Kanoistika na divoké vodě – slalom
Bernaciková, Kapounková, Novotný
Charakteristika sportu
Mezi olympijské disciplíny kanoistiky na divoké vodě patří slalom, je
provozován na silně tekoucích tocích, obvykle uměle vybudovaných
kanálech. Cílem je nejen projet stanovenou trasu (300-600m) co
nejrychleji, ale také správně projet na trase umístěné branky. Jedná se
o technickou disciplínu s převahou silově vytrvalostní práce, neméně
důležitá je i rychlost. Zátěž během výkonu je kontinuální, intenzita je
kolísává.
Olympijský sport: od roku 1972
První MS: 1959
Soutěžní disciplíny
- vodní slalom: K1, C1, C2 (pouze muži)
Pozn. do kanoistiky na divoké vodě řadíme i další disciplíny: sjezd a sprint
Základní pravidla
- červené (protivodné) branky se projíždějí proti směru proudu a zelené po směru proudu. Za dotyk či neprojetí branky jsou závodníkovi přičítány trestné sekundy.
- trať dlouhá max. 400 m
- 18 - 21 branek (max. 7 protivodných)
- minimální proudění vody 2m/s
Obr. Faktory sportovního výkonu – kanoistika na divoké vodě - slalom.
Metabolická charakteristika výkonu
Typ zátěže: kontinuální
Trvání výkonu: 90-120s
Intenzita zatížení: střední až maximální
Metabolické krytí: ATP-CP systém, anaerobní glykolýza, aerobní fosforylace
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během sprinterského výkonu.
Zdroje energie: ATP a CP, glykogen
Energetický výdej: 1500-1900% z nál. BM 70-85 kJ/min
Energetická náročnost závisí na délce tratě a její obtížnosti, na proudění vody a na klimatických a povětrnostních podmínkách. (Heller, 1993)
Funkční charakteristika výkonu
Tab. Fyziologické parametry během sportovního výkonu (upraveno dle Heller 1993*, Heller 1994**, Bílý a kol. 2006***).
Specifické adaptace organismu na zátěž
Adaptace energetických zásob: ↑ ATP a CP, ↑ glykogen
Funkční adaptace:
zvýšení kapacity: ↑↑ anaerobní, ↑ aerobní
zlepšení funkcí smyslových analyzátorů: zrakový (periferní vidění), prostorová orientace, vestibulární
Morfologické změny:
svaly: hypertrofie rychlých svalových vláken horních končetin
Rozvoj pohybových schopností:
síla (explozivní), vytrvalost (aerobní, anaerobní), rychlost (akční), koordinace (orientační, diferenciační, rovnováhová, synaptická, adaptační), flexibilita ramenního kloubu
Charakteristika sportovce
Funkční charakteristika:
Tab. Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima (upraveno dle Bunc 1984*, Jansa 2007***).
Tab. Somatická charakteristika (upraveno dle Bláha 1979*).
Slalomáři obvykle mývají delší horní končetiny a naopak kratší dolní končetiny. Typická jsou pro ně širší ramena a užší pánev
Obr. Somatograf kanoistů na divoké vodě-slalom.
Trénink
Slalomářský trénink je zaměřen především na rozvoj techniky (50-70%),
síly (5-20%). Menší podíl je pak věnován trénink vytrvalosti a
maximální rychlosti. Maximální rychlost se trénuje opakovanými 7-8s
trvajícími sprinty vloženými do vytrvalostního tréninku. Speciální
vytrvalost se trénuje kontinuálně (4-5min zatížení) nebo intervalově
(20s zatížení, 20s přestávky. (Heller, 1993)
Příklad celoročního tréninkového cyklu – nejvyšší úroveň
Počet tréninkových jednotek za rok: 455
Počet hodin zatížení za rok na vodě: 690
Počet závodů za rok: 20
Všeobecné přípravné období: leden-duben
Specifické přípravné období:
Soutěžní období: květen-září
Přechodné období: říjen-prosinec
Příklad celoročního tréninkového cyklu – nejvyšší úroveň
Počet tréninkových jednotek za rok: 455
Počet hodin zatížení za rok na vodě: 690
Počet závodů za rok: 20
Všeobecné přípravné období: leden-duben
Specifické přípravné období:
Soutěžní období: květen-září
Přechodné období: říjen-prosinec
Zdravotní rizika
K drobnějším poraněním patří puchýře na dlaních od pádel. Dále se setkáváme s akutními a chronickými poraněními horních končetin.
Nejčastější poranění:
- akutní: luxace ramene, luxace lokte a prstů, pohmožděniny, tržné rány a zlomeniny rukou způsobené pádlem a okrajem lodi
- chronické: zánět šlach na předloktí a úponů v oblasti lokte
Kineziologická analýza
Lokomoce: arteficiální
Pohyby segmentů: acyklické
Obr. Nejvíce zatěžované svaly při jízdě na divoké vodě.
Použitá literatura:
BÍLÝ, Milan - SUSS, Vladimír - HELLER, Jan – VODIČKA, Pavel.
Individuální změny rychlostně silových a silově vytrvalostních
předpokladů u vrcholových vodních slalomářů. In Česká kinantropolgie
2006, Vol. 10, č. 2, s. 19-27. ISSN 1211-9261.
BLÁHA, P. – PULEC, Z. Spolupráce antropologa a trenéra vodního slalomu. Lékař těl. Vých, 7, 2, s. 40-42, 1979.
BUNC, Václav – HELLER, Jan – BOJANOVSKÝ, I. – ŠPRYNAROVÁ, Š. – NOVÁK, J. Determination of the anaerobic treshold in variol ergometric tests. In Progress in Ergometry, Lóllgen a kol. (eds.) Springer, Berlin-Heidelberg, s. 260-265, 1984.
HELLER, Jan. Kanoistika. In In Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 88-99. ISBN: 80-7066-816-6.
HELLER, Jan – BÍLÝ, Milan – PULTERA, J. – SADILOVÁ, M. Functional and energy demands of elite fiale kayak slalom: A comparison of training and competition performances. Acta Univ. Carol. Kinanthrop, 1994.
JANSA, Petr – DOVALIL, Josef a kol. Sportovní příprava. Vybrané teoretické obory. Příbram: Kleník Bořivoj PhDr – Q-art, 2007. 272 s. ISBN: 80-903280-8-3.
BLÁHA, P. – PULEC, Z. Spolupráce antropologa a trenéra vodního slalomu. Lékař těl. Vých, 7, 2, s. 40-42, 1979.
BUNC, Václav – HELLER, Jan – BOJANOVSKÝ, I. – ŠPRYNAROVÁ, Š. – NOVÁK, J. Determination of the anaerobic treshold in variol ergometric tests. In Progress in Ergometry, Lóllgen a kol. (eds.) Springer, Berlin-Heidelberg, s. 260-265, 1984.
HELLER, Jan. Kanoistika. In In Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 88-99. ISBN: 80-7066-816-6.
HELLER, Jan – BÍLÝ, Milan – PULTERA, J. – SADILOVÁ, M. Functional and energy demands of elite fiale kayak slalom: A comparison of training and competition performances. Acta Univ. Carol. Kinanthrop, 1994.
JANSA, Petr – DOVALIL, Josef a kol. Sportovní příprava. Vybrané teoretické obory. Příbram: Kleník Bořivoj PhDr – Q-art, 2007. 272 s. ISBN: 80-903280-8-3.