Kontrola filmové kritiky: květen 1936 – Goebbels vydal prohlášení zakazující kritické recenze ve stejném večeru, kdy se promítá samotný film (Nachtkritik). Goebbelsovo zdůvodnění:
„Umělecká kritika pro sebe sama už neexistuje. Propříště už by nemělo být dobře míněné či respektu hodné umělecké dílo kritizováno či snižováno jen kvůli předvádění jazykové obratnosti.“
Listopad 1936 – Goebbels zakázal veškerou kritiku umění: kritici směli psát jen deskriptivní recenze (Kunstbetrachtungen – kulturní posuzování). Všichni kritici museli mít licenci od Říšské kulturní komory.
Hlavní oborové časopisy – Film-Kurier; Filmwelt; Der deutsche Film.
Kulturpolitischen Pressekonferenz – konaly se od července 1936 až do konce války.
Regulace i pomocí Zeitschriften-Dienst.
http://research.calvin.edu/german-propaganda-archive/zd4.htmDvojkolejnost správy; proklamování kulturní autonomie, za český kulturní život měly oficiálně odpovídat české úřady, německý mělo řídit IV. Oddělení ÚŘP.
Tiskový odbor předsednictva ministerské rady (předsednictvo podléhalo přímo předsedovi vlády) – v čele se Zdeňkem Schmoranzem. Schmoranz byl v odboji, v srpnu 1939 zatčen. Po něm několik nástupců, trvaleji až Ctibor Melč.
Kromě cenzury pomocí Ústřední tiskové dozorčí služby měl Tiskový odbor PMR další dva nástroje:
Informace pro šéfredaktory – instrukce redakcí, o čem mají psát nebo nepsat (v podstatě byly zprostředkovávány pokyny německého Tiskového odboru).
Tiskové konference – oficiálně je pořádal Tiskový odbor předsednictva ministerské rady, ale často na nich promlouvali zejména šéfové Skupiny tisk, tedy nejprve Wolfgang Wolfram von Wolmar, po něm Martin Paul Wolf (Skupina tisk byla součástí IV. (kulturně-politického) oddělení Úřadu říšského protektora). Tyto porady byly důležitým nástrojem kontroly a řízení tisku.
Zřízena prozatímní německá služebna pro tisk – přeměněná později v tiskový odbor při kulturně politickém oddělení Úřadu říšského protektora /ÚŘP/ (v čele tohoto oddělení stál Karl von Gregory, do r. 1938 tiskový atašé německého vyslanectví v Praze). V čele tiskového odboru stál obersturmführer SS Wolfgang Wolfram von Wolmar. Od roku 1943 pak skupinu Tisk řídil Martin Paul Wolf, který byl současně od r. 1942 kulturně politického oddělení ÚŘP, kde vystřídal dosavadního šéfa Gregoryho.
Na konci roku 1942 došlo k reorganizaci, nyní vedl tzv. 3. generální referát – Tisk – Gregoryho nástupce Martin Wolf.
Počet periodik v protektorátu klesl postupně z přibližně 2 125 českých a německých periodik asi na desetinu – 238.
1939 přestal vycházet Věstník sokolských biografů
1940 – zastaven časopis Film a diapositiv: časopis pro osvětovou práci ve škole – příloha České osvěty ve státním nakladatelství v letech 1923-40. Po válce vycházel od r. 1946 znovu.
Přestala vycházet Knihovna Filmového kurýra.
Filmové listy – od 1929, za protektorátu redaktor Theo Paul Matissek, zanikly 1941
Filmové noviny – 1939-40, vyšlo jen několik čísel – jako časopis hájící zájmy českého filmu, divadla a umění
Český filmový zpravodaj (Quido Kujal, 1921-42) – Od r. 1935 se stal orgánem Čs. filmové unie. Informační list – záznam domácích a zahraničních událostí.
Kinematografie – měsíčník pro vědeckou kinematografii; poprvé 1926, pak s přerušeními, od 1929 jako Amatérská kinematografie, v r. 1942 zastavena. Vydáváno Společností pro vědeckou kinematografii; mluvčí kinoamatérských spolků.
Filmová korespondence: Pressa (Fr. Vodička, 1930-44) – vycházelo týdně, později denně; německy vyšly dvě čísla, prosinec 1941, Presse-Dienst
Objektiv – ve Zlíně, řídil Jar. Novotný, vycházel od 1925 do 1944, příloha časopisu Tvořivá škola – příloha se věnovala filmu a fotografii ve školní praxi.
Kinorevue (1934-44) – šéfredaktor: Bedřich Rádl, pak spoluredaktor Quido Kujal.
Filmový kurýr – web