Házená
Bernaciková, Kapounková, Hrazdíra, Novotný
Charakteristika sportu
Házená patří mezi kolektivní míčovou hru, kde dochází k velké řadě
kontaktů mezi hráči. Cílem hry je dát více gólů než soupeř. Házená
vyžaduje vysokou úroveň specifických pohybových dovedností (střelba,
přihrávka, dribling, trojtakt, obrana), ale i kondiční schopnosti a
taktických dovedností. Jako v ostatních míčových sportech se jedná o
sport s kolísavou intenzitou zatížení. Hráč během utkání naběhá 4 – 6,5
km, vykoná asi 20 – 30 výskoků a udělá asi 30 – 110 přihrávek.
Olympijský sport: od roku 1936 (ženy 1976)
První MS: 1938 (ženy 1957)
Základní pravidla
- rozměr hřiště: 20x40m
- v jednom družstvu je 7 hráčů + 7 náhradníků (střídání hráčů kdykoliv)
- délka utkání: 2x 30 min
- hrají muži i ženy
- míč z kůže nebo syntetického materiálů (nelesklý a nekluzký), obvod: 58-60 cm (muži) a 54-56 cm (ženy), hmotnost: 425-475g (muži) a 325-375g (ženy)
Obr. Faktory sportovního výkonu – házená.
Metabolická charakteristika výkonu
Typ zátěže: intervalová se střídáním intenzity zatížení
Trvání výkonu: 2x 30min (hra bez přerušení trvá 20-120s)
Intenzita zatížení: střední až maximální
Metabolické krytí: ATP-CP systém, anaerobní glykolýza, aerobní fosforylace
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu.
Zdroje energie: ATP a CP, glykogen
Energetický výdej: 4100 kJ/zápas, 1410 nál. BM (Hájková, 1993)
Funkční charakteristika výkonu
Tab. Fyziologické parametry během sportovního (upraveno dle Hájková 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**).
Specifické adaptace organismu na zátěž
Adaptace energetických zásob: ↑ ATP a CP, ↑ glykogen
Funkční adaptace:
zvýšení kapacity: ↑ anaerobní, ↑ aerobní (především pro rychlou regeneraci zdrojů energie)
zlepšení funkcí smyslových analyzátorů: zrakový (periferní vidění), prostorová orientace a ↑ taktilní čití (cit pro míč)
Morfologické změny:
svaly: hypertrofie rychlých svalových vláken
Rozvoj pohybových schopností:
rychlost (reakční, akční), síla (explozivní), vytrvalost (aerobní, anaerobní), koordinace (orientační, diferenciační, synaptická, adaptační)
Charakteristika sportovce
Funkční charakteristika:
Tab. Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima (upraveno dle Hájková 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Jeschke 1988***).
Obr. Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech (upraveno dle Omosegaard 1998).
Tab. Somatická charakteristika (upraveno dle Hájková 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**).
Nejvyšší obvykle bývají obránci, křídelní útočníci obvykle bývají menší, lehčí a mrštnější. Pivoti a brankaři bývají vyšší a mohutnější.
Obr. Somatograf házenkářů (modře-muži, červeně-ženy).
Trénink
V tréninku je potřeba rozvíjet rychlostní schopnosti (reakční rychlost,
maximální rychlost, rychlostní vytrvalost), koordinační schopnosti,
silové schopnosti (výbušnou sílou, vytrvalostní sílu) a vytrvalostní
schopnosti (obecnou vytrvalost). Neméně důležité je do tréninku
zařazovat cvičení na rozvoj flexibility ramenního kloubu. Krátkými
sprinty jak s míčem, tak bez míče rozvíjíme ATP-CP systém. Při bězích
submaximální intenzitou rozvíjíme anaerobní glykolýzu. Aerobní systém
rozvíjíme při bězích střední a nízké intenzity. Trénink má tedy často
intervalový charakter, aby se co nejvíce přiblížil situaci v zápase.
Trénink techniky a taktiky.
Příklad celoročního tréninkového cyklu (junioři ČR)
Počet tréninkových jednotek za rok: 308
Počet hodin zatížení za rok: 651
Počet utkání za rok: 48
Přípravné období 1: polovina června
Přechodné období 1: červenec
Přípravné období 2: srpen
Soutěžní období 1: září – listopad
Přechodné období 2: polovina prosince
Přípravné období 3: polovina prosince – polovina února
Soutěžní období 2: polovina února - květen
Přechodné období 3: polovina června
Trénink techniky a taktiky.
Příklad celoročního tréninkového cyklu (junioři ČR)
Počet tréninkových jednotek za rok: 308
Počet hodin zatížení za rok: 651
Počet utkání za rok: 48
Přípravné období 1: polovina června
Přechodné období 1: červenec
Přípravné období 2: srpen
Soutěžní období 1: září – listopad
Přechodné období 2: polovina prosince
Přípravné období 3: polovina prosince – polovina února
Soutěžní období 2: polovina února - květen
Přechodné období 3: polovina června
Zdravotní rizika
Házená patří mezi sporty s vyšším počtem úrazů, které vznikají při zápasech. Při tomto tvrdém sportu vzniká řada úrazů pohybového aparátu. Tyto poranění vznikají jak při kontaktu se spoluhráčem tak při pádech po střelbě. Také se často setkáváme s oděrkami, škrábanci, spáleninami a modřinami. Tělo je při hře zatěžováno asymetricky, více je zatěžována hrající paže a tatáž polovina těla (lateralita).
Nejčastější poranění:
- akutní: tržné rány a odřeniny kůže, distorze hlezenního kloubu, distorze kolene, distorze prstů, zlomeniny prstů a zápěstí
- chronické: „házenkářské rameno“, poškození Achillovy šlachy
Kineziologická analýza
Lokomoce: přirozená – bipedální
Pohyby segmentů: cyklické i acyklické
Na výkonu v házené se podílí svaly horních i dolních končetin. Pro kineziologickou analýzu jsme vybrali střelbu na bránu. V přípravné fázi pracují především abduktory (m. deltoideus-pars akromion, m. supraspinatus a m. serratus anterior) a extenzory (m. latissimus dorsi, m. deltoideus-pars spinae a m. teres major) ramenního kloubu. V odhodové fázi se zapojují adduktory (m. pectoralis major, m. latissimus dorsi a m. teres major) a flexory (m. deltoideus-pars clavicularis, m. coracobrachialis a m. biceps brachii caput breve) ramenního kloubu. Dále se kontrahují extenzory loketního kloubu (m. triceps brachii, m. anconeus), pronátory předloktí (m. pronator teres, m. pronator quadratus) a flexory zápěstí (m. flexor carpi radialis, m. flexor carpi ulnaris a m. palmaris longus). Silné flexory prstů jsou důležité pro držení a vedení míče.
Obr. Nejvíce zatěžované svaly v házené.
Použitá literatura:
HÁJKOVÁ, Marta. Házená. In Fyziologie tělesné zátěže II.
Speciální část – 1. díl. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 143-148.
ISBN: 80-7066-816-6.
GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
JESCHKE, J. – BOLEK, E. – HÁJKOVÁ, M. Diagnostika špeciálnej trénovanosti v hádzenej, s. 191-198. In: Hamar, D. Diagnostika trénovanosti a pretrénovanosti vrchlových športovcov. Metodický list ÚV ČSTV, Praha, 225, 1988.
OMOSEGAARD, Bo. Physical training for badminton. Denmak: IBF, 1996. 179 s. ISBN: 1-872850-01-4.
GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
JESCHKE, J. – BOLEK, E. – HÁJKOVÁ, M. Diagnostika špeciálnej trénovanosti v hádzenej, s. 191-198. In: Hamar, D. Diagnostika trénovanosti a pretrénovanosti vrchlových športovcov. Metodický list ÚV ČSTV, Praha, 225, 1988.
OMOSEGAARD, Bo. Physical training for badminton. Denmak: IBF, 1996. 179 s. ISBN: 1-872850-01-4.