Akord - souzvuk nejméně 3 tónů.
Akordová značka - označuje akord. Písmeno určuje základní tón akordu, přípona, případně číslo za písmenem další strukturu akordu. C = kvintakord C dur (nebo jeho obraty), Cmi = kvintakord c moll (nebo jeho obraty), G7 = dominantní septakord z tóniny C dur (nebo jeho obraty).
Basový tón - nejnižší tón akordu. Je-li akordem jeho základní tvar, basový tón je totožný se základním tónem.
Disonance - nelibozvuk, v hudbě značně široký pojem, nejčastěji užívaný pro souzvuk určitých intervalů, znějících samostatně nebo v rámci akordů (např. zvětšená kvarta, velká septima, malá sekunda).
Dominanta - harmonická funkce (1 ze tří hlavních), určuje ji kvintakord na pátém stupni stupnice, jež je podkladem pro danou tóninu. Harmonickou funkci dominanty pak přebírají i obraty tohoto kvintakordu (např. v tónině F dur je dominantou nejenom kvintakord C dur, ale také sextakord C dur a kvartsextakord C dur).
Dominantní septakord - vznikne přidáním malé septimy k primě durového kvintakordu. Leží na pátém stupni stupnice durové, mollové harmonické a mollové melodické (např. v tónině d moll tóny a-cis-e-g = A7).
Dur - označení informuje o přítomnosti velké tercie (v akordu, stupnici, tónině).
Forte - silně.
Interval - je vzdálenost mezi 2 tóny. Označuje se (podobně jako ročníky osmiletých gymnázií) latinskou číslovkou - prima (vzdálenost mezi 2 tóny stejné výšky), sekunda, tercie, kvarta, kvinta, sexta, septima, oktáva, atd. Přesnou jakost intervalu určuje doplňující přídavné jméno (malá sekunda, čistá kvarta, velká septima atd.). Intervaly se měří směrem nahoru i dolů.
Klíč - grafický symbol, určující jméno a výšku noty, zapsané v notové osnově. Houslový klíč udává polohu noty g1 (druhá linka odspodu), basový klíč noty malé f (druhá linka shora). Existují ještě další, méně užívané klíče.
Konsonance - libozvuk (např. velká a malá tercie, durový a molový kvintakord ad.).
Kvartsextakord - 2. obrat kvintakordu
Kvintakord - nejběžnější konsonantní souzvuk evropské hudby, tvoří ho 2 tercie nad sebou (c-e-g = kvintakord  C dur, c-es-g = kvintakord c moll.
Kvintsextakord - 1. obrat septakordu
Legato - vázaně.
Metronom - původně mechanický přístroj s hodinovým strojkem, udávající nastavitelným tikáním rychlost tempa v hudební skladbě. Dnes se užívají také metronomy digitální.
Metronomický údaj - číslovka, většinou uvedená na začátku skladby, udávající počet dob za jednu minutu, a tím tempo (rychlost) hudby. Jednou dobou mohou být různé notové hodnoty (nejčastěji je to nota čtvrťová, ale může to být doba půlová, osminová, čtvrťová s tečkou atd.
Metrum - základní časové uspořádání hudby, způsob střídání přízvučných a nepřízvučných dob (metrum dvoudobé, třídobé, čtyřdobé atd.).
Mezzoforte - středně silně.
Moll - označení informuje o přítomnosti malé tercie (v akordu, stupnici, tónině).
Pianino - menší druh klavíru, konstruovaný "na výšku" (struny jsou napnuty vertikálním směrem).
Piano - 1. slabě 2. klavír
Prima volta - při repetici označuje takt(y), hraný(é) poprvé.
Předznamenání - soubor křížků nebo béček na začátku skladby, určujících tóninu skladby. Skladba nemusí mít žádné předznamenání.
Rytmus - způsob vzájemného uspořádání tónů různé délky a síly (a pomlk mezi nimi) v hudbě. Zvlášť výrazný bývá v doprovodu skladby.
Sekunda volta - při repetici označuje takt(y), hraný(é) podruhé.
Sekundakord - 3. obrat septakordu
Septakord - více či méně disonantní souzvuk 4 tónů (3 tercie nad sebou). Nejznámějším zástupcem je dominantní septakord (má velkou tercii a malou septimu).
Sextakord - 1. obrat kvintakordu
Staccato - ostře odděleně, velmi krátce.
Stupnice - řada tónů, jejichž vzdálenosti a pořadí se řídí určitými pravidly.
Subdominanta - jedna ze 3 hlavních harmonických funkcí, určená kvintakordem na 4. stupni stupnice, jež je podkladem pro danou tóninu. Stejně jako u všech ostatních harmonických funkcí, i u subdominanty přebírají její harmonickou úlohu ve skladbě také obraty jejího základního tvaru (tj. kvintakordu).
Synkopa - rytmický útvar, vzniklý přesunutím přízvuku z doby přízvučné na nepřízvučnou.
Takt - základní časoprostorová jednotka skladby, důležitá zejména pro její grafickou podobu. V notovém zápisu jsou od sebe takty odděleny svislými čarami přes celou osnovu.
Tempo - udává rychlost skladby, přesněji řečeno, jak rychle se po sobě střídají jednotlivé taktové doby.
Tenuto - drženě, zadržovaně. Akordy hrané tenuto se hrají dohromady s vydržením plné délky (na rozdíl od akordů, hraných v rozkladu).
Terckvartakord - 2. obrat septakordu.
Tónika - nejdůležitější ze 3 hlavních harmonických funkcí, určená kvintakordem, postaveném na 1. stupni stupnice, která je základem pro příslušnou tóninu. Akordem tóniky skladba většinou začíná a končí. Harmonickou funkci tóniky přebírají i obraty jejího základního tvaru.
Tónina - soustava tónů, akordů a jejich vzájemných vztahů, vytvářející v nás pocit příslušnosti skladby k určité "domovské" zvukové struktuře. Jejím základem je stupnice dur nebo moll (v předbarokní hudbě také tzv. mody), a harmonické funkce (tj. kvintakordy), postavené na jednotlivých stupních této stupnice (modu). Říkáme, že zahrajeme stupnici c moll, ale že Beethovenova 5.symfonie je napsaná v tónině c moll. Především ve 20.století vznikaly v klasické hudbě skladby, u kterých je funkce tóniny záměrně potlačena, až zrušena (atonalita). Širokým vrstvám posluchačů se taková hudba ale většinou příliš nelíbí, a proto došlo v posledních desetiletích 20.st. v tzv. vážné hudbě k plné rehabilitaci tóniny. V zábavní hudbě všeho druhu neztratila tónina svůj zásadní význam nikdy.
Základní tón - u akordu je to basový tón jeho základního tvaru. Např. základní tón sextakordu C dur je tón c, nikoliv tón e (tón e je v tomto případě basovým tónem).