










Obdélník má obvod
, určete jeho strany
,
tak, aby jeho obsah byl maximální.
Ze zadání plyne, že platí
Obsah obdélníku je roven
, což můžeme pomocí předchozího vztahu vyjádřit jako funkci proměnné
, tj.
pro niž hledáme maximum. Proto musí platit
Ověříme, že nalezený bod je skutečně maximem, tj.
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Dopočítáme druhý rozměr obdélníku. Proto
. Což znamená, že obdélník s maximálním obsahem při pevně zadaném obvodu je právě čtverec.
Určete takové nenulové reálné číslo
, že jeho rozdíl s převrácenou hodnotou druhé
mocniny tohoto čísla je maximální.
Ze zadání plyne, že hledáme maximum funkce
Proto musí platit
Z následující tabulky plyne, že nalezený bod je skutečně maximum, tj.
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Určete rozměry otevřeného zahradního bazénu se čtvercovým dnem daného objemu
tak, aby se na vyzdění jeho dna a stěn spotřebovalo minimum materiálu.
Mějme takovýto bazén
Potom ze zadaného objemu můžeme vyjádřit výšku bazénu, tj.
Funkce určující obsah dna a stěn je
kterou chceme minimalizovat. To znamená, že
Získali jsem skutečně hledané minimu, neboť
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Rozměry optimálního bazénu tedy jsou
.
Muž v loďce je vzdálen 12 km od pobřeží (majícího tvar přímky). Chce se dostat co nejrychleji do místa na pobřeží, které je od něj vzdáleno 20 km. Rozhodněte, kde se má vylodit, víte-li, že dokáže veslovat rychlostí 6 km/h a po břehu se pohybovat rychlostí 10 km/h.
Situaci ze zadání lze znázornit takto
Přičemž bod
jeho výchozí pozice a bod
je místo vylodění, které může být v kterémkoli bodě na pláži, tj. v rozmezí bodů
až
včetně. Platí tedy
Hledaný čas je součtem doby jízdy na lodi a dobou, kterou muž půjde po pláži,
tj. (
)
Standardním postupem najdeme stacionární bod(y), tj.
![]() |
|
![]() |
|
![]() |
je zřejmé, že platí
(hodnota
by odpovídala zrcadlové situaci na levé straně a dostali jsme ji díky použití neekvivalentní úpravy při řešení předchozí rovnice). Ověříme, zda jsme obdrželi skutečně extrém
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Poněvadž hodnota
může nabývat i mezní hodnoty intervalu, našli jsme lokální(!) minimum. Musíme porovnat funkční hodnoty v lokálním minimu a v krajních bodech, tj.
Neboť platí
, nalezli jsme globální minimum pro
. Proto se muž musí vylodit ve vzdálenosti
km od cílového místa.
Do rotačního kužele o poloměru podstavy
a výšce
vepište válec (s poloměrem
a výškou
), který má:
Situaci znázorníme na obrázku
ze kterého plyne, že
![]() |
![]() |
![]() |
Protože objem válce je dán vztahem
, získáme funkci proměnné
ve tvaru
Nyní určíme stacionární body, tj.
![]() |
![]() |
![]() |
což dává dva stacionární body
(tato hodnota ovšem dává válec s maximální možnou výškou a nulovým poloměrem, tedy není potřeba tento stacionární bod uvažovat) a
, který je skutečně hledaným maximem, neboť platí
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Našli jsme tedy válec o rozměrech
a
o maximálním objemu
.
Obsah pláště válce je dán vztahem
, což s využitím předchozích výpočtů znamená
Deriovováním
najdeme stacionární bod, kterým je hodnota
(jedná se skutečně o maximum). Hledaný válec má rozměry
a
a maximálním obsahu pláště
.
(„Problém líného kosa“) Na plotě, jehož výška je
, sedí kos. Ve vzdálenosti
od plotu roste strom, který má větev ve výšce
. Na zemi mezi plotem a stromem jsou hustě rozsety žížaly. V jaké vzdálenosti od plotu má kos sezobnout žížalu, aby proletěl trasu plot
žížala
strom po přímkách a po nejkratší dráze?
Situaci znázorníme na obrázku (vzdálenost
je místo sezobnutí žížaly)
z něhož je patrné, že vzdálenost, kterou kos musí uletět, je dána funkcí
Ve stacionárním bodě jistě platí
a proto
To ovšem znamená, že
. Nyní již z podobnosti trojúhelníků dostaneme
Nalezený bod je skutečně minimum, neboť platí
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Proto aby kos sezobnul žížalu a přitom urazil nejkratší dráhu, musí ji sezobnout 3,75m od plotu.
Do rovnostranného trojúhelníku o straně
vepište rovnoramenný trojúhelník maximálního obsahu tak, aby vrchol proti jeho základně ležel ve středu strany rovnostranného trojúhelníku.
Znázorníme si oba trojúhelníky na obrázku
Je známo, že v rovnostranném trojúhelníku platí
, z čehož plyne
. Proto můžeme v trojúhelníku
spočítat
Proto můžeme obsah hledaného trojúhelníku vyjádřit pomocí
ve tvaru
Nyní najdeme stacionární bod
Nalezli jsme skutečně maximum, viz
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Dopočítáme druhý rozměr trojúhelníku
Ještě musíme ověřit, že nalezený trojúhelník je rovnoramenný, to ovšem plyne z výpočtu
Tedy, hledaný trojúhelník má výšku
a délku strany
Váš přítel, pozemní inženýr, se na Vás obrátil s prosbou o pomoc. Dostal za úkol vyprojektovat uprostřed pozemku tvaru čtverce o straně 1,5 km 8 sousedících parcel určených ke stavbě luxusních vil. Parcely musí být obdélníkové, ve dvou řadách po čtyřech a výměra každé z nich musí činit 120 arů (tj. celkem 960 arů). Kolem každé parcely musí Váš přítel nechat postavit cesty. Přitom dlouhá spojovací cesta mezi řadami po čtyřech bude na obě strany vyvedena mimo pozemek a napojena na silniční síť oblasti. Tyto napojovací cesty budou financovány plně z fondu EU, takže jejich cenu není potřeba uvažovat. Jaké rozměry parcel poradíte, aby se za stavbu cest co nejvíce ušetřilo?
Problém, který musíme vyřešit je znázorněn na Obrázku 35.
Je zřejmé, že délka cesty (a tím i její cena) bude minimální, bude-li minimální délka cest po stranách jednotlivých parcel. Tím se nám problém zjednodušil na následující.
Na Obrázku 36 jsou znázorněny jednotlivé parcely a je přitom zanedbána šířka cesty. To můžeme provést, neboť plochy cesty vyznačené červeně na Obrázku 37 je nutné vybudovat vždy, ať už je poměr stran parcel jakýkoli, resp. jde o napojovací cesty financované z EU.
Budeme tedy vycházet z Obrázku 36. Celková plocha parcel je dle zadání
arů, tedy
Naším cílem je minimalizovat délku cest z Obrázku 36, tj.
Ze vztahu pro obsah plochy snadno dostaneme, že
což dosadíme do vztahu pro délku cest („obvod“ parcel). Tím získáme funkci jedné proměnné a můžeme formulovat extremální úlohu
Mějme přitom na paměti, že pozemek, na kterém pracujeme, má tvar čtverce o straně
, tj.
a poznamenejme, že jednotky, které používáme jsou ary (
ar
), tedy všechny výpočty délek provádíme v desítkách metrů. Odtud
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
|
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
|
![]() |
![]() |
|||
![]() |
![]() |
Hledáme tedy globální minimum na intervalu
zderivujeme a najdeme její stacionární body.
![]() |
![]() |
![]() |
Protože
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Hledaným minimem je tedy náš stacionární bod. Nyní snadno dopočítáme rozměr
.
Za daných podmínek jsou tedy nejlepší volbou parcely o rozměrech
, přičemž větší rozměr je vertikální.
V továrně na výrobu kalkulaček zjistili, že pokud vyjádří výnos a náklady jako funkci proměnné
reprezentující počet kalkulaček (v tisících) vyrobených za hodinu, obdrží funkce:
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Určete při jakém objemu výroby bude mít továrna největší zisky.
Nejprve naformulujme problém. Protože
obdržíme pro zisk funkci
a hledáme její maximum.
Zjistěme nyní, pro která
daná funkce roste a pro která klesá. Vzhledem k tomu, že nelze vyrobit záporný počet kalkulaček, zajímá nás její chování jen na intervalu
. (Samozřejmě není reálná ani výroba a prodej nekonečného počtu kalkulaček, ale horní omezující podmínka pro nás není dostupná. Výsledek musíme vhodně interpretovat a případně omezující podmínku najít, nebo požadovat od zadavatele problému.)
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Největšího zisku tedy továrna dosáhne při výrobě
tisíc kalkulaček za hodinu (tj. cca
kalkulaček za hodinu).
Popište dráhu světelného paprsku z bodu
v prostředí s rychlostí šíření světla
do bodu
s rychlostí šíření světla
. Hranici mezi prostředími uvažujte rovnou.
Nejprve zadaný problém důkladně graficky znázorníme. Přitom využijeme faktu, že příroda se chová vždy efektivně, takže světelný paprsek využije trasu, která je nejméně časově náročná. Dráhou tedy bude lomená čára. Na Obrázku 38 je znázorněna modře.
Z Obrázku 38 je zřejmé, že popis dráhy provedeme pomocí úhlu dopadu
a úhlu lomu
. Přitom jsme jako bod
označili bod, ve kterém světelný paprsek prochází z prvního do druhého prostředí. Přitom souřadnice důležitých bodů jsou:
Dokážeme-li tedy popsat vztah úhlů
a
, budeme schopni např. ze znalosti polohy zdroje světla a úhlu dopadu dopočítat bod
, nebo ze znalosti poloh bodů
a
dopočítat vzdálenost
a tedy polohu bodu
apod. Zdůrazněme, že osa
se kryje s hranicí daných prostředí. Jedním z nejzákladnějších fyzikálních vztahů je vzorec
kde
značí dráhu,
rychlost a
čas. Označme čas, který potřebuje světlo pro cestu z bodu
do bodu
jako
a čas, který potřebuje světlo pro cestu z bodu
do bodu
jako
. Z Obrázku 38 je zřejmé, že platí
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Celkový čas je samozřejmě roven součtu
a je závislý na pozici bodu
, tj. na velikosti
. Naformulujme extremální problém:
Najděme nyní vztah popisující stacionární bod funkce
a dokažme, že jde o globální minimum. Nejprve ji zderivujeme podle proměnné
.
Všimněme si, že (opět viz Obrázek 38)
Celkem jsme dostali, že pro hledaný stacionární bod platí
Tedy
Tento vztah je ve fyzice znám jako Snellův zákon (Willebrord Snellius rozený Willebrord Snel van Royen, 1580 - 1626, Leiden, Nizozemsko; prvním objevitelem tohoto zákona je Abu Sa'd al-'Ala' ibn Sahl, cca 940 - 1000, Bagdád).
Abychom byli zcela korektní, musíme ovšem ještě dokázat, že popsaný stacionární bod existuje a že jde skutečně o globální minimum. Dosadíme-li do původního vztahu pro derivaci funkce
body
a
, zjistíme, že
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Protože je
funkce spojitá na intervalu
a ukázali jsme, že má v krajních bodech tohoto intervalu opačná znaménka, existuje (dle první Bolzanovy věty) takové
. Tedy stacionární bod existuje. Spočtěme nyní druhou derivaci funkce
a pokusme se určit, zda je na intervalu
konvexní, nebo konkávní.
takže funkce
je na intervalu
konvexní. Odtud plyne, že stacionární bod popsaný Snellovým zákonem je jediným lokálním minimem funkce
. Vzhledem k tomu, že druhá
je na
kladná, je na celém
funkce
rostoucí. Navíc již víme, že
a
. Funkce
tedy z bodu
klesá do bodu
a z něj pak roste do bodu
. Bod
je tedy opravdu globálním minimem funkce
a dráha světelného paprsku je popsána Snellovým zákonem správně.
Chceme přestěhovat žebřík chodbou širokou
metrů, která se pravoúhlou zatáčkou mění na chodbu širokou
metrů. Jaký nejdelší žebřík lze touto zatáčkou pronést ve vodorovné poloze? (Jeho šířku zanedbejte.)
Nejprve zadaný problém důkladně graficky znázorníme. Žebřík je na obrázku 39 znázorněn modře. Pronášíme ho ve vodorovné poloze, ale samozřejmě tak aby jeho stupy směřovaly dolů, tím bude šířka pronášeného objektu redukována na několik centimetrů. Ze zadání máme tuto šířku pro jednoduchost zanedbat. Poznamenejme, že je skutečně efektivní nejprve vyřešit takto zjednodušený případ obecně a úpravy provádět až se znalostí jeho výsledku buď obecně, nebo už pro konkrétní případ.
Nejprve zdůrazněme souřadnice významných bodů:
![]() |
![]() |
![]() |
|
![]() |
![]() |
![]() |
|
![]() |
![]() |
![]() |
Pro účely výpočtu je tedy užitečné představovat si, že žebřík neseme tak, že jeho konce drhnou po vnějších zdech zatáčky. Naším úkolem je určit takovou délku žebříku
, aby se žebřík rohu
jen dotkl, ale nezasekl se. Nejprve určíme rovnici přímky, na které leží žebřík. Její parametrický popis je (pomocí bodů
a
):
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Vyloučením parametru
získáme obecnou rovnici
přičemž dotyk nastane pro
. Tj.
Je zřejmé, že platí
![]() |
![]() |
||
![]() |
![]() |
Označme levou stranu předchozích vztahů jako funkci
proměnné
. Žebřík projde zatáčkou jestliže bude tato funkce nezáporná, přitom proměnnou
má smysl uvažovat pouze v intervalu
. Tím jsme připraveni formulovat extremální úlohu:
Najděme stacionární body funkce
.
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Protože jde o délku, zajímá nás pouze kladný výsledek (záporná hodnota navíc nenáleží do intervalu
). Označme nalezený stacionární bod
Nyní určeme pomocí druhé derivace zakřivení funkce
na intervalu
.
Funkce
je tedy konvexní na celém intervalu
, a bod
je tedy bodem minima. Nyní zbývá jen určit maximální možnou délku žebříku. Dosaďme bod
do funkce
.
K dotyku dojde, tedy žebřík bude nejdelší možný, jestliže
. Odtud
Za podmínek a hodnot ze zadání je největší možná délka žebříku, který projde zatáčkou,
.
Technické řešení této výukové pomůcky je spolufinancováno Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.