Hračky vhodné k rozvoji jemné motoriky v batolecím období: 

vhazovací kostka s různými otvory dle geometrických tvarů	navlékání tvarů na tyč	navlékání a šroubování tvarů na tyčky s překážkou
navlékání velkých korálků na provázek	klasické dřevěné kostky	ukázka ze zacvakávací stavebnice Lego Duplo

Jemná motorika se také odráží ve vývoji dětské kresby v batolecím období. V předchozím kojeneckém období jsme již mohli u dětí sledovat počátky kresebných činností, které měly především motorický význam a sloužily k objevování možností vlastního těla a okolního prostředí. Děti například otiskly stopu chodidla do písku, na zamlženém okně udělaly prstem několik teček apod. Pokud se děti ke konci kojeneckého věku dostanou k pastelkám, obvykle tlučou tužkou o papír, případně napodobují čárání (různým koncem tužky) a dělají skvrny.
Teprve v období mezi dvanáctým a patnáctým měsícem nastupuje pravé čárání, kdy děti tužkou záměrně vytvářejí stopy na papíře.
Zhruba od osmnácti měsíců se již jedná o napodobování čáry (přímky), která má nejprve obloukový charakter, neboť centrum grafického pohybu je nejprve v ramenním kloubu, postupně dochází k přesouvání přes loket a zápěstí. V tomto období se děti teprve učí zůstat na ploše vymezené papírem a dochází k jeho častému přesahování. Dvouleté dítě již zvládne napodobit kresbu vertikální čáry a krouživý pohyb zápěstí vede ke vzniku nedokonalého oválu, tzv. první grafické figury. Dvouapůlleté dítě již dokáže nakreslit horizontální čáru a dvě čáry záměrně překřížit, čímž přidává kříž, tzv. druhou grafickou figuru. Tříleté dítě již bez problému zvládá měnit směr čáry, a podle předlohy dokáže kreslit kruhy i jiné geometrické tvary složené z čar.

Z hlediska obsahu je kresba v batolecím období chápána převážně jako hra se stopou, činnost sama přináší dítěti uspokojení, nejde mu
o výsledek. Nejčastěji tedy kreslí různé body, klikatky, klubíčka, čáry, spirály. Kolem třetího roku dochází k přechodu od bezobsažné čáranice k jednoduchým vyobrazením lidí a věcí, věcný význam může být přiřknut až dodatečně po otázce „co to je?“. Nejčastěji zobrazované věci vycházejí z principu antropocentrismus (středem zájmu dítěte je člověk a to, co s ním souvisí), na obrázcích se tedy obvykle vyskytují domy, auta, květiny, stromy, sluníčko apod. Tyto prvky jsou nejprve izolované, spojování prvků do scény je výrazem intelektového zrání a dochází
k němu obvykle až po třetím roce dítěte.