Přechod na menu, Přechod na obsah, Přechod na patičku

Národní kulturní tradice pod nacistickou kontrolou

Teorie

„Evropský film vysoké umělecké úrovně pomůže evropskému publiku osvobodit se od iluzí americké civilizace a najít cestu zpět k evropským hodnotám, spočívajícím na celá staletí pěstované kultuře (Kultur)“

Generální sekretář MFK Karl Melzer

Mezinárodní filmová komora II.

červenec 1941 – obnova Mezinárodní filmové komory

Členské státy: Belgie, Bulharsko, Dánsko, Německo, protektorát Čechy a Morava, Finsko, Holandsko, Itálie, Chorvatsko, Norsko, Rumunsko, Slovensko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko, Maďarsko

Sídlo v Berlíně, prezidentem hrabě Volpi di Misurata

Generální sekretář: Karl Melzer

Příslib evropského trhu, tvořený výměnou mezi kinematografiemi, které si uchovávají národní identitu.

Tento model odpovídal nacistické ideji völkisch kultury, zakořeněné v hodnotách a tradicích specifických pro určitou rasu a očištěných od kosmopolitismu

Ale i přes tyto atraktivní vize – ideologie a akce Komory sloužily především ustavení absolutní německé hegemonie.

Cílem nebyla evropská volná zóna obchodu, ale spíš plánované evropské filmové hospodářství pod centralizovanou německou kontrolou.

Tvrzení Komory, že členské státy produkují typicky národní filmy – zdánlivě podporuje ohrožené kulturní tradice, ale především slouží Goebbelsovým cílům – učinit z Německa dominantní sílu evropského kontinentu. Filmy natáčené v ostatních zemích musí být jen lokálního či omezeného charakteru.

Arizace a dis/kontinuita

Úřad říšského protektora: 4 oddělení (Abteilungen), čtvrté oddělení: kulturně-politické:

V čele Karl von Gregory, od 1942 Martin Wolf

Pod tímto oddělením 6 referátů, mj. Filmový (a divadelní) referát: Hermann Glessgen

po Glessgenově odvolání v roce 1940: Anton Zankl, sudetský Němec

Miloš Cettl: Kolesa dějin (1945, 67 min.)
https://www.youtube.com/watch?v=4GxLSUjkZWk

1938:

v kartelu filmových dovozců bylo 14 firem s židovským majitelem (z celkových 37 členů)

10 ze 41 celovečerních filmů vzniklo u židovských producentů

V kinech uvedeno 318 filmů – 81 z nich distribuovaly firmy, které budou v r. 1939 označeny za židovské

Celková česká produkce:

Podíl produkčních firem na výrobě:

1940:

Prag-Film

21.6.1939 – nařízení o židovském majetku, vydané říšským protektorem. Rozhodné datum – 17. 3., pak posun na 15.3. – protože 16.3. byl Osvald Kosek vymazán z obchodního rejstříku firmy A-B jako v té době už jediný člen správní rady židovského původu. Treuhänder – Karl Schulz.

Od poloviny roku 1939 do června 1941 – řešení vlastnictví Barrandova, kontrolní balík akcií získalo Cautio, Lucerna měla zajištěn prostor pro natáčení 5 filmů ročně se slevou.

Převzetí dalších ateliérů:

Host – pronajaté Baťovými pomocnými závody – Bapoz, převzal do správy Karl Schulz v listopadu 1939 a v r. 1941 je Prag-film koupil.

Foja Radlice – prodej v březnu 1942 pod nátlakem.

Zlínské ateliéry – od března 1942 prodány Baťovými závody firmě Tobis, ateliéry spadaly pod firmu Descheg – Deutsche Schmalfilmgesellschaft, monopolního výrobce filmů na úzký formát.

Prag-Film:

Vznik: 21.11.1941 – přejmenování arizované společnosti A-B, a to na návrh treuhändera Karla Schulze. Od července 1942 v čele Prag-Filmu místo Schulze Josef Hein.

Rostl počet německých filmů natáčených na Barrandově – 1940 jen 9, ale v květnu 1945 rozpracováno 25 filmů; 1940 to bylo 10% německé produkce, od 1942 kolem 30%.

Celkem za války natočeno v ateliérech 80 německých filmů: Barrandov 42, Hostivař 34, Foja 4.

Českých filmů na Barrandově vzniklo za protektorátu jen 23.

Ateliéry Prag-filmu: k dispozici prostor 10 348 m2 ve 13 halách, asi tolik, kolik má Ufa v Babelsbergu a Tempelhofu s 10 570 m2 ve 12 halách.

Prag-Film natočil 12 hraných filmů:

Maďarský film v Jugoslávii: kulturní imperialismus vs. antisemitismus

V době nástupu zvuku prakticky neexistoval maďarský filmový průmysl, němá kinematografie zničená po politických a ekonomických otřesech po první světové válce.

V roce 1942 ale na třetím místě v produktivitě filmového průmyslu v Evropě, za Německem a Itálií.

Od sezóny 1942/43 produkovala maďarská studia přes 50 filmů ročně.

Maďarské filmy byly úspěšné v Jugoslávii v roce 1940, poté začaly s větším dovozem maďarských filmů také Bulharsko, Finsko, Turecko. Do poloviny roku 1940 byly maďarské filmy v Jugoslávii nejúspěšnější, a druhé nejpočetnější po Hollywoodu.

Němci to vnímali jako ohrožení a prostřednictvím IFK – Internationale Filmkammer – stanovili kvóty na počet maďarských filmů, které mohli členové komory dovážet.

Do března 1941 bylo do Jugoslávie vyvezeno 170 maďarských filmů – skoro všechny zvukové maďarské filmy do té doby vyrobené.

Odpor Německa – maďarské filmy úspěšnější než německé, navíc velký podíl židovských producentů v maďarském filmu.

David Stephen Frey: A Smashing Success? The Paradox of Hungarian Cultural Imperialism in Nazi New Order Europe, 1939-42. Journal of Contemporary History 51, č. 3, 2016, s. 577-605

Povinná četba

Kevin Johnson: Annexation Effects: Cultural Appropriation and the Politics of Place in Czech-German Films, 1930-1945. Disertační práce.
(University of Washington, 2012), s. 368–406
Přístupné pouze studentům kurzu

Obrazový materiál

Zasedání Říšské filmové komory v Berlině v roce 1943
Zasedání Říšské filmové komory v Berlině v roce 1943
Prag-Film v Brně – Panny z Biskupské hory
Prag-Film v Brně – Panny z Biskupské hory

Videa

Jan Cimbura (František Čáp, 1941)