Úvod Obsah Programy 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 Ukázky Slovníček

Lekce    8

Klavírní doprovod III (synkopické přiznávky)

Standardní přiznávky ve čtvrťových nebo osminových hodnotách můžeme hrát se zajímavými obměnami. V příští lekci si proto ukážeme přiznávky se střídavým basem, v této lekci přichází na řadu synkopická přiznávka.
Synkopa vznikne přenesením přízvuku z těžké doby na lehkou. Okamžitě budete vědět, o co jde, řeknete-li si nahlas a s pečlivou výslovností pan-tá-ta. Synkopické přiznávky dokáží efektivně zastoupit osminové přiznávky, a jsou přitom technicky nenáročné. Stačí je jenom správně pochopit a zvyknout si na ně, pak jde již všechno samo. Synkopickou přiznávku vytvoříme ze 2 osminových příznávek prodloužením té první z nich, a to na úkor následujícího basu, který proto nezazní. Ve dvoučtvrtním taktu, ve kterém by při standardních osminových přiznávkách zazněly 2 basy a 2 přiznávky, zazní při synkopických přiznávkách rovněž 2 přiznávky, ale jenom 1 bas. První z obou přiznávek má navíc dvojnásobnou délku než ta druhá (obr.45).

Pozn.: K písničkám ve třídobém taktu se synkopické přiznávky nehodí.

• skutečně dodrželi čtvrťovou hodnotu synkopické přiznávky. Častou chybou bývá její zkracování na osminu. To bychom mohli akceptovat tehdy, kdyby hráč prodloužil synkopovanou přiznávku pedálem, a to je velmi dobře možné, pedalizace pak ale musí být přesná a čistě provedená. Pro začátečníky je jednodušší hrát zatím bez pedálu, s počátečním počítáním prv-ní dru-há v pomalém tempu.
• neakcentovali, tzn. nevyráželi druhou přiznávku, ta je hrána krátce a lehce. Hlavní přízvuky mají bas (protože je to pořád první doba, i když mu synkopa část akcentu odebrala) a synkopovaná přiznávka, a to v poměru zhruba 1:1. Druhá přiznávka, jak již bylo řečeno, akcent nemá.
• je hráli dobře i poté, co se připojí pravá ruka s melodií. To bývá největším problémem, a nepomůže nic jiného, nežli trpělivý nácvik levé a pravé ruky zvlášť, a posléze ještě trpělivější nácvik obou rukou při společné hře. Alespoň jedné útěchy se Vám přece jen dostane: největší patálie zažijete při nácviku prvního doprovodu písničky se synkopickými přiznávkami. Druhý doprovod Vám dá jen poloviční práci, a ten třetí zahrajete s největší pravděpodobností uspokojivě již za několik minut. Je to podobné, jako když se učíme chodit. Začátky jsou krušné, s mnoha pády a pláčem, ale pak již vesele chodíme po světě celý život, aniž bychom si uvědomovali, o jak koordinačně náročný druh pohybu vlastně jde.

Následující příklad doprovodu se synkopickými přiznávkami jsem převzal z první strany Vašich skript. Na písničce Prší, prší je v uvedené harmonizaci dobře patrné, že synkopické přiznávky můžeme hrát jen na těch místech skladby, kde se alespoň v rozmezí 2 dob nemění harmonie (1. polovina písničky). Synkopická přiznávka totiž vyžaduje ke svému vyznění nejméně 2 doby (podobně jako střídavý bas. Jakmile se začnou akordy střídat po jednotlivých dobách (druhá polovina písničky), synkopované přiznávky již hrát nemůžeme. (V posledním taktu bychom sice mohli, ale vzhledem k závěru se to hudebně nehodí). Ve čtvrtém taktu stačí hrát v levé ruce kvintakord A dur, i když je předepsáno A7. Septimu totiž hraje pravá ruka, a výsledný souzvuk zní v uvedené úpravě čistěji (obr. 46).

Jestliže hrajeme synkopy v doprovodu, a synkopy současně zaznívají i v melodii, vznikne na 3. osmině dvoučtvrtního taktu rytmické prázdno. Pokud to netrvá dlouho, můžeme to tak nechat. Hrajeme-li ovšem relativně pomalu, nebo je takových míst ve skladbě hodně, popř. se často vracejí, je lepší v daném místě synkopické přiznávky nehrát (obr. 47).