Úvod Obsah Programy 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 Ukázky Slovníček

Lekce  12

Klavírní doprovod VII (mezihra a dohra)

Mezihra a dohra mohou mít v hudbě, obecně vzato, nejrůznější podobu, strukturu a rozsah. Ale omezíme-li se na malý hudební útvar lidové písně, bude jasné, že podobně jako předehra, ani mezihra s dohrou nemohou být neúměrně dlouhé a složité. Zatímco v dohře by se měly zužitkovat hudební nápady, prezentované v předchozích částech, mezihra může vycházet z dosavadního hudebního materiálu nebo naopak přinést nový, kontrastní, který ještě nezazněl. Jestliže má píseň několik slok, nebudeme ztrácet s mezihrou příliš mnoho času, posluchači by mohli mezitím zapomenout, o čem se zpívalo. Na druhé straně, příliš krátká mezihra nesplní svůj hlavní účel, totiž odpočinek pro ty, kteří zpívají a naslouchají.
Nebudeme se zahlcovat desítkami příkladů a možností, jak vytvořit mezihru s dohrou, a ukážeme si pouze jeden, zato opět "univerzální" model, použitelný vždy a všude. Hned na začátek si řekneme jednu dobrou zprávu, protože těch není nikdy dost: v tomto modelu budou mezihra a dohra stejné.

Problematiku si zkusíme vyjasnit formou imaginárního dialogu.

Otázka: Co bude obsahem těch barevných políček?
Odpověď: Bude to jeden nebo více taktů s doprovodem, rytmem, v tempu a v tónině předcházející sloky.
Otázka: Jak mám poznat, jestli jeden nebo více taktů?
Odpověď: To záleží na tempu písně a na taktu, ve kterém je zapsána. Jeden až dva takty to budou tehdy, jestliže hudba bude pomalá a středně rychlá, 2 až 4 takty to bude u rychlých a velmi rychlých písniček. U nepravidelných písniček to však mohou být i liché počty taktů (viz dále).
Otázka: Proč se nezačíná tónikou?
Odpověď: Tónikou končí předcházející sloka písně. Dominanta, která na ni naváže, k ní vytvoří žádoucí kontrast. Zároveň se tak dostane posluchači nápovědy, že přichází méně důležitý úsek skladby, protože ten důležitější (sloka) by přece začínal tónikou.
Otázka: Chtěl(a) bych zahrát mezihru (dohru) kratší (delší). Je to možné?
Odpověď: Samozřejmě ano. U velmi pomalé písničky v taktu 4/4 (např. Dobrú noc, má milá) by na mezihru stačily i pouhé 2 takty, naproti tomu velmi rychlá píseň by klidně snesla mezihru dvojnásobně dlouhou. Uvedené grafické schéma z obr. 59 prostě v případě potřeby vydělíte nebo vynásobíte dvěma, a tím získáte požadovanou délku. Záleží ale také na tom, kolik taktů do jednotlivých barevných políček vložíte (tzn. kolik taktů odehrajete na jedné harmonické funkci).
Otázka: Co když se bude písnička skládat z trojtaktí, jako Jetelíčku náš z předchozí lekce?
Odpověď: Pak máme v podstatě 2 volby. Buď jedno trojtaktí odehraji na dominantě, a další na tónice, nebo každé trojtaktí odehraji na dominantě i tónice zároveň (v poměru taktů 1:2 nebo 2:1).
Otázka: A co když budou v písničce dvoutaktí i trojtaktí, jako v písni Vyletěl holoubek v lekci 11?
Odpověď: Pak budete úplně bez problému, protože u takových písní může být mezihra s dohrou složena jak z dvoutaktí, tak z trojtaktí, aniž by zněla nepřirozeně.
Otázka: Jak dlouhá by měla být mezihra a dohra u lidové písničky?
Odpověď: Máme-li na mysli situaci v hodině hudební výchovy, kdy zpíváme s dětmi ve třídě na Základní škole, pak stačí délka cca 8-15 vteřin. Za tuto dobu můžeme zahrát 2 takty velmi pomalé písně v 4/4 taktu, 4-8 taktů mírně rychlé a středně rychlé písničky nebo 16 taktů rychlé a velmi rychlé písničky. Do určitého časového prostoru se prostě vejde buď méně taktů s pomalou hudbou nebo více taktů s rychlou hudbou. Dohra může být kratší než předehra, a v běžné praxi užitkové hudby se dohra - v porovnání s mezihrou - skutečně často zkracuje.

Jako "stavební kámen" mezihry/dohry doporučuji vybrat vhodný hotový prefabrikát přímo z písničky, ev. si ho mírně upravit. Jednak tím tématicky sjednotíme mezihru/dohru s písní, a jednak si tím ušetříme práci a čas spojené s vymýšlením vlastních, originálních hudebních myšlenek. Velmi se osvědčuje, když v mezihře/dohře opakujeme nějaký výrazný rytmicko-melodický útvar z předchozí sloky. Zejména charakteristický rytmus, typický pro danou píseň, ale taky třeba určitý formální prvek (u písničky Jetelíčku náš je to trojtaktí) totiž navzájem propojí píseň s jejími doplňky velmi efektivně (obr. 60).

V ukázce na obr. 60 jsou v mezihře/dohře trojtaktí rozdělena mezi dominantu a tóniku v poměru 2:1. Díky tomuto řešení bylo možno dodržet harmonické schéma z obr. 59 zcela přesně. Existují ale samozřejmě další řešení mezihry/dohry na uvedeném harmonickém a formálním principu, a Vaší fantazii se v tomto směru nekladou žádné hranice.
Ponecháme-li např. první trojtaktí na jedné harmonické funkci, zatímco druhé trojtaktí rozdělíme mezi dominantu a tóniku v opačném poměru 1:2, přičemž takt na dominantě bude předposlední, lze získat opět šestitaktovou mezihru/dohru, která ale bude harmonicky i melodicky od té předchozí odlišná. Harmonickým změnám musíme totiž přizpůsobit i melodii. Abychom dostáli těmto požadavkům, aniž by nás to stálo velké úsilí, použijeme nyní pro druhé trojtaktí předehry závěrečné trojtaktí zpívané sloky, (obr. 61).

Jednoduchým opakováním mezihry/dohry z obr. 61 a přidáním jediné nové noty (fis v šestém taktu) obdržíme mezihru/dohru o dvojnásobné délce (obr. 62).

Na předcházejících hudebních příkladech si lze všimnout, že jejich slovní popis je mnohem složitější, než notová ukázka. Zrovna tak pochopení těchto jevů pouze ze slovního výkladu je nepoměrně těžší, než při jejich praktickém předvedení a vysvětlení u hudebního nástroje. V rámci tohoto kurzu bychom se mohli věnovat dalším hudebním prvkům, schopným obohatit Váš nástrojový doprovod, jako jsou doprovodné tercie a sexty (jsou vypsány u některých písniček ve skriptech), hra akordů s melodií v pravé ruce, široká harmonie apod. Ale z výše naznačených důvodů by se zvyšovalo nebezpečí, že kvůli vzrůstající obtížnosti nástrojových požadavků přestane být pro Vás elektronický kurz motivací k samostatnému studiu a stane se bez osobního předvedení a vysvětlení látky učitelem přímo u nástroje pouze nezáživným didaktickým slohovým cvičením. Množství a stupeň náročnosti učiva, obsaženého ve 12 lekcích kurzu, postačuje k osvojení a procvičení základních teoreticko-praktických schopností, potřebných pro hru klavírního doprovodu z Vašich skript. Považoval jsem proto za prospěšnější, uvést místo dalšího teoretického výkladu praktické příklady improvizovaných klavírních doprovodů v notační i zvukové podobě v sekci Ukázky. To by Vám mělo alespoň z části vynahradit při domácím studiu nepřítomnost učitele.
A protože tento záměr je i vlastním motivem E-learningových projektů na Masarykově univerzitě, dovoluji si vyslovit neskromné přání, aby Vám studijní pomůcka, kterou právě "listujete", byla pro studium hry na klavír alespoň trochu užitečná. Domnívám se, že pokud během 1-2 semestrů tento elektronický kurz prostudujete a zároveň prakticky procvičíte u skutečné klaviatury klávesového hudebního nástroje, a svou hru zkonzultujete s učitelem, budete umět hrát doprovody skladeb podle akordových značek dostatečně kvalitně nejen pro splnění požadavků studia oboru Učitelství pro základní školy na PdF MU, a nejen pro potřeby hudebního vzdělávání Vašich žáků na školách, ale také pro Vaše vlastní uspokojení a potěšení lidí kolem Vás.

Úkol: Improvizujte na harmonickém půdorysu DTDT mezihry a dohry. Zkoušejte je zahrát kratší i delší, v různých taktech a tempech, nezapomínejte na mollové písničky. Důležité pro výcvik Vaší hudební představivosti je improvizace na pevně daný počet taktů (stanovíte si sami dopředu) a na pevně danou harmonickou kostru. Snažte se svůj dopředu vytvořený plán dodržet, využívejte melodického, harmonického a rytmického materiálu písničky, ale snažte se ho ve vybraných detailech obohatit vlastním přínosem. Prohlédněte si a přehrajte doprovody v kapitole Ukázky.