Obličejová část (viscerocranium)
Obrázek č. 21
se dělí na:
- horní část fixní
- dolní část pohyblivá
Horní část tvoří:
- horní čelist (maxilla) Obrázek č. 22. Je párová kost, tvořena dutinou čelistní (sinus maxilaris) – patřící k paranasálním dutinám – vedlejším dutinám nosním. Tvoří dolní stěnu očnice a laterální stěnu dutiny nosní (cavum, cavitas nasi). Má výběžek čelní (processus frontalis) – tvoří část mediální stěny očnice, výběžek lícní (processus zygomaticus), výběžek zubních lůžek (processus alveolaris) obsahuje lůžka zubní (alveoli dentales), výběžek patrový (processus palatinus), který se podílí na tvorbě tvrdého patra (palatum durum).
- kost lícní (os zygomaticum), rozeznáváme na ní tělo a 3 výběžky: čelistní (processus maxillaris), čelní (processus frontalis), spánkový (processus temporalis), který se spojuje s výběžkem lícním kosti spánkové v tzv. jařmový oblouk (arcus zygomaticus), který vytváří zevní obrys a tvar obličeje.
- kost slzná (os lacrimale), párová kost, která obsahuje jamku (fossa sacci lacrimalis) pro slzný váček (saccus lacrimalis).
- kost čichová (os ethmoidale), párová kost, tvoří vnitřní stěnu očnice pomocí lamina orbitalis = papyracea, jedná se o kost s labyrintem dutin dělící se na přední, střední a zadní (sinus ethmoidales). Patří k paranasálním dutinám, vedlejším dutinám nosním. Mediální plocha vybíhá do skořepy horní nosní (concha nasalis superior) a střední (concha nasalis media). (další viz neurocranium – 3. dírkovaná ploténka – lamina cribrosa).
- kost patrová (os palatinum), tvoří tvrdé patro spolu s patrovými výběžky horní čelisti a podílí se na laterálním ohraničení dutiny nosní.
- kost radličná (vomer) – tvoří kostěnou přepážku, (septum nasi osseum), dutiny nosní.
- dolní skořepa nosní (concha nasalis inferior), je samostatná kost trojúhelníkového tvaru.
Pozn.: Paranasální dutiny mají význam v ochlazování mozku (velmi významné u rovnorožce afrického, ale i u lidí) a dále pro modelaci hlasu jako ozvučnice i u zvířat – bučení skotu, troubení jelenů apod. Díky velké metabolické aktivitě mozku je jeho teplota cca o 2 °C vyšší než tělesné jádro. Problémem dutin jsou záněty – tzv. sinusitidy, pansinusitida je zánět všech dutin, polypy sliznice
nosní a cysty v dutinách. Někdy může dojít k zánětům v oblasti dutin horní čelisti při zánětu horních zubů. Záněty v oblasti dutin a přirozené cévní anastomozy mezi intrakraniálním a extrakraniálním cévním řečištěm (arteriální i žilní) mohou pak způsobit přestup zánětu do intrakrania s mnoha velmi závažnými důsledky. Pozor též na poranění nebo záněty v oblasti horního rtu a nosu, kdy díky cévním spojkám může rovněž dojít k přestupu infekce do intrakrania, ale může dojít i k ucpání krevní sraženinou žilních odtoků z mozku.
cavum = cavitas
Dolní část tvoří:
- dolní čelist (mandibula) Obrázek č. 23 je tvořena tělem (corpus mandibulae), které je podkovovité s lůžkovým výběžkem (processus alveolaris), v němž jsou zubní lůžka (alveoli dentales) pro dolní zuby, a dvěmi větvemi (ramus mandibulae). Větve se dělí nahoře na přední svalový výběžek (processus coronoideus) a zadní kloubní výběžek (processus condylaris) s hlavičkou čelistního kloubu (caput mandibulae) a krčkem horní čelisti (collum mandibulae).
- jazylka (os hyoides) je podkovovitá kůstka v oblasti krku sloužící k závěsu hrtanu a k připojení svalů.
Kloub čelistní (articulatio temporomandibularis) je složitý, párový kloub s diskem. Pohyby: odtažení a přitažení dolní čelisti, pohyby posuvné vpřed a do stran, zpracování potravy a při řeči. Otvírání (mandibulární deprese), zavírání úst (mandibulární elevace), posunování dolní čelisti dopředu (mandibulární protrakce) a dozadu (mandibulární retrakce), pohyby ke stranám, při nichž na jedné straně se posunuje dolní čelist dopředu a na druhé dozadu. Obrázek č. 24
Obrázky ke kapitole: Mozkovna (neurocranium) |
Obr. 21
Obličejová část (viscerocranium)
|
Obr. 22
Horní čelist (maxilla)
|
Obr. 23
Dolní čelist (mandibula)
|
Obr. 24
Kloub čelistní (articulatio temporomandibularis)
|