Atletika - běhy
Bernaciková, Kapounková, Novotný
Charakteristika disciplín
Běhy patří mezi základní atletické disciplíny. Cíl v běžeckých
disciplínách je uběhnout danou trať za co nejkratší čas. Zátěž je
kontinuální, intenzita výkonu záleží na délce tratě.
Nejrychlejším mužem planety je aktuálně jamajský sprinter Usain Bolt, který drží světový rekord v běhu na 100m za 9,58s. Při 100m běhu dokázal běžet maximální rychlostí 44,72 km/hod. Jediným bílým sprinterem, který se dokázal dostat pod magickou hranici 10s je Francouz Christophe Lemaitre, jehož osobní rekord je 9,98s.
Nejrychlejším mužem planety je aktuálně jamajský sprinter Usain Bolt, který drží světový rekord v běhu na 100m za 9,58s. Při 100m běhu dokázal běžet maximální rychlostí 44,72 km/hod. Jediným bílým sprinterem, který se dokázal dostat pod magickou hranici 10s je Francouz Christophe Lemaitre, jehož osobní rekord je 9,98s.
Olympijský sport: od roku 1896
První MS: 1983 (od roku 1987 10km ženy, od roku 1995 3km ženy, od roku 2005 3km steeplechase ženy)
Hlavní soutěžní disciplíny na dráze:
- 100m, 200m, 400m, 800m, 1500m, 3km, 5km, 10km
- Překážky: 100m Ž, 110m M, 400m, 3 km
- Štafety: 4x 100m, 4x 400m
Základní pravidla:
Sprinty:
- startuje se ze startovních bloků na startovní výstřel
- u běhu na 200 a 400 m je start v jednotlivých drahách posunutý, kvůli proměnlivé délce drah v zatáčce
Štafety:
- 8 týmů po 4 závodnících
- předávání kolíku v předávací zóně (10 m před a 10 m za čarou)
Překážky:
- běhá se v dráhách, ve kterých jsou překážky
- běžec se může beztrestně dotknout libovolného počtu překážek, ale nesmí ji shodit rukou
- startuje se ze startovních bloků na startovní výstřel
Střední a dlouhé tratě:
- start je bez startovních bloků
Obr. Faktory sportovního výkonu - sprint
Obr. Faktory sportovního výkonu - střední a dlouhé tratě
Metabolická charakteristika výkonu
Metabolická charakteristika sprintů (100-400m)
Typ zátěže: kontinuální
Trvání výkonu – světový rekord: 9,58s (100m), 19,19s (200m), 43,18s (400m)
Intenzita zatížení: submaximální (200 a 400m) až maximální (100 a 200m)
Metabolické krytí: ATP-CP systém (100 a 200m), anaerobní glykolýza - 200 a 400m
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu na 200m
Zdroje energie: ATP a CP, glykogen
Energetický výdej: až 26 000% z nál. BM; 18,4 kJ/min/kg (100m) a 8,4 kJ/min/kg (400m) (Vindušková, 2003)
Metabolická charakteristika běhů na střední tratě (800 a 1500m)
Typ zátěže: kontinuální
Trvání výkonu – světový rekord: 1:41,1 (800m), 3:26,0 (1500m)
Intenzita zatížení: střední až submaximální
Metabolické krytí: ATP-CP systém, anaerobní glykolýza, aerobní fosforylace
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu na 800m
Zdroje energie: ATP a CP, glykogen
Energetický výdej: až 5 000% z nál. BM; 3,7kJ/min/kg (800m)a 2,2 kJ/min/kg (1500m) (Vindušková, 2003)
Metabolická charakteristika běhů na dlouhé tratě (5km, 10km, maraton)
Typ zátěže: kontinuální
Trvání výkonu – světový rekord: 12:37,35 (5km), 26:17,53 (10km), 2:03:59 (maraton)
Intenzita zatížení: nízká až submaximální
Metabolické krytí: anaerobní glykolýza, aerobní fosforylace
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během maratonského výkonu
Zdroje energie: glykogen, volné mastné kyseliny (především půlmaratony a maratony)
Energetický výdej: až 2000% z nál. BM; 1,5 kJ/min/kg (5 a 10km) a 1,2 kJ/min/kg (maraton) (Vindušková 2003)
Funkční charakteristika výkonu
Tab. Fyziologické parametry během sprinterského výkonu (upraveno dle Bartůňková 2000*, Grasgruber-Cacek 2008**, Vindušková 2003***).
Tab. Fyziologické parametry během u výkonu na střední a dlouhé tratě (upraveno dle Bartůňková 2000*, Grasgruber-Cacek 2008**).
Specifické adaptace organismu na zátěž
Adaptace energetických zásob: ↑ ATP, CP (sprinty), ↑ glykogen
Funkční adaptace:
zvýšená kapacita: anaerobní - sprinty a střední tratě, aerobní (↑ klidový Qs , ↑ zátěžový Qs, ↑ zátěžový Q, bradykardie, ↑ VC, ↓ klidová DF, ↑ VO2max, ↑ úroveň ANP, lepší ekonomika běhu) – střední a dlouhé tratěMorfologické změny:
srdce: excentrická hypertrofie – střední a dlouhé tratě
svaly: hypertrofie rychlých svalových vláken dolních končetin - sprinty, hypertrofie pomalých svalových vláken, vaskularizace svalů – střední a dlouhé tratě
Rozvoj pohybových schopností - sprinty:
rychlost (reakční, akční, maximální), síla (explozivní – dolní končetiny), koordinace (synaptická)
Rozvoj pohybových schopností – střední a dlouhé tratě:
rychlost (akční), koordinace (synaptická), vytrvalost (aerobní, anaerobní)
Charakteristika sportovce
Funkční charakteristika:
Tab. Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima u sprinterů (Matolín 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Jansa 2007***).
Tab. Výsledky Wingate testu u sprinterů (upraveno dle Jansa 2007***).
Tab. Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima u středotraťařů (Matolín 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Jansa 2007***, Jones 2007****).
Tab. Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima u vytrvalců (Matolín 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Jansa 2007***, Jones 2007****).
Tab. Výsledky Wingate testu u vytrvalců (upraveno dle Jansa 2007***).
Obr. Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech – sprinteři (upraveno dle Grasgruber-Cacek 2008*).
Obr. Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech – středotraťaři sprinteři (upraveno dle Grasgruber-Cacek 2008*).
Obr. Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech – vytrvalci sprinteři (upraveno dle Grasgruber-Cacek 2008*).
Tab. Somatická charakteristika sprinterů (upraveno dle Matolín 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Flack 1983***, Carter-Heath 1990****).
Sprinteři většinou dosahují průměrných výšek, ale i výšek nadprůměrných
(Usain Bolt 196 cm, 94 kg a Asafa Powell 190 cm, 88kg). Obvykle
mívají kratší silná stehna, ale to opět zrovna neplatí pro jamajské
sprintery. Vyšší sprinteři mohou mít pomalejší start, ale za to mají
delší sprinterský krok. Sprinteři na 400m obvykle dosahují větších
výšek než sprinteři na krátké tratě (180 – 200cm).
Překážkáři patří mezi nejvyšší běžce s dlouhými dolními končetinami. Obvykle mývají přes 185 cm.
Překážkáři patří mezi nejvyšší běžce s dlouhými dolními končetinami. Obvykle mývají přes 185 cm.
Obr. Somatograf sprinterů (tmavě modrá-muži, světle modrá-ženy).
Tab. Somatická charakteristika středotraťařů (upraveno dle Grasgruber-Cacek 2008**, Carter-Heath 1990****).
Obr. Somatograf středotraťařů (tmavě zelená-muži, světle zelená-ženy).
Tab. Somatická charakteristika vytrvalců (upraveno dle Grasgruber-Cacek 2008**, Carter-Heath 1990****).
Obr. Somatograf vytrvalců (tmavě fialová-muži, světle fialová-ženy).
Vytrvalci z běžců mají nejmenší podíl svalové hmoty a štíhlé končetiny.
Menšího vzrůstu obvykle bývají maratonci.
Trénink
Trénink v bězích se liší podle zaměření jednotlivých disciplín. Zatímco vytrvalci na tréninku naběhají více kilometrů, sprinteři jich naběhají méně zato s větší intenzitou. Typická tréninková metoda na rozvoj glykolytického systému je využití intervalové metody. Pro rozvoj výbušné síly se zařazuje odrazové cvičení. Pro sprintery a středotraťaře je nezbytný rozvoj síly i v posilovně. Trénink vytrvalců je zaměřen spíše na rozvoj VO2max, zatímco pro středotraťaře je především důležitý posun anaerobního prahu.
Zdravotní rizika
Běžci mají často problémy s poraněním pohybového aparátu, jedná se především o přetěžování dolních končetin. U sprinterů se spíš setkáváme s akutními poraněními, jako jsou natažené či natržené svaly. Tyto poranění vznikají obvykle při prudkém svalovém stahu při startu. U vytrvalců se nejčastěji setkáme s únavou tkání, především Achillovy šlachy, které vznikají po delších zátěžích. Při běhu také mohou vznikat svalové křeče, následkem nedostatečného prokrvení svalů. Nejzávažnějším je smrt, která vzniká následkem kolapsu, resp. hypoglykémie.
Nejčastější poranění:
- akutní: natažení a natržení svalů (hamstringů) a šlachy (Achillovy), distorze hlezenního kloubu, zánět okostice bérce
- chronické: zánět Achillovy šlachy a úponů šlach na nohou, zánět okostice bérce
Kineziologická analýza
Lokomoce: přirozená – bipedální
Pohyby segmentů: cyklické
Běh je modifikací chůze. U běžeckého kroku podobně jako u chůze
rozdělujeme pohyb do dvou základních fází, letové a opěrné. Zapojují se
svalové skupiny jako u chůze. Na konci opěrné fáze se na odrazové
končetině zapojují především extenzory kyčle (m. glutaues maximus,
hamstringy) a kolene (m. quadriceps femoris) a dále plantární flexory
hlezenního kloubu (m. triceps surae). V letové fázi se zapojují flexory
kyčle (m. iliopsoas, m. rectus femoris) a m. tibialis anterior. U
sprinterů je důležité také zapojování břišních svalů.
Obr. nejvíce zatěžované svaly - zepředu
Obr. nejvíce zatěžované svaly - zboku
Použitá literatura:
BARTŮŇKOVÁ, Staša. Krevní oběh. In Fyziologie tělesné zátěže I.
Obecná
část. Praha: FTVS UK, Karolinum, 2000. s. 19-25. ISBN: 80-7184-875-1.
CARTER, J. E. L. - HEATH, B. H. Somatotyping: development and applications. Cambridge University Press, 1990.
GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
HAMAR, Dušan. Typológia svalových vláken. In Telovýchovnolekarske vademekum. Ed. Meško, Komadel. Bratislava: Slovenská společnosť tělovýchovného lekárstva, 2005, s. 210-211. ISBN: 80-969446-9-4.
JANSA, Petr - DOVALIL, Josef a kol. Sportovní příprava. Praha: PhDr. Bořivoj Kleník, Q-art007. 267 s. ISBN: 80-903280-8-3.
JONES, Adrew M. Middle- and long-distance running. In Sport and Exercise Physiology testing. London: Routledge, 2007. 364 s. ISBN: 978-0-415-36141-9.
MATOLÍN, Svatopluk. Atletika – běhy. In Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Ed. Havlíčková a kol. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 3-19. ISBN: 80-7066-816-6.
VINDUŠKOVÁ, Jitka a kol. Praha: Olympia, 2003. 284 s. ISBN: 80-7033-770-2.
CARTER, J. E. L. - HEATH, B. H. Somatotyping: development and applications. Cambridge University Press, 1990.
GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
HAMAR, Dušan. Typológia svalových vláken. In Telovýchovnolekarske vademekum. Ed. Meško, Komadel. Bratislava: Slovenská společnosť tělovýchovného lekárstva, 2005, s. 210-211. ISBN: 80-969446-9-4.
JANSA, Petr - DOVALIL, Josef a kol. Sportovní příprava. Praha: PhDr. Bořivoj Kleník, Q-art007. 267 s. ISBN: 80-903280-8-3.
JONES, Adrew M. Middle- and long-distance running. In Sport and Exercise Physiology testing. London: Routledge, 2007. 364 s. ISBN: 978-0-415-36141-9.
MATOLÍN, Svatopluk. Atletika – běhy. In Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Ed. Havlíčková a kol. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 3-19. ISBN: 80-7066-816-6.
VINDUŠKOVÁ, Jitka a kol. Praha: Olympia, 2003. 284 s. ISBN: 80-7033-770-2.