Rozkladům, sestávajícím z drobnějších hodnot a opakujících se struktur, říkáme také figurace. Doprovody ve formě rozkladů, resp. figurací, lze aplikovat v lichých i v sudých taktech.
Přeškrtnutá figura ve spodním řádku nepůsobí v doprovodu lidových písniček příliš pěkně, je značně stereotypní (obr. 40, varianta e ). V hudebním podvědomí je nadmíru spojena s hudebním klasicismem, a také s různými edicemi klavírních škol, kde často doslova sloužila mechanickému výcviku levé ruky. Zajímavé je, že pokud tuto doprovodnou figuru upravíme pro hru v lichém taktu, zní mnohem lépe, a negativní asociace nevyvolává (obr. 40, varianta b ).

Tam, kde se mění v jednom taktu harmonie (např. 3. takt písničky Ivánku náš), rozklad této změně přizpůsobíme. Na rozdíl od rozkladu ve čtvrtkách nehrajeme při osminovém rozkladu v místě harmonické změny položený akord, ale pokračujeme v rozkladu dál. Protože v místě rychlé harmonické změny většinou nestačíme zahrát všechny akordické tóny, které máme na výběr, a musíme z nich udělat selekci, vybereme z příslušného akordu takové tóny, které danou harmonii nejlépe vyjádří. Často to bývá akordická tercie a prima, resp. oktáva (obr. 41), mohou to ale být i jiné tóny (obr. 42).

Při výběru spoléháme jednak na svůj intelekt (vybíráme vědomě z akordických tónů, ze kterých se skládá akord, definovaný značkou), ale vznikající harmonii kontrolujeme rovněž svým sluchem. Zaslechneme-li nelibou disonanci, zkusíme jiné řešení.

Na konec této kapitoly jsem si ponechal jednu variantu rozkladu, kterou považuji za nejuniverzálnější. Tento doprovodný model se hodí na všechny pomalé a středně rychlé písničky, ať už v sudém nebo v lichém taktu, a když se jej naučíte používat, žádný další rozklad pro pomalejší doprovody již nebudete potřebovat. Je to rozklad ve čtvrtkách (příklad je v kapitole Ukázky) nebo v osminách (příklad je na obr.43), kdy nejprve zahrajeme společně 2 spodní tóny akordu, a po nich zbývající třetí tón. Takovýto rozklad nazývejme pracovně 2+1 (napřed zazní 2 spodní tóny akordu současně a po nich třetí nejvyšší). Výhoda uvedeného doprovodu je v tom, že s ním dokážeme pohodlně reagovat na harmonické změny i tehdy, když jsou relativně četné, aniž bychom museli dlouho přemýšlet, kterou notu z rozkladu vypustit a kterou ponechat. Navíc tak vzniká velmi příznivý zvukový efekt: protože zazní vždy přinejmenším 3 tóny, akordy zní plně a harmonicky uspokojivě (obr. 43).

Pozn.: v uvedené doprovodné figuře se často nechává ležet bas, pokud se basový tón nemění.

Poznámka k technice klavírní hry:
nejpozději v okamžiku, kdy začneme hrát v levé ruce rozklady, se musíme začít vážně zajímat o to, zda dokážeme používat při své klavírní hře pravý pedál, a pokud ano, zda ho používáme správně. Rozklady zní totiž bez pravého pedálu prázdně a tvrdě, kdežto dobře používaný pedál spojí rozložené akordické tóny do příjemného souzvuku. Ale i ten (ta), který(á) s pravým pedálem hraje, tak činí mnohdy nesprávně. Nejčastější chybou je opakované sešlápnutí pedálu v okamžiku úhozu (vznikají tak zvukové díry), nikoliv těsně po úhozu, jak je to správně. Jinou chybou je naopak příliš dlouhé držení sešlápnutého pedálu. Výsledkem je zvukový galimatyáš, zvláště při bohatější harmonii. Jak tedy nacvičit a správně používat pravý pedál?
Správně se má pravý pedál znovu sešlápnout až těsně po úhozu nového tónu nebo akordu, tzn. teprve tehdy, až ho i Vy uslyšíte, NE DŘÍVE!!! Znamená to tedy, že v okamžiku úhozu jde noha nahoru, nikoliv dolů, ovšem ve zlomku vteřiny se opět vrací zpět dolů. Tímto způsobem probíhá tzv. výměna pedálu. Takto hraný pedál se nazývá synkopický, protože děti v hudební škole ho nacvičují při hlasitém počítání prv-ní, dru-há, tře-tí, čtvr-tá, a pedál sešlapují až na druhou slabiku každého slova (vzniká tak vlastně rytmická synkopa, odtud název). Z toho vyplývá, že zmíněné děti na každou první slabiku svého počítání pedál pouští. A to je přesně ten princip, kterému se musíte naučit i Vy. Dobře se dá celá věc natrénovat např. na obyčejné stupnici C dur, hrané v dlouhých hodnotách. Na následujícím obrázku označuje písmeno P okamžik sešlápnutí pedálu a písmeno X okamžik jeho uvolnění (obr. 44).

Úkol: Hrajte pomalé a středně rychlé písničky s doprovodem v akordickém rozkladu. Tam, kde je to možné, zkoušejte, podobně jako u přiznávek, vytvořit a nacvičit rozklad ve čtvrťových i osminových hodnotách. Při rozkladech používejte pravý (prolongovací) pedál podle výše uvedeného návodu. POZOR! Dbejte na to, aby pravá ruka (melodie) byla vždy silnější než levá ruka (doprovod). Opačný postup bývá častou chybou studujících.