Dějiny myšlení o kinematografii po roce 1945

Po 2. sv. válce se teoretická reflexe kinematografie postupně přesouvá z filmových časopisů a solitérních teorií k systematičtějšímu, metodologicky specifickému přístupu. Namísto sepětí s filmovou kritikou (Kracauer, Balázs ad.) a filmovou praxí (Epstein, Ejzenštejn ad.) je reflexe filmu pěstována na půdě univerzit a výzkumných ústavů a čerpá ze škály různých oborů a přístupů (sociologie, sémiotika, psychologie…). Po konceptech, které jsou ještě zakotvené v meziválečné a válečné filmové kritice a praxi (neorealismus, socialistický realismus) se zaměříme na dominantní proudy filmové teorie a historiografie od 60. let 20. století do počátku 21. století. Představíme si některé typické texty jednotlivých přístupů. Cílem je seznámit studenty s konkrétními projevy proměňujícího se diskurzu o kinematografii. Budeme se seznamovat s dobovými argumenty a učit se interpretovat dobové texty nejen v souvislostech daného oboru, ale také v širším kulturním, společenském a politickém kontextu.

Seznam kapitol

Autoři publikace

	doc. Mgr. Pavel Skopal, Ph.D. Ústav filmu a audiovizuální kultury, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Osobní stránka v IS MU
	Servisní středisko pro e-learning na MU Součást uživatelské podpory IS MU, Fakulta informatiky MU Technická realizace publikace Stránky Servisního střediska na Elportále MU