senzomotorické fázi bylo jeho myšlení vázané na činnosti prováděné bezprostředně s reálnými předměty, nyní však činnosti konané se skutečnými věcmi postupně přecházejí v činnosti konané jen
v mysli, a tím překračují rámec blízkého prostoru a času (Langmeier a Krejčířová, 2006).

Symbolické období se podle Piageta výrazně projevuje v dětské hře. Batole je totiž nuceno se v průběhu života téměř bez přestání přizpůsobovat sociálnímu světu starších osob, jejichž zájmy a pravidla jsou mu cizí, a také fyzikálnímu světu, jehož zákonitostem nerozumí. Nápodoba tohoto ne zcela srozumitelného světa je příkladem čisté akomodace v přizpůsobování se okolními světu. Pro citovou a intelektuální rovnováhu dítěte je nezbytné, aby mohlo vykonávat i činnosti, které nejsou motivovány adaptací ke skutečnosti, ale naopak asimilací k sobě samému bez nátlaku a sankcí (Piaget, Inhelderová, 2007). A právě hra umožňuje batoleti přeměnit skutečnost tím, že si ji může zcela asimilovat potřebám já. Příkladem může být hra dvouleté holčičky krmící panenku svým jídlem, přičemž se nediví, že jídlo ze lžičky nemizí
a chápe, že panenka jí jen jako. Inteligence je Piagetem chápána jako rovnováha mezi asimilací a akomodací (tamtéž).

Dítě v batolecím období má o světě spoustu informací (a každým dnem nasává další a další). Jeho znalosti jsou však útržkovité, chybí jim vzájemné propojení a pochopení obecněji platných pravidel. Představa o světě vypadá jako soubor mnoha, vzájemně příliš nesouvisejících pohledů na různé oblasti (Vágnerová, 2012). Orientace v čase je pro batolata ještě velmi obtížná, děti se soustředí na přítomnost a bezprostřední minulost. Hlubší minulost a budoucnost pro ně nemají příliš význam. Děti ani nerozumějí pojmům jako je zítra, příští týden, včera, brzy apod. (starší batolata mohou mít tato slova někdy naučena od dospělých a opakovat je v relativně správném kontextu, přesto
je obvykle nemají spojená s přesným významem).