Stolní tenis
Bernaciková, Kapounková, Vacenovský, Hoferik, Novotný
Charakteristika sportu
Stolní tenis je individuální raketový sport. Při hře dva protihráči
(dva páry) odehrávají přes síť pálkou míček a snaží se donutit
protivníka k chybě. Chybou je zahrání míčku mimo stůl nebo neodehrání
míče soupeřem správně zahraného míčku.
Ve stolním tenise je kladen důraz na reakční rychlost, koordinaci, pohyblivost. Důležitá je explozivní síla v horních i dolních končetinách. Stejně jako v dalších raketových sportech i zde se během zápasu střídá intenzita zatížení. Nejvyšší rychlost míčku ve stolním tenise byla naměřena 112,5 km/hod.
Ve stolním tenise je kladen důraz na reakční rychlost, koordinaci, pohyblivost. Důležitá je explozivní síla v horních i dolních končetinách. Stejně jako v dalších raketových sportech i zde se během zápasu střídá intenzita zatížení. Nejvyšší rychlost míčku ve stolním tenise byla naměřena 112,5 km/hod.
Olympijský sport: od roku 1988
První MS: 1926
Soutěžní disciplíny
- dvouhra muži
- dvouhra ženy
- čtyřhra muži
- čtyřhra ženy
Základní pravidla
- stůl pro stolní tenis má rozměry 152x272 cm a je
vysoký 76 cm
- síťka má výšku 15,25 cm a je dlouhá 183 cm
- hraje se buď na dva, tři nebo čtyři vítězné sety do 11 bodů (za stavu 10:10, vyhrává ten hráč, který jako první získá vedení o dva body
- v párových disciplínách se hráči pravidelně střídají v odehrání míčku
- vždy po dvou bodech se mění podání, ve čtyřhře se při každé změně podání stává předchozí přijímající podávajícím a spoluhráč předchozího podávajícího přijímajícím hráčem
- síťka má výšku 15,25 cm a je dlouhá 183 cm
- hraje se buď na dva, tři nebo čtyři vítězné sety do 11 bodů (za stavu 10:10, vyhrává ten hráč, který jako první získá vedení o dva body
- v párových disciplínách se hráči pravidelně střídají v odehrání míčku
- vždy po dvou bodech se mění podání, ve čtyřhře se při každé změně podání stává předchozí přijímající podávajícím a spoluhráč předchozího podávajícího přijímajícím hráčem
Obr. Faktory sportovního výkonu – stolní tenis.
Metabolická charakteristika výkonu
Typ zátěže: intervalová
Trvání výkonu: utkaní 15-50min, délka jedné výměny trvá v průměru 3 s, interval odpočinku 10s)
Intenzita zatížení: střední až submaximální
Metabolické krytí: ATP-CP systém, anaerobní glykolýza, aerobní fosforylace
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu (míč ve hře).
Zdroje energie: ATP a CP, glykogen
Energetický výdej: 25-34 kJ/min (Bartůňková, 1993)
Funkční charakteristika výkonu
Tab. Fyziologické parametry během sportovního výkonu (upraveno dle Bartůňková 1993*, Drianovski-Otcheva 2002**).
Specifické adaptace organismu na zátěž
Adaptace energetických zásob: ↑ ATP a CP, ↑ glykogen
Funkční adaptace:
zvýšení kapacity: ↑↑ anaerobní, ↑ aerobní
zlepšení funkcí smyslových analyzátorů: zrakový (periferní vidění), prostorová orientace
Morfologické změny:
svaly: hypertrofie rychlých svalových vláken
Rozvoj pohybových schopností:
rychlost (reakční, akční), síla (explozivní), vytrvalost (aerobní, anaerobní), koordinace (orientační, diferenciační, synaptická, adaptační)
Charakteristika sportovce
Funkční charakteristika:
Tab. Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima (upraveno dle Bartůňková 1993*, Grasgruber-Cacek 2008, Jansa 2007***).
Obr. Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech (upraveno dle Omosegard, 1998).
Tab. Somatická charakteristika (upraveno dle Grasgruber-Cacek 2008**, Pradas 2009***).
Současný styl favorizuje hráč vyšších postav, což je obzvlášť markantní v tělesných mírách jinak drobných Asiatů, kteří tvoří drtivou většinu světové elity (Grasgruber, Cacek 2008). Somatotypy jsou štíhlé, ekto-mezomorfní.
Obr. Somatograf stolních tenistů.
Trénink
Pro dynamickou hru je nezbytný trénink zaměřený na rozvoj rychlostních,
obratnostních a silových schopností (výbušná síla). Pro zápasy,
resp. turnaje je neméně důležitá i vytrvalost.
Příklad celoročního tréninkového cyklu – nejvyšší úroveň
Počet tréninkových jednotek za rok: 459
Počet hodin zatížení za rok: 918
Všeobecné přípravné období: červenec
Specifické přípravné období: srpen
Soutěžní období: září - květen
Přechodné období: červen
Příklad celoročního tréninkového cyklu – nejvyšší úroveň
Počet tréninkových jednotek za rok: 459
Počet hodin zatížení za rok: 918
Všeobecné přípravné období: červenec
Specifické přípravné období: srpen
Soutěžní období: září - květen
Přechodné období: červen
Zdravotní rizika
Stolní tenis patří mezi málo rizikové sporty. Většinou se setkáváme s drobnějšími poraněními, jako je natažení či natržení svalových vláken. Svalové dysbalance (lateralita).
Nejčastější poranění:
- akutní: podvrtnutí a zlomeniny prstů nárazem na hranu stolu, pohmoždění hrudníku břišní stěny na hranu stolu (Korbelář 1997), natažení a natržení svalu, distorze hlezenního kloubu, distorze kolenního kloubu (menisky a vazy)
- chronické: záněty šlachových pochev na předloktí, zánět patního úponu plantární aponeurózy (tvorba „patních ostruh“)
Kineziologická analýza
Lokomoce: bipedální
Pohyby segmentů: acyklické
Obr. Nejvíce zatěžované svaly ve stolním tenise.
Použitá literatura:
BARTŮŇKOVÁ, Staša. Raketové hry. In Fyziologie tělesné zátěže
II. Speciální část – 1. díl. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s.
193-204. ISBN: 80-7066-816-6.
DRIANOVSKI, Y. – OTCHEVA, G. (2002). Survey of the game style sof some of the best Asian players at the 12th World University Table Tennis Championships (Sofia, 1998). In Yuza a kol. (eds), Table Tenis Sciences, number 4 and 5, s. 3-9. Lausanne: International Table Tennis Federation.
GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
JANSA, Petr – DOVALIL, Josef a kol. Sportovní příprava. Vybrané teoretické obory. Příbram: Kleník Bořivoj PhDr – Q-art, 2007. 272 s. ISBN: 80-903280-8-3.
KORBELÁŘ, Petr. Poranění typická pro jednotlivé sporty. In Pohybový systém a zátěž. Ed. Kučera, Dylevský. Praha: Grada, 1997, s. 195-217. ISBN: 80-7169-258-1.
OMOSEGAARD, Bo. Physical training for badminton. Denmak: IBF, 1996. 179 s. ISBN: 1-872850-01-4.
PRADAS, F. – MARTÍNEZ, E. – ALCARAZ, P. E. – CARRASO, L. Kinanthropometric profile, body composition, somatotype and grip strength dynamometry in young high level tennis badminton and table tennis players. In Lees a kol. (eds), Science and Racket Sports IV. London: Routledge, 2006. s. 83-90. ISBN: 978-0-415-43556-7..
DRIANOVSKI, Y. – OTCHEVA, G. (2002). Survey of the game style sof some of the best Asian players at the 12th World University Table Tennis Championships (Sofia, 1998). In Yuza a kol. (eds), Table Tenis Sciences, number 4 and 5, s. 3-9. Lausanne: International Table Tennis Federation.
GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
JANSA, Petr – DOVALIL, Josef a kol. Sportovní příprava. Vybrané teoretické obory. Příbram: Kleník Bořivoj PhDr – Q-art, 2007. 272 s. ISBN: 80-903280-8-3.
KORBELÁŘ, Petr. Poranění typická pro jednotlivé sporty. In Pohybový systém a zátěž. Ed. Kučera, Dylevský. Praha: Grada, 1997, s. 195-217. ISBN: 80-7169-258-1.
OMOSEGAARD, Bo. Physical training for badminton. Denmak: IBF, 1996. 179 s. ISBN: 1-872850-01-4.
PRADAS, F. – MARTÍNEZ, E. – ALCARAZ, P. E. – CARRASO, L. Kinanthropometric profile, body composition, somatotype and grip strength dynamometry in young high level tennis badminton and table tennis players. In Lees a kol. (eds), Science and Racket Sports IV. London: Routledge, 2006. s. 83-90. ISBN: 978-0-415-43556-7..